více informací je na mém osobním genealogickém webu: https://rene-inquort.webnode.cz/
Po svém otci jsem získal velmi neobvyklé příjmení - Inquort.
Podoba našeho jména se ovšem v průběhu staletí proměňovala-
v nejstarších matrikách se objevuje v podobě Ingvort, psané někdy také jako Ingwort či Inguort, v mladších matrikách, zřejmě pod vlivem latiny, začali někteří faráři jméno zapisovat v podobě Inquort, Inquart (ovšem i Inqvort, Inqvart; někdy q bylo psané jako kv apod.); v podobě Inquort zůstalo v mojí rodině, přestože můj pradědeček a někteří jeho sourozenci (celkem jich měl 9) byli křtěni jako Ingvortovi.
Obecně se dá říci, že zatím nejstarší v matrikách dohledaná podoba našeho jména, tedy podoba původní, je Ingvort.
Zatím nejstarším dohledaným předkem je Jiřík Ingvort (asi 1677-1746), který byl krejčím v Chlumíně. Rodina žila pod čp. 19 a později čp. 64.
Obec Chlumín leží v úrodné polabské nížině při silnici z Neratovic do Kralup nad Vltavou, asi 7 kilometrů vzdušnou čarou od Mělníka a 14 kilometrů od hranic hlavního města Prahy.
Chlumín (tehdy zvaný Klomín) byl kdysi významným městečkem s trhovým a hrdelním právem, s tvrzí a od počátku 17. století se zámečkem. Katastrofu pro městečko znamenala třicetiletá válka, během níž více než jedna polovina domů lehla popelem. Trvalo dlouho, než se Chlumín opět uspořádal do obce. V roce 1707 za držení rodu Údrckých z Údrče se stal Chlumín opět městečkem – Údrčtí z Údrče bývali coby levans (hlavní kmotr, ten, který držel dítě při křtu v náručí) u Jiříkových dětí (celkem jich bylo 13), což svědčí o tom, že Jiříkova rodina patřila tehdy k váženějším měšťanům a po několik generací k mistrům krejčovského řemesla.
Tento Jiřík Ingvort je podle všeho zatím jediným dohledatelným přímým předkem všech v současnosti žijících Ingvortů, Inguortů, Inquortů a Inquartů. Jeho potomci, prapotomci – respektive moje přímá větev - žili v Chlumíně do poloviny 19. století, odkud přešli nejprve do Byškovic, Obříství a do Libiše, kde se narodil můj dědeček Josef Ingvort (1919-1981), a nakonec do Prahy.
Strýc mého dědy – Antonín Ingvort (1888-1949) odešel z Byškovic zřejmě za prací do Ponědrážky a stojí u zastoupení rodin Ingvortů v jižních Čechách kolem Třeboně. Dva z bratrů mého dědy (Karel, Antonín) odešli na Mostecko a přivedli tak Ingvorty do severočeské oblasti. Další moji příbuzní, ve variantě příjmení Inguort, žijí stále v oblasti, kde se můj dědeček narodil, tedy na Mělnicku. To jsou zhruba hlavní oblasti našich současných příbuzných, ke kterým mám díky vlastnímu pátrání, ale také díky velké pomoci Ivana Jeřábka (*1943), bratrance mého táty, částečné povědomí o jejich dalších osudech.
Odhaduji, že celkem je v České republice něco málo nad 60 nositelů našeho příjmení, ať už v podobě Ingvort, Inguort či Inquort.
Již zmíněný můj přímý předek Jiřík Ingvort (asi 1677-1746) měl zřejmě mladšího bratra Václava psaného později jako Ingvart (asi 1688-1756), který se rovněž narodil v Chlumíně a který byl primátorem a městským písařem v Roudnici nad Labem. Coby kmotr některých jeho četných dětí se často opakuje Petr Pavel Columbani (1682-1748) významný stavitel italského původu (z Milána), který se usadil v Roudnici.
Jeden z vnuků mého předka Jiříka - Johann Anton Ingvort (*1744) se sice narodil v Chlumíně, ale přiženil se do Prahy a pracoval zde ve službách hraběte Nostice na Malé Straně, jeho syn Wenzel Klement Karl Inquart (*1775) byl celním úředníkem v Uhelné a v České Lípě a jeho syn- Johann Heinrich Inquart (1816-1896) se stal císařským úředníkem, tajným finančním radou a byl povýšen do šlechtického stavu jako Johann Heinrich Ritter von Inquart. Jeho sestra Maria Antonia Barbara Inquartová (*1812) se provdala za Johanna Christopha Seysse, přičemž jejich syn Emil Seyss (1841-1920) připojil později ke svému příjmení rodné příjmení své matky (respektive příjmení svého nobilitovaného strýce Johanna Heinricha), čímž pro jeho potomky vzniklo příjmení Seyss-Inquart. Jedním z jeho synů byl pak neblaze proslulý Arthur Seyss Inquart (1892-1946), nacista, rakouský spolkový kancléř a později říšský místodržící obsazeného Rakouska a komisař Říšského komisariátu Nizozemsko, který byl po skončení války souzen norimberským soudním tribunálem- za válečné zločiny byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Akt byl vykonán 16. října 1946.
Jiříkův syn a můj přímý předek Václav Ingvort (*1722) měl za manželku Ludmilu Koželuhovou (*1734), která pochází z velvarského rodu Koželuhů, z nichž tuto rodinu proslavili významní hudební pedagogové a skladatelé Jan Antonín Koželuh (1738-1814) a Leopold Koželuh (1747-1818).