GENEALOGIE

Dobrý den,

doporučila by mi prosím nějaká dobrá duše nějakou knihu, publikaci, příručku aj., která by se věnovala přepisu původních písmenek (využívám tabulku kurentu) a zohledňovala by také zápisy/přepisy dalších jevů - spřežek, zápisů háčků, čárek, akcentů, zkratek aj.

Děkuji Vám za jakékoli vhodné tipy.

Děkuje a zdraví genjan

Snad bnějaká skripta pro historiky. Ale přímo konkrétní titul nevím.
Nicméně - ono na tom nic není. Písmenka se prostě přepisují tak, jak jsou zapsána. Abeceda kurentu má stejná písmena, jako latinka, jen mají jiné tvary - přepisujete je tedy 1:1. Spřežky jsou jasné - jsou to zase jen obyčejná písmena. háčky, čárky, akcenty - je potřeba si uvědomit, co je háček a co je akcent nad u nebo nad c. To musíte zjistit sám, každý písař měl trošku jiné zvyklosti. Ale opět se vše přepisuje 1:1.
Zkratky - no to je dost zapeklitá věc. Můžete je zapsat zkratkou, pokud to jde. V češtině a němčině to většinou není problém, tam se zkracuje tak, jako dnes, tedy počáteční číst slova ukončená tečkou (v rukopisu takovou to smyčkou připomínající l). U latinských zkratek je to dost často peklo. Tam se s oblibou zkracuje tak, že se vypustí střední část slova a nas dlovo se napíše vlnovka. Pak to vypadá třeba jako R~dus D~nus Jo~es = Reverendus Dominus Joannes.
Takové zkratky prostě musíte rozepsat. No a pokud do přepisu potřebujete zapsat cokoli, co tam není, tedy třeba rozepsání těch zkratek, píše se to do hranatých závorek. Tedy R[everen]dus D[omi]nus Jo[ann]es. Obecně platí to, že to hranatých závorek můžete napsat cokoli, co uznáte za vhodné, že je potřeba tam mít zapsanáno - do hranatých závorek se píšou poznámky a vysvětlivky autora. Můžete si tam tak tímhle způsobem třeba poznamenat, že je něco přeškrtnuto, přepsáno, dopsáno apod. V hranatých závorkách je tak to, co na papíře reálně není, ale je v přepisu zapotřebí zmínit nebo upřesnit.
No a pak jsou hlavně v latině různé zkracovací znaky. takové to -g nakonci pro -us, takové to -g3 na konci pro -que; g- na začátku pro con-. Tohle by se mělo přepisovat jako rozepsaný znak - protože ten znak jen reprezentuje danou sekvenci písmen.
Poslední specifickou zkratkou je vodorovná čára nad písmenkem, která naznačuje jeho zdvojení. To se přiznám že nevím, jek se "správně" přepisuje. To písmeno tam fyzicky není, takže by asi mělo být v té hranaté závorce.
No a když si něčím nejste jistý a chcete si to poznačit s otazníkem, tak je ten otazník zase jen poznámka autora, takže opět v hranaté závorce.

Ta pravidla nejsou nijak složitá, takže si myslím, že k tomu nebude žádný dlouhý odborný text. Spíš to bude někde v nějakých těch skriptech jako krátký odstaveček v úvodu.

Ale co třeba přepis j místo í. Někdo to přepisuje jako j, někdo striktně jako i.

Dobrý den,

děkuji Vám za vyčerpávající odpověď.

Mně hlavně stále není jasné, kde se jedná o čárku nebo akcent, co z toho by se mělo/nemělo zapsat. Dám příklad, např. příjmení Paur jsem viděl zapsané jako Paur a záhy jako Paúr (nevím, jestli ta čárka je čárkou nebo akcentem) a mně jde o to, jestli si takovéhoto zápisu všímat nebo ne, jestli takové příjmení sjednotit, nebo zapisovat přesně (i s tou čárkou, akcentem?) a dát pak do poznámky, že se jednalo o stejného Paura. To mi v současnosti asi dělá největší problém.

Jinak velmi děkuje, zdraví genjan

PS: Jinak pavel.m. má pravdu, že rozeznat g=j=y/i je také velký oříšek, někdy to g vypadá jako j, někdy naopak a někdy y/i je zapsané jako y s nějakými tečkami nad písmenem apod.

Akcent nad u je jen "odlišovátko" od písmene "n" - jenak by vypadalo úplně stejně. Čárka by to byla až v dobách daleko pozdějších. A dalo by se to poznat snadno tak, že by se našlo několik slov, kde je u zaručeně krátké - jestli je nad nimi taky akcent nebo ne. Jestli to někdo přepsal s čárkou, přepsal to jednoduše blbě.

Malé j vypadá úplně jinak, než g nebo y. Někdy se může plést y a g, ale když si člověk dá pozor, tak se ve většině případů dají celkem jednoznačně rozlišit. U velkých písmen to někdy opravdu zavádějící je, hlavně v případě, kdy písaž používá víc tvarů G.
Místo čteného j se psalo g. J = I. A i na konci slov se často protáhlo dolů a vypadá, jako j. Prakticky všechny latinské koncovky -ii jsou zapsány, jako -ij. Nevím proč, asi nějaký zvyk. O hodně pozděj se j začalo používat pro zápis dlouhého í. Ale to je z rukopisu většinou poznat. Pokud se jedná o jen to protažené i, které vypadá, jako j, mělo by se přepisovat, jako i. Jak správně přepsat j reprezentující dlouhé í, nevím. Potkal jsem to tak málo, že jsem neměl potřebo to řešit. Máte možnost to zkusit vypátrat

To, že někdo na y psal dvě tečky je pravda. Asi to brali stylem měkké i = jedna nožička = jedna tečka, tvrdé y = dvě nožičky = dvě tečky. Ale z texttu a kontextu je vždycky jasné, jestli se jedná o koncovku -ii nebo o y zapsané se dvěma tečkama. Dvě tečky nad y je navíc dobré odlišovátko od g. Takže když to někdo takto píše, hned se to líp čte

Zkuste knihu Učebnice čtení starých textů, kolektiv autorů od České genealogické společnosti.
http://www.genealogie.cz/aktivity/publikace/

Dobrý den,

děkuji Vám oběma. Poznamenám si, na knihu se podívám. .)

Zdraví genjan