GENEALOGIE

původ přijmení Šoukal

edit - predmet upravený na tvar podľa pravidiel; stanley4

Šoukal: možný polský příjmení.

Dle Stankiewicz:
Szukal - od szukać (češt. hledat)

Dávám na uváženou vývoj a význam slova skaný, tak jak uveden v následujícím článku. :

Jsou divné náhody na světě. Před prázdninami r. 1923 nám poslal prof. J. F. Hruška otisk článku »Práce o lnu na starodávném Chodsku« (ze »Základu«, revuální části plzeňské »Obchodní komory«), plného zajímavých věcí i slov, v němž jsme m. j. čtli také o skané niti, a 8. srp. 1923 nám psal MUDr. K. Kithier v Suchdole n. Luž. list, v němž m. j. je tento doklad užívání slova rostenec, po němž jsme se ptali 7, 207: Sedlák X. si za války zaplatil dluhy, pomohl si, ale jeho rostenec Y. je »na korábě«, skoro na mizině. »Arci nebyl nidá do konopí, strkal jen tam jiný«, ale ani ta zchytralost mu nepomohla, když sám »by byl nepřetrhl ani skanou niť«. Dva doklady slova skoro neznámého najednou! To se rozumí, podívali jsme se po něm do knih, především do Hruškova Dial. slovníku chodského (v Arch. pro lexikogr. a dialektologii č. 7), kde jsme je také našli, pak do Kottova slovníku, kde se 7, 68 »skaná nit« objevuje zásluhou prof. T. Plánského jako slovo běžné v Roušíně u Krumlova (s význ. »nit z čistého lnu k šití«).

Co skaná nit je, nejlépe poznáme z Hruškova výkladu, jak se na Chodsku »soukaly« niti pro domácí potřebu. »Na dobrou bylo třeba dobré příze lněné, stejné a tenké. Z porvazku (= podvazek, podvázané přadeno) navinula si soukačka dvě stejná klubka, vložila je do hrnku, v němž měla »přikryté dno vody«; sedla ke kolovratu, zadrhla na cívku vedle sebe oba konečky, zatočila opačným směrem kolečko a pak prudkým šlapáním rychle točila kolovrat a pomalu popouštěla s prstu soukané niti, v hrnku stále vlhčené, že se splétaly v jedinou nit rovnou a pevnou jako struna. Soukání nití si ponechávaly jen výborné přadleny. Moje sestra uchovala pro dcerku ještě niti, které svou rukou zrobila naše bába z Klenčí, a jsou podnes odborníkům pravým divem přadlenského umění. »Skaná nit« je ruční práce, a ona je tenká, stejná a bílá jako z nejmodernějšího stroje!«

Jazykový výklad slova skaný ani není těžký. Že by bylo vzniklo ze stkaný (Kott 7, 685), sotva kdo uvěří: předně, skaná nit, jak viděti, se netká, za druhé, kdyby byla tkaná, říkali by jí asi tkaná nebo utkaná nebo setkaná, a za třetí, stará čeština zná nit z kúdele, žíni z konských srstí seskanú (Gebauer Hist. ml. 1, 177), kde by tedy předložka byla dvojí.[1] Mezi stč. seskaný a dnes ještě místy známým skaný není rozdílu jiného než na př. mezi slovy jako pečený a upečený (7, 39); a co je skaný, vyložil již Gebauer. Bývalo v praslovanštině sloveso s’kati, s tvrdým jerem v kořeni, s časováním podobným, jako mají ještě stč. slovesa ssu (= ssaji), ssáti, tku (= tkám), tkáti, ždu (= ždám), ždáti, tedy sloveso, jehož stč. tvary by byly sku, ščeš, šče, skáti, skal, skán, skaný atd. Toto sloveso žije ještě v ruštině (s přít. tvary sku, skeš’, sket, v nichž působením tvarů sku, skati, skal atd. původní měkčení zaniklo) jako skať, vedle podst. jm. ž. r. skaň (= skaná nit); význam této slovní skupiny je v ruštině týž co v češtině, s tím jediným rozdílem, že se u slov ruských objevují významy vztahující se i na př. k filigránské práci s drahými kovy, ke zpracování těsta válkem nebo rukama. Z Dal’ových vět, jimiž objasňuje význam těchto ruských slov, vidíme, že se i v ruské lidové výrobě nití dvě vlákna získaná předením zkrucují »vdvoje«; proto se o této výrobě říká i »dvojíť, dvájivať, sdvojáť nitki«. Dvojení vláken v nit je výkon přirozený a patrně prastarý; i něm. Zwirn (= nit), zwirnen (= skáti) jsou slova souvislá s číslovkou 2 (zwei). U Kotta (3, 363; 4, 424) nalézáme také sloveso skáti, uskati s významem něm. »zwirnen«, jež mu poslal J. Nedvídek, knihtiskař v Táboře. Slov. skáti, zachované již jen v těchto zbytcích, má příbuzenstvo v lit. suku, sukti (přít. č. slov. s’ką se kryje s lit. suku, kdežto slov. infinitivní tvary s’kati atd. jsou pozdější obměnou tvarů podle 1. třídy slovesné, jak je vidíme v litevštině), s širším významem »kroutiti, točiti«, bez zúžení na významy týkající se předení atd. K téže slovní rodině ovšem patří slov. sukati (č. soukati atd.) i slov. sukno se slovy příbuznými, na nichž bychom shledali významy kroucení, vykrucování vůbec i skrucování vláken (zvířecích i bylinných) v šňůry nebo pletiva.

Jak viděti, zavadili jsme o rodinu slov zajímavých po stránce tvarové i významové a byli bychom vděčni čtenářům, kdyby nám pomohli aspoň pro slovník zachrániti zbytky starých tvarů skáti, skaný, uskati, seskati atd. zprávami, kde a v jakých tvarech a významech žijí.[2]

Rčení »ten by nepřetrhl ani skanou nit« je patrně ustálený přežitek z doby, kdy ještě skané niti byly v obyčeji a kdy se tedy slovu skaný vůbec rozumělo.[3] Taková ustálená rčení někdy žijí do dob, kdy se vlastní význam některého slova již zatemnil; proto jsme poprosili p. dra Kithiera o zprávu i po této stránce. Dostalo se nám laskavé odpovědi listem ze dne 20. list. 1923. Pro zajímavost a poučnost ji zde otiskujeme.

»Abych si byl věcí jist, poptával jsem se u starších i mladších po významu rčení skaná nit a zjistil jsem:

Mladší jen vědí, že se tak říká o člověku, který je do práce choulostivý, nebo neznají toho rčení vůbec; prý ho ani neslyšeli.

Starší lidé dobře vědí, že skaná nit, kterou se šilo, musila býti hladce upředená, aby se při protahování netřepila; byla silná, a bylo třeba dosti síly, aby se přetrhla, zvláště když se ráda zařízla do masa. Rčení »nepřetrhne ani skanou nit« se používalo hlavně o koních, kteří nechtěli tahati, pak o člověku, který se štítil těžší práce. Dnes, jak vidím, se už setřel jemný rozdíl, na který se starší lidé ještě pamatují.

Venkovan kolem padesátky hned mi vyložil, že byl rozdíl mezi »skanou« nití a nití »kučenou«.[4] Na této byly chuchvalce, nebyla hladká a nedalo se jí šíti. Byla zkrátka udělána »z takové kučmanice«, totiž z chuchvalcovité koudele«.

Osudy slova skaný jsou poučné. Vzniklo v době, kdy jeho tvar i význam byly docela zřetelné: předlo se, nití se »skaly« a sloveso skáti každý znal. Ale stávalo se nepohodlným pro nestejnost hlásek, již si v některých tvarech vynucovaly hláskové zákony; dokud mezi s a k ještě byla polosamohláska (jer), byly tvary s’ką, s’češ(i) atd., ale když zanikla, vznikaly nové tvary č. sku, ščeš atd. I samo časování bylo nepohodlné proto, že sloves podobných bylo málo; proto se původní tvary tku, ssu, ždu (tkáti, ssáti, ždáti) z části již v staré době mění v tkám, ssaji, ždám, proto se místo skáti začalo říkati raději odvozeným tvarem soukati. Držel se ustálený výraz skaná, seskaná nit (ale i zde za pův. znění Pass. 24 »žíni z koňských srstí seskanú« tisk z konce 15. st. má tvar »zsúkanú«; ale když »skaná nit« ustoupila výrobku továrnímu, zapomíná se, že »skaná nit« znamená vlastně způsob výroby, a výraz ten nabývá významu niti dobré, pevné a hladké, ustrnuje jen v příslovečné větě »nepřetrhne ani skanou nit« a zaniká i zde.

Zvýrazněný tvar upozorňuje i na možnost tvaru s výslovností Š. Je tedy možné, že význam slova Šoukal pramení z řemeslné práce šikovných přadlen.
Zora

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=1354



--------------------------------------------------------------------------------

@Zora: Velmy zajímavé

Gerharde, víš, mám nesmírně ráda český jazyk (i naše moravské odchylky) a snažím se dozvědět cokoliv o jeho historii.
Původy příjmení jsou občas impulzem zamyslet se nad některými slovy. Zora

Zora píše:Gerharde, víš, mám nesmírně ráda český jazyk (i naše moravské odchylky) a snažím se dozvědět cokoliv o jeho historii.
Původy příjmení jsou občas impulzem zamyslet se nad některými slovy. Zora

So ist es auch mit baltischen Namen in Deutschland - diese werden oft falsch mit deutschen Begriffen erklärt.

Nach http://www.kdejsme.cz/seznam/ kann ich sehen, daß der Name Šoukal oft in Mähren vorkommt!

Něco k významu příjmení Šoukal :

Šoukat => šprtat => šukat

Šoukat fazole do důlka, šprtat (záp. Mor).
http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShow ... id=4118773

Šukat, fazole do důlka postrkovati = šprtat (Jevíčko).
http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShow ... id=4118774

šukat = hovor. těkat, pobíhat s místa na místo
- vykonávat drobné práce
- provozovat zvl. dětskou hru s kuličkami n. fazolemi a pod
- Řidč. hrabat, prohrabávat, zpravidla, aby se něco nalezlo

Jungman (celé znění na odkaze) :
šuk = Šuk sem, šuk tam. Tj. všudy něco, nikde nic; kdesi, cosi, co dělati.
šukač = hledač
šukám - (pol. szukac, bul. sakam, got. sôkjan) = 1) hledat 2) šťouchat (děti při hře)
http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShow ... vu&author=

Jen aby nedošlo k nedorozumění, tak skané příze se dělají i dnes : http://cs.wikipedia.org/wiki/Skan%C3%AD

Tohle vysvětlení - sloveso šoukat, šukat - jsem marně hledala v odkazech, bez toho vysvětlivku nezveřejňuji. Díky.
Kromě dalšího, slovo používala Božena Němcová, odsud je známo hodně čtzenářům v souvislostí s Babičkou.
Co se týče strojově skaných nití, ty jsou dnes v každém obchodě, jinak bychom nešily.
Zajímavá - kromě tuhosti vlákna v souvislosti se směrem skaní - je ještě jedna věc. Pokud se použije v domácnosti na šití pomocí šicího stroje nit, určená pro průmyslové šití, švadlenka zapláče, nit má totiž opačný směr skaní a je nepoužitelná, trhá se a "cuckuje".
To už ale na genealogii nepatři, supervizoři snad prominou )) Zora

Brasl píše:Něco k významu příjmení Šoukal :
Šoukat => šprtat => šukat

příjmení Šoukat není registrován v http://www.kdejsme.cz/seznam/prijmeni/%C5%A0

Šoukat - Verb.
Šoukal - Perf.
http://www.kdejsme.cz/prijmeni/%C5%A0oukal/hustota/
Zora

@Zora: o.K. - viz můj post výše (identický link )

...i v knize Naše příjmení je potvrzený původ ze slova šukat, t.j. kutit, pobíhat

Jaký je původ příjmení Šoukal je myslím objasněno. Zbývá snad jenom doplnit, že je na něm vidět jak se čeština mění. Metaforické přirovnání dětské hry k sexuálnímu aktu, což je dnešní význam, zůstal, a původní smysl zanikl. Jsou příjmení která jsou na tom hůře, např. Mrdal, které z tohoto důvodu v Čechách zaniklo. Viz : viewtopic.php?f=14&t=4784&view=previous

Ačkoli si myslím, že debatovat se dá o všem, a měl bych tu ještě pár příkladů na toto téma, tak to raději to ukončím.

Brasl píše:... Jsou příjmení která jsou na tom hůře, např. Mrdal, které z tohoto důvodu v Čechách zaniklo. Viz : viewtopic.php?f=14&t=4784&view=previous ...

Ano, takových příjmení dozajista bylo a ještě bude... Ani se ale nedivím, že se v novější době radši sedlák přejmenovat "záměrným nedopatřením" z Mrdala na Mrhala...

Ono to ale může být i naopak, u vulgárního výrazu (to je subjektivní) se může původní smysl vytratit, a zůstat jiný. Např. :
bzdina - vulg. pšouk; - vulg. nic
bzdít - pouštět větry; - smradit z dýmek

Já to znám už jen jako : "Dneska je tu nějaké chladno, chtělo by to zabzdít". Přeloženo z nepřímé ženské řeči : " Běž zatopit".

Nu a : "Je jako bzdinka". Tak to by odpovídalo – "jako nic", ale ono se to používá i ve spojení : "Je bílá jako bzdinka". A o tom už nevím co si myslet.

Teď ještě to subjektivní vnímání vulgarity.

Pan Oneš z Čistého Siemene (13. stol.), se tak pojmenoval v mládí, dle obce kterou založil, a o cca. 20 let později opět přejmenoval.
Přitom : Čistého siemene => pravého semene => pravého rodu. Je příznačné, že Obec Šumvald, má na svých stránkách oficiální verzi Čistého slemene.
http://www.turistickyruch.cz/KARTY/1211081xD.htm
Těžko někdo z turistů bude hledat originál listin, kde stojí siemeno. Ony to ani nemusí být originály.
http://www.riedl.wz.cz/sumvald.htm
Tolik k tomu, že když se někomu zdá výklad jména špatný, tak vymyslí a bude prezentovat třeba nesmysl, nebo chybu, jen když bude hezky znít.

Karel IV si vysloužil návštěvu papežského legáta, na základě vycpávání kalhot, aby měl větší "mužnost".
V gotice se užívaly dýky zvané "varlatové", nosily se zavěšené na středu těla (co je dnes spona), takže v sedu je měli mezi nohama. Tvar střenky, a jejich podoba jim dal jméno.

Čili, jestliže se nejvyšší šlechta chovala jako houf puberťáků na školních záchodcích, tak si lze docela dobře představit, že příjmení Šoukal a jemu podobná, měla již v době svého vzniku stejný význam jako dnes, jenom s tím rozdílem, že původní nositel byl na něho patřičně hrdý, tedy nato jaký je chlapák, v očích ostatních, a jak to umí se ženami, atd. Nic nového pod sluncem. Doba se změnila, v něčem jako bychom dospěli, v něčem ne. každá doba má svoje.
Jenom ještě k začátku : Jan Hvězda z Vícemilic — řečeným „Bzdinka", byl Žižkovým hejtmanem.

Možná jsou v tom nepřesnosti, většinu toho píši z hlavy.