GENEALOGIE

Zdravím,

řeším genealogické dilema. V rodokmenu mám nemanželskou prababičku od mého dědy z matčiny strany. Ostatní příbuzní z tohoto rodu říkají, že otcem byl nadučitel Černohlávek. Vím, že žije jeho manželská dcera (*1915) - polorodá sestra té mé prababičky. A nevím, jak se na to zeptat, jestli to není nevhodné, aby ji ještě z toho nekleplo... Máte někdo nějaký typ? Nebo popřípadě jiný způsob, jak to nějak zjistit? Moc díky za všechny tipy.

Ja naivni optimista si myslim, ze pokud pani neni vylozeny morous, tak po tolika letech uz bude nad vec povznesena a pokud bude vedet, tak to rekne.... Moje babicky i dedeckove se vsechni dozili pres 90 let a byli posledni roky vylozene na pohodu- vsechno u nich proslo.
Mozna byste se mohl/-a zeptat jejich deti, zda by to mohli zjistit- protoze oni budou lepe vedet, jak na ni..... A jeste lip vnoucata- ze budou o generaci dal.
Ale nevzdavala bych to- co kdyz je to Vase posledni moznost se to dozvedet....
Snad by mohla i pani mit radost, ze je pro nekoho uzitecna a ze muze pomoct.

No právě že u nás existuje pán, který se zaobírá tvorbou a výzkumem všech rodů v naší obci. Když jsem za ním byl, tak tento rod má také zpracovaný. Byly tam uvedeny myslím 4 manželské děti a pak tužkou nějaká poznámka, o nějaké nemanželské dceři z jiné vesnice s jiným jménem, kterou do rodokmenu doplnila nějaká jiná paní. Ten můj údajný předek byl učitel, tak se často stěhoval.

Když totiž sestavoval ten náš genealog rodokmen s tou paní (*1915) tak se o téhle její sestře prý vůbec nezmínila a zatajila ji. Tak nevím no... Asi se zkusím spojit s těmi vnoučaty.

nezmínila není totéž jako zatajila, záleží jak se kdo ptal

Taky pravda... Každopádně nemám tolik odvahy tam zazvonit a říct - dobrý den, asi jsme příbuzní!

a napsat dopis tem vnoucatum to by neslo? uvest tam na sebe kontakt a poprosit, aby se ozvali.....myslim, ze z nalezenych pribuznych by kazdy mel spis radost.....

Určitě napsat dopis a neotálet. I prvňáček dovede spočítat kolik je paní let (2013-1915). Zítra může být pozdě.

Tak dopis jsem před časem poslal, ale odpovědi se nedočkal, paní o víkendu zemřela...

Tak uz je neskoro... neda mi vsak neuviest vlastnu skusenost. Mam v rodokmeni nieco podobne. Dnes zije uz len jedna osoba, ktora o tom vie. Ked sa dozvedela, ze som to zistil, velmi ma prosila, aby som to odtial vyhodil, lebo nechce, aby sa jej potomkovia toto "desive" tajomstvo dozvedeli, aby si nemysleli o svojej babicke to najhorsie. Tym som len chcel povedat, ze oslovovat niekoho s niecim takym moze byt peknou rozbuskou, aj ked ide o pripad z prelomu 19. a 20. storocia.

I moje prababička měla své tajemství, v podstatě od jejího narození, zhruba do 18 let nikdo neví co s ní bylo. Ani její děti. Všechny vždy odbyla několika krátkými větami, které mohly, ale také nemusely být pravda. (Já sám jim zas tak moc nevěřím). Je to už 22 let, co zemřela, takže mi pátrání zakázat nemůže a já jsem odhodlán zjistit, co se dá.
K tomu vašemu slibu, bylo by hezké ho dodržet, ale na druhou stranu, potomci by měli vědět co a jak jejich předci činili. Třeba by to pro ně bylo i jakési ponaučení a návod jak se v podobné situaci zachovat, nebo nezachovat.
Slib je ale slib, to už si budete muset rozlousknout sám.

PS: Teď takové moudro, které jsem si právě vymyslel:
Pokud nechcete, aby o Vás vaši potomci říkali, že jste dělali špatné věci, tak je raději nedělejte.

Moudro je super!!! )

Zdenek píše:Pokud nechcete, aby o Vás vaši potomci říkali, že jste dělali špatné věci, tak je raději nedělejte.

To by se mohlo do kamene tesat:-)