On Genetic Interests: Family, Ethnicity and Humanity

[jakub_m]

SALTER, Frank: On Genetic Interests: Family, Ethnicity and Humanity in an Age of Mass Migration, Transaction Publishers, 2. vydání, 2007, ISBN 978-1-4128-0596-4

https://humanvarieties.org/wp-content/u ... 2006-3.pdf

[zeter]

hm, to vypadá na (socio)biologický redukcionismus, setkal jsem se i v souvislosti se Salterem s termínem etnický nepotismus
Podobné studie mohou být sice velmi zajímavé, ale pokud od deskripce nebo analýzý přecházejí k závěrům či návodům, které ten redukcionismus nepřesáhnou, nebo té biologické podmíněnosti dokonce přitakávají a považují ji za jakýsi návod (nebo i jenom poskytují "munici" těm, kdo takové návody hledají), pak je z toho najednou etický bolehlav... viz neblahá role sociálního darwinismu, eugeniky a rasové teorie na přelomu 19. a 20. století.
Jedna věc je napsat poutavou příručku srovnávací anatomie člověka a prasete - takto biologicky velmi podobných druhů -, druhá věc je hledat a nacházet v ní návod, ze kterých partií pana Nováka bude nejlepší pečeně.

[Zora]

uf, furt si říkám, že zkoumání DNA nemám šanci porozumět...
Jestli je tedy vlastně o tom vůbec řeč
Z

[zeter]

No člověk třeba vůbec nemusí rozumět fázovému diagramu železo-uhlík, a přesto je schopný velmi dobře rozlišit, jestli má někdo tu kalenou kudlu v ruce kvůli krájení zeleniny, nebo jestli se chystá někoho bodnout do zad

[Zora]

no, na rozdíl od genetiky kupodivu diagramu Fe-C docela rozumím , tedy rozuměla jsem...
Myslím, že jsem měla dokonce za jedna... kdysi... dnes samozřejmě už jen na úrovni - vím o čem je řeč...
Ale věci kolem DNA mně už zůstanou utajené...
Z

[jakub_m]

zeter: Bolehlav je dnes vlastně spjatý s publikací každé informace, kterou vědec považuje za pravdivou, ale může vést k tomu, že ji někdo zneužije jiným směrem či se jí bude někdo cítit dotčený.

Na jednu stranu chápu, že není dobré jen tak publikovat návody, jak doma v kuchyni s použitím běžných surovin vyrobit nebezpečnou chemickou zbraň či výbušninu, na druhou stranu taková ta publikační kritéria některých severoamerických či západoevropských vědeckých časopisů pod vlivem kultury umlčování (cancel culture), že publikovanou informací se nesmí cítit dotčeny žádné "ohrožené" skupiny (resp. ti aktivisté, kteří si osobují právo za ně mluvit) a stavět je jakkoliv do negativního světla, i kdyby to byla pravda, už považuji za pošahanou a akorát to prohlubuje problém hledání pravdy, systémového biasu a věrohodnosti. Viz téma rozdílu průměrného IQ mezi populacemi, kde výsledky měření svědčí o vyšším průměru u východních Asiatů a nižším u černochů z oblasti rovníkové Afriky, a ten shitstorm, který to již v 80. letech spustilo z těch, kteří to kritizují a často místo věcné argumentace volí hanlivé nálepkování a umlčování.

Zrovna koncept etnického nepotismu má silnou vysvětlující hodnotu ve zkoumání příčin etnického konfliktu. Samozřejmě je pak již na každém, kdo má vliv na vytváření politiky země, co si z té deskripce podle svého přesvědčení pro předcházení etnického konfliktu v rámci vytváření konkrétních politik vezme. Někdo se může snažit soustředit na prevenci projevů etnického nepotismu, které k etnickému konfliktu jako jeden z faktorů vedou, jiný bude preferovat takovou migrační politiku, aby ke vzniku multikulturní společnosti, ve které se něco jako etnický nepotismus vůbec začne rozvíjet (v etnicky fakticky homogenní společnosti nehrozí či jde o zcela okrajový jev), dalšímu něco takového proletí jedním uchem dovnitř a druhým ven a bude třeba raději řešit jiné věci (podle něj prospěšné či třeba rozkrádání rozpočtu), další může třeba po etnickém konfliktu toužit a tak bude vytvářet stav společnosti, který k němu nejspíš povede.

Nemá cenu však zamlčovat, že něco takového existuje, resp. pokud se někdo domnívá, že ne a popis je fakticky chybný, má proti tomu stavět věcné argumenty, ne říkat, že by se o tom raději nemělo psát a kdo to tvrdí, má být vyhozen z výzkumné instituce.

[zeter]

Předeslal bych, že zrovna IQ je příklad metriky, která je značně problematická a má omezenou vypovídací hodnotu, to ale vůbec nesouvisí s cancel culture, to je prostě výsledek masivního pokroku v poznání na všech úrovních (od neurologie přes antropologii až k sociologii). Bohužel se to hrozně ujalo, protože je to staré a jednoduché, jedno jasné číslo, a taky je strašně jednoduché třídit podle toho lidi jako housky podle gramáže, nebo tím živit a ospravedlňovat všelijaké nadřazenostní, segregační a rasistické sentimenty. Lidi ovšem nejsou housky na krámě.
(Samotná cancel culture je takový dost problematický pojem - spíš než o nějaké umlčování nebo boj proti pravdě jde podle mně často spíš o výraz zoufalství nad tím, jak se různé toxické, dávno překonané a vyvrácené kraviny furt drží ve vzduchu, navzdory zjevné škodlivosti; ne vždy má to zoufalství vhodné podoby, ale mělo by vést spíš k zamyšlení než k zakopání se na pozicích. Zároveň bych upozornil, že například u amerických culture wars se ne vždy nutně musíme orientovat v kontextu, protože tamní společnost má úplně jinou historickou i žitou zkušenost a strukturu - poklepat si zpovzdálí na čelo, co těm lidem šibe, je příliš jednoduché. Také mám dojem, že často dochází k záměně či nepochopení, která strana sporu ve skutečnosti jedná nebo může jednat z pozice síly, a co je jen reakce, nemluvě o spolehlivosti informací. Obzvlášť si toho všímám u podcenění vlivu am. náboženských fundamentalistů a velkých korporací - spousta lidí nevědomky fandí Goliášovi.)

Na pomezí přírodních a sociálních věd je mimořádně obtížné nejenom vyhodnocení dat, ale i jejich získání - samotné provedení experimentu (pokud je vůbec možný) je extrémně (!) citlivé na bias, metodiku atd. - a ten bias nemusí být jen "pokrokářský", ale klidně i "konzervativistický" (ne nutně, ale klidně i nábožensko-fundamentalistický), a ani nemusí být vědomý. Pro laika je hrozně obtížné, ne-li nemožné se v tom vyznat, a média tomu rozhodně nepomáhají, protože jdou po senzacích a dávají prostor různým kontroverzím, a veřejnoprávní média potom praktikují vyváženost metodou "pět minut pro pana Žida, pět minut pro pana Hitlera". Klimatologové by mohli vyprávět - vědecký (skutečně vědecký, akademický) koncensus existuje dávno, ovšem v médiích furt dostávají prostor všelijací mašíblové a různí emeritní profesoři ekonomie, kteří tomu rozumí jak koza petrželi, zato s tím zásadně nesouhlasí. To je pak těžké, protože dobře prodaná větička v hlavních zprávách pronesená "autoritou" v hlavě uvízne, po sáhodlouhém, rigorózním vysvětlení, proč je to žvást a že je to ve skutečnosti úplně jinak, neštěkne pes. A to ani nemluvím o případech, kdy je výzkum cinknutý cíleně.
Proč se tak obšírně rozepisuji: Koncept etnického nepotismu podle mne na hony páchne protekcionisticko-xenofobním biasem. Pokud výsledky nějakého výzkumu takhle složitých a nutně nejednoznačných problémů (jen uvažme, jak složité je to se samotnou etnicitou, jak rozmanité mohou být důvody nějakého střetu, a jak nehomogenní bývají společnosti v názorech, postojích i zájmech) jdou po srsti dobře známým předsudkům nebo (do určité míry) "selskému rozumu", vždycky zpozorním a přistupuji k němu s krajní nedůvěrou, protože jak předsudky, tak "selský rozum" jsou nejen nevědecké, nýbrž přímo protivědecké. A právě v takových případech nemusejí výsledky výzkumu (i pokud mají vědeckou integritu) vůbec sloužit jako podklad k nějakému zamyšlení - v nevědecky zjednodušené podobě prostě poslouží jen k potvrzení a reprodukci těch jednoduchých stereotypů, všechno problematizující je vytěsněno, a vystoupení z toho rozjetého vlaku je zase o stupeň obtížnější. Proto ta první reakce o (socio)biologickém redukcionismu a etickém bolehlavu.
Nevolám po cenzuře, jen po opatrnosti a chápání kontextu... každá odborná kniha je jen jeden dílek do obrovské skládačky; nemusí být vůbec jasné, jestli zapadá nebo patří k jiné sadě.

Pardon, že jsem se tak rozkecal, tohle by bylo na dlouhou předlouhou debatu, dost možná nekonečnou, na což tu asi nejsou úplně podmínky, navíc bych se nerad zhádal
Tyhle moje reakce prosím berte jenom jako takovou dobře míněnou pobídku ke kritičtější četbě - pro kohokoli, kdo se do ní pustí. Pak nechť si to každý přebere podle vlastního rozumu a nejlepšího vědomí a svědomí.

[jakub_m]

Tohle by bylo na delší text, ale právě to, kdy jsou fakta posuzována z hlediska někým vnímané potenciální "škodlivosti", kterou v nich vidí ze své světonázorové pozice, a nikoliv na základě pravdivosti či pravděpodobnosti, je podle mě jedním z kamenů úrazu.

Bias samozřejmě může být (a v praxi i je) jakýkoliv, ale pokud třeba v USA extrémně disproporční zastoupení progresivistů a příznivců Demokratické strany v akademickém prostředí, zvláště v oblasti sociálních věd, je vcelku logické a jasné, jaký bias bude dané prostředí a jeho výstupy vykazovat a také v praxi vykazuje. Byť si třeba lidé z daného názorové proudu napíší nějaký text, že tomu tak vlastně není.

Co se vědeckých konsensů týče, mnohdy jde již o samotné vymezení oboru. Věřím, že přes 99% vědeckých pracovníků v oblasti marxismu leninismu tvrdilo, že socialistické vlastnictví výrobních prostředků je správná věc a kapitalismus je škodlivý. A nikdo jiný ani takový obor nešel studovat a stejně by jej tam mezi sebe nepustili a nenechali publikovat. Pokud se ozval někdo mimo obor, tak byl z jejich pohledu nýmandem mimo obor, který přeci vědeckému marxismu vůbec nerozumí, nemá v něm vědecké výstupy atd., popřípadě rovnou třídním nepřítelem, zaprodancem, ztroskotancem a podobně (dnes se užívají výrazy jiné, ale mnohdy podobné). Podobně tomu je u teologů a jejich pohledu na samotnou otázku existence Boha (nikoliv jeho vlastnosti), kdy v rámci oboru panuje dost jasný konsensus. Osobně navíc věřím spíše na kvalitu argumentace, viz nedávno ve veřejné debatě nějakým profesorem ekonomie zmíněný příklad "Hundred Authors against Einstein". Samozřejmě, že to, že něčemu nějaký počet lidí věří (obecně i v oboru) představuje určitý ukazatel popularity dané teorie, ale nemusí být přeci podepsáno 100 či 20 000 lidí, pokud někdo přednese kvalitní argument, přeci stačí jeden jediný. O tom, že (asi) v dobré víře hlásaný slogan 'Trust the science', který byl namířen na vyvracení některých kravin, je přímým popřením vědy a vědecké metody a naopak hlásá jen nekritickou víru v autoritu, snad netřeba polemizovat.

Co se předsudků týče, ty nejsou protivědecké. Naopak tak, jak je popisují a chápou Edmund Burke, Russell Kirk či třeba Walter E. Williams, představují užitečný předběžný závěr, který člověk může následným zkoumáním a ověřováním potvrzovat či vyvracet, popř. nějakou míru pravděpodobnosti či vnímaného rizika. Pokud by člověk uvažoval bez jakýchkoliv předsudků, nemůže ani v životě fungovat a fakticky uvažuje jen v jednotlivostech bez jakékoliv generalizace a obecnějších pojmů.

[jakub_m]

"ale vůbec nesouvisí s cancel culture" - Jasně, že souvisí. Stačí se podívat na mediálního hon a politicky motivovaný vyhazov Jamese Watsona z práce, rušení jeho vystoupení, odvolávání vyznamenání a čestných titulů a podobně. Podobně u E. O. Wilsona. Podobně za života a dokonce i po smrti v případě Garretta Hardina.

Pozoruhodné je, že zrovna všichni tito si v USA jako angažovaní ateisté za své mimovědecké vystupování proti konzervativním křesťanům, stejně za jejich důraz na ochranu životního prostředí, užívali od dost podobných kruhů nejprve velké chvály, ale pak za vcelku logický závěr, že populace (chcete-li lidské rasy) se v průměru liší v kognitivních schopnostech, totální vlnu politické nenávisti.

[zeter]

No, vysokými školami jako baštami levičáckého progresivismu (módně se tomu říká neomarxismus, asi aby to znělo hrozivěji, byť je to nesmysl) se konzervativci ohánějí často; já jsem toho názoru, že je to spíš defamační strategie a akademická sféra funguje víceméně normálně (pokud by normálně nefungovala, ozvali by se jako první studenti, jako vždycky); pokud se nepletu, voliči s vyšším vzděláním v průměru skutečně volí častěji demokraty, a když vidím úroveň amerických konzervativců, vůbec se nedivím - i na základě takových pozorování si rovněž myslím, že sklony k biasu a jeho nereflektovaná míra nejsou v obou táborech stejné... pravda (jako obvykle) není uprostřed. Ostatně poznání souvisí s pokrokem, a konzervativní pokrok je poněkud protimluv (víra ve vědu naopak protimluv není - akorát je to potřeba chápat jako důvěru v to, že prezentované závěry byly získány konformě s pravidly vědecké metody, jsou přezkoumatelné a reprodukovatelné... nic jiného nám ostatně většinou nezbývá, já třeba odvození Maxwellových rovnic věřím, i tomu, že Hamiltonův operátor je to, co se říká, že je... a i kdyby, úplně na konci jsou stejně axiomy.)

Vědecký koncensus (a vůbec bádání) samozřejmě není jednoduchá, přímočará věc, viz Kuhn, ale v každém exaktnějším oboru se prostě dostanete na úroveň znalostí a poznatků, o nichž v běžné vědecké praxi nemá valnou cenu pochybovat, neboť by to bylo na úrovni Cimrmanova vyfukování dýmu do vody. 100 proti Einsteinovi je sice zajímavá věc, ale i Einstein se v některých ohledech skutečně mýlil, a na každého génia připadá ohromné množství mašíblu, špatné vědy (nebo omylů) a teorií, které zkrátka neobstojí. Základy oborového poznání nemůžete falsifikovat poukazem na to, že by přece mohl někdo přijít, něco převratného naměřit, a všechno by bylo jinak - a když někdo s nějakým disentním názorem přijde, hned ho považovat za Einsteina. Paradigmatická změna je dneska ve většině oborů extrémně komplexní záležitost, romantické představy o géniích-solitérech, kteří převrátí obor na ruby (natož zvenčí), jsou prostě jen romantické představy. Podstatné je, že tyhle debaty mají smysl uvnitř vědy, mezi lidmi, kteří tomu opravdu rozumějí, znají kontext, umějí oponovat. Bohužel i do exaktních oborů si v médiích troufne mluvit každý, a v oborech humanitních je expert každý druhý, protože tam přece nejsou složité rovnice, takže na tom nic není. A tak nám kardiochirurg v tv rozhovoru školí imunologa, ekonom klimatologa, geolog politologa, a Franta Vomáčka po třetím pivu přesně ví, co je špatně s gender studies.

Předsudky samozřejmě jsou zkoumatelné, jako ledacos, ale protivědecké podle mne jsou - nevznikají na základě vědecké metody, nezkoumají kauzalitu, jsou jen omezeně falsifikovatelné (a jejich nositelé se o to často ani nesnaží). Jinak samozřejmě máte pravdu - máme je všichni a strašně se v tom plácáme a často na to doplácíme, právě proto, že sami od sebe neumíme správně vyhodnocovat kauzalitu, pravděpodobnost atd. Hazardní hráči by mohli vyprávět. Proto nám spousta vědeckých výsledků připadá kontraintuitivní a neodpovídá tomu hýčkanému a vzývanému selskému rozumu.

Bohužel se ukázalo, že zrovna sociobiologové, přes mnohé důležité nebo osvícené postřehy a objevy, mají značné sklony ztrácet odstup a propadat dogmatickému biologickému redukcionismu, ze kterého jim pak vypadávají komentáře a názory, které nemají s vědou mnoho společného. Já jsem přesvědčený atheista (a jako člověk s přírodovědným vzděláním vědeckého směru jsem si kdysi prošel i fází okouzlení sociobiologií a vůbec si myslel spoustu věcí, které dneska považuju za projev mladické fachidiocie a dost se za ně stydím), ale nahradit náboženská dogmata neodarwinistickým redukcionismem s implikacemi, které jako by vypadly z deníčku nějakého britského koloniálního úředníka z konce 19. století (ne-li hůř), mi přijde jako z deště pod okap (proto také tenhle směr sociobiologického atheismu dost ztratil kredit). Té odezvě se vůbec nedivím, ani silné reakci na cokoli, co má nějaké rasistické nebo segregacionistické konotace, zejména v Americe ne. Já už jsem na to taky silně alergický. A dělat z těch lidí ostrakizované, umlčované mučedníky... to vůbec nemá smysl - nejsou to jen vědci, nýbrž veřejně aktivní lidé s velkým vlivem, a to znamená obrovskou odpovědnost, která dalece přesahuje jejich obor.

[jakub_m]

Když takové akademické prostředí v USA prostě je, tak není na škodu to konstatovat a jeho výstupy v tomto kontextu hodnotit. Zvláště pak v oblasti věd sociálních a humanitních. Ostatně, když se člověk podívá poměr voličů s vysokoškolským vzdělání pro Republikánskou stranu a Demokratickou stranu, není ten rozdíl nějak moc dramatický, zejména pokud se podíváme na poměr mezi vysokoškolsky vzdělanými bělochy. Na rok 2020 jsem se zatím nedíval, ale rok 2016, co si pamatuji, zas tak velké drama z hlediska toho rozdílu nepředstavuje. Ten rozdíl mezi voliči s vysokoškolským vzdělání rozhodně neodpovídá poměrům v akademickém prostředí. Co se studentů týče, tak ono "ozvali by se jako první studenti, jako vždycky" je spíše Vaše osobní víra či představa, stačí se podívat na ČSSR a 50. léta, kdy na fakultách studenti schvalovali či sami iniciovali politické čistky ve vztahu ke svým pedagogům či spolužákům, nebo na současnou Čínu, kde jsou studenti ve vztahu k režimu zkrátka ideově konformní.

Co se předběžných soudů tam kde nemáme dost času a informací k detailnímu zkoumání, jejich benefity převažují nad negativy. Kdybychom pokaždé znovu a znovu zkoumali každou věc, každého jedince, každý jev atd. bez ohledu na širší charakteristiky, které jsou spjaty se skupinou, do které patří, nepřežijeme jako jedinci ani jako lidstvo. Abych použili právě Waltera E. Williamse (kterého za protičernošského rasistu opravdu považovat nelze), tak když vstoupím do místnosti, kde nečekaně leží mě neznámý živý tygr, nebudu se snažit jako tabula rasa zkoumat toho tygra jako mě neznámého jedince, zda je agresivní, lidožravý, nakrmený a podobně a představuje pro mě riziko, ale nejlepší strategií je "escape strategy" na základě toho, co je mi známo o tygrem jako druhu.

Co se sociobiologů týče, jako z náboženského hlediska agnostik (za přesvědčeného ateistu bych se neoznačil, za věřícího také ne, vlastně se v této otázce z mého pohledu stále nedá dostat dále než k onomu slavnému „O bozích nemohu vědět, ani že jsou, ani že nejsou, ani jakou mají podobu."), jejich poznatky považuji za zajímavé. Samozřejmě nemusí mít v některých věcech pravdu (ostatně ani sociobiologové nepředstavují nějaký názorový monolit a od sebe se navzájem mnohdy názorově liší), ale nástrojem jak zjistit, že třeba v něčem nemají pravdu, není je vyhazovat z práce, zakazovat jim publikovat, dělat demonstrace proti tomu, že někde promluví a vydávat při tom místo argumentů jen hlasité rušivé zvuky a skřeky, ale předložit důkazy či indicie, že ta či ona teorie není správná a vést věcné polemiky o obsahu. Tvrzení ve stylu "protože nějaký fakt či názor například dává za pravdu rasistickým a segregacionistickým názorům, tak má být považován apriorně za "špatný", jsou zcela nevědecká. Stejně tak apel na to, že protože někdo má díky své předchozí popularitě obrovskou odpovědnost, musí tvrdit to, co po něm požaduje křičící dav progresivních aktivistů.

Je to přesně příklad toho, kdy někdo nahrazuje náboženská dogmata progresivismem (někdy označovaným jako kulturní marxismus či neomarxismus) a egalitářstvím s jejich nedotknutelnými dogmaty a se závěry, které jako by vypadly z deníčku nějaké bolševického revolucionáře či autora z okruhu Frankfurtské školy typu "represivní tolerance". Samozřejmě k tomu má větší náchylnost anglosaský svět, ale případy tohoto ideové importu jsou opakovaně vidět i u nás a tak jak ve vědě, tak v politice a to včetně tak bizarních případů jako byly v souvislosti s Black Lives Matter snahy sem importovat nějaký pocit koloniální viny. Já už jsem na to taky silně alergický. Zda akademickému prostředí dnes vládne v některých oblastech převážně svobodný duch a svobodná výměna názorů, dogma neodarwinistického redukcionismu, tradičně křesťanské dogma či dogma egalitářského antirasismu, si každý může udělat názor sám.

[jakub_m]

To, do čeho má kdo mluvit, je složitější otázka. Na jednu stranu tu jsou obecné vědecké metody, zákony logiky atd. aplikovatelné na všechny obory, na druhou stranu extrémně vysoce specializované obory o pár lidech (viz třeba tento text https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3538 ... vat-je-ale ). Samozřejmě, pokud se někdo zaštituje tím, že je vědec, a komentuje nějaké politické či hodnotové téma (viz třeba ta profláknutá výzva Vědci proti strachu a lhostejnosti, která možná stála Drahoše zvolení prezidentem), je to kravina a budí posměch, na druhou stranu zásadní kritika některých vědních oborů či směrů je, jak už jsem výše popsal, obvykle spíše vnější, ať již jde o vědecký marxismus, gender studies, teologii či třeba i tu sociobiologii, a směřuje právě od těch, kteří jazykem těch, kteří si v rámci oboru rozumí, nemluví a ani mluvit nechtějí.

Osobně si myslím, že sociobiologové typu Watsona, Wilsona, Hardina a dalších mají tu smůlu, že dnes nemají relevantní politické zastání. Například v rámci culture wars ve Spojených státech dominují progresivisté se svými masmédii, univerzitami a nadnárodními korporacemi, které je podporují, druhá relevantní síla jsou křesťanští konzervativci, kteří sice často jsou slabší, často ustupují a jsou ukňouraní, ale přeci jen někde znamenají, přinejmenším na úrovni států, relevantní sílu. Ani jedni "rouhače" vůči jejich svatým dogmatům nepodporují. Klasicky liberální křídla, kterým jde primárně o svobodu, v obou stranách zaznamenala značný pokles vlivu, u demokratů dominují "woke" aktivisté, u republikánů "pánbíčkáři".