od PomněnkaPrvní » čtv črc 17, 2014 9:24
Pro představu co jsou knihy půhonné:
Půhony tvoří vedle vedle stavovských rukopisů v užším smyslu a moravských zemských desek další důležitou část fondu A 3 Stavovské rukopisy, a to nejen svým rozsahem. Jde celkem o 117 rukopisných knih půhonů a nálezů olomoucké cúdy z let 1405-1641, půhonů a nálezů brněnské cúdy z let 1406-1641 a pamětních knih zemského práva z let 1583-1783. Půhony jsou významným pramenem pro právní, hospodářské a společenské dějiny Moravy.
Knihy půhonné a nálezové jsou zápisy z jednání zemského soudu, tedy zemského práva většího a menšího. Větší neboli panský soud rozhodoval všechny pře vyšší šlechty, příslušníků panského stavu (vedle sporů o majetek pozemkový – deskové statky a movitý, např. klenoty či peněžní půjčky, šlo o spory o dědictví, o škody na poddaných a na majetku a jiné) a také všechny ostatní spory, tedy i příslušníků vyššího stavu, přičemž předmět sporu musel přesahovat hodnotu 10 kop pražských grošů. Příslušníci církevního stavu, preláti, a královská města příslušeli k zemskému soudu v případě, jen pokud se soudili o deskové statky. Zemský soud také rozhodoval spory poddaných s vrchností a před zemský soud bylo možné pohnat i panovníka. K zemskému soudu výhradně nenáležely např. věci válečné, pře o vinohrady, věci horní (těžba nerostů).
Většímu soudu zpravidla předsedal zemský hejtman a nutná byla účast nejméně deseti přísedících. V 16. století se počet přísedících zemského soudu ustálil na 16 členech z panských rodů a 6 osob rytířského stavu. Tuto funkci zpravidla zastávaly nejváženější a nejvlivnější osoby markrabství. Soudilo se podle zvykového práva, soud právo „nalézal“, odtud se rozsudek nazýval „nález“. Z rozsudku zemské soudu, nebylo, alespoň v 16. století, odvolání.
Soud zasedal zpravidla dvakrát ročně v Brně a dvakrát ročně v Olomouci. Každý žalobce musel pohánět (žalovat) osobně, avšak musel dodat písemný a formálně nezávadný půhon. Soudní, menší úředníci sbírali písemné půhony po čtyři pátky před zasedáními (sedění první, sedění druhé, sedění třetí) a půhony doručené poslední pátek před západem slunce se nazývaly půhony sluneční. Z hlediska obsahu vedle sporů o pozemkový majetek nacházíme například spory o svědomí (žalobce žádal o postavení svědků), k právu a k přísaze (žalovaný měl prokázat nevinu přísahou) či o rukojmí (žalobce poháněl jistce, tedy ručitele, např. dluhu), zajímavé jsou také půhony zátkyní, předchůdce zatykačů. V 16. století byly do knih půhoných zapisovány také posudky (tedy odhady, ocenění) deskových statků odsouzených, např. zadlužených osob a zvody, tedy exekuce na majetek odsouzených.
))