Odpověď, jak to tenkrát opravdu bylo vám dnes nedá nikdo. Snad jen nějaký genetický výzkum, ale i to je s otazníkem.
V podstatě to mohlo být obojí.
Svatba neproběhla, protože budoucí otec nebyl dostatečně finančně zajištěný, byl na vojně, nebo někde ve službě. Jakmile se tato překážka odstranila, mohl se oženit a tím i jeho děti nebyly nemanželské.
Další možnost byla, že chudák holka byla (zneužita) někým významnějším a tak jí byl později někdo (přidělen). Ten byl také zapsán jako otec. V lepších případech skutečný otec rodinu sem tam podpořil.
A poslední možnost a podle mě nejčastější, že si dva užili a on se k tomu potom nehlásil. Ona byla potom ráda, že se vůbec někdo našel, kdo si ji vzal.
Takže možnost, že později dopsaný otec je ten pravý je velmi malá. Dnes to zjistit je velice obtížné. Tenkrát se to nejspíš vědělo, ale že by se to někam zapisovalo o tom pochybuji. Snad zkuste nějakou kroniku nebo něco takového.
K pokračování v rodokmenu:
Když tvoříte rodokmen, tak samozřejmě v pokrevní linii, že? Ale kde máte jistotu, že otec byl opravdu otcem. Děje se to dnes a stávalo se to i tenkrát a možná i mnohem častěji. Otcem není jen ten, co dítě zplodil, ale podle mě hlavně ten co dítě vychoval a naučil jej vše co sám uměl a znal. A v neposlední řadě i odkázal majetek. Takže i v tomto případě má smysl v rodokmenu pokračovat.
Tak to vidím já.