Ještě v době mého "mládí" tedy 50., 60. léta - bylo zvykem, že v rodinách, kde byla velká knihovna, byly "potrhané" knihy znovu vázány. Ony knihy totiž sloužily nejen jako zdroj poučení, ale i jako umělecké dílo, současně by bylo ostudou mít doma potrhanou knihu.
Majitelé, kteří knihu často používali, si byli vědomi ceny knihy a udržovali ji v pořádku.
Doma mám znovu vyvázáno asi 100 knih a to nejen původem z majetků předků knihtiskařů , ale i ze strany manžela, jehož dědeček byl velikým čtenářem a objevovatelem jak historie, tak třeba flory a fauny (podobným způsobem si nechal vyvázat třeba Brehmův život zvířat.)
U starých knih se lámaly především hřbety, tutíž odcházely předsádky a forntispis, prostě listy, které jsou pevně spojeny k vazbou, nebo jsou nepevně spojeny s listy knihy.
predsádka, -y, -dok žen. r. odb. prvý čistý dvojlist v knihe, ktorý je pri väzbe jednou polovicou prilepený na dosku knihy;
frontispice [vysl. -spis], -cu, mn. č. -cy muž. r. odb. stránka oproti titulnému listu v knihe, na ktorej býva názov knižnice, edície, obrázok a pod.
http://slovnik.azet.sk/pravopis/slovnik ... s%C3%A1dkaZora