GENEALOGIE

Všeobecně se traduje, že žena po porodu dodržovala 40 denní lhůtu, a teprve poté směla vstoupit do kostela. Nešlo pouze o zdraví její a dítětě, ale především byla církví považována za nečistou.
Např. zde :
http://is.muni.cz/th/209459/ff_b/Diplomova_prace.pdf
citace: ...V křesťanském prostředí bylo také zvykem dodrţovat izolační období čtyřicetidenní lhůty,kdy měla rodička setrvávat doma a nechodit do společnosti ostatních lidí. Ukončení tohoto období představoval obřad úvodu v kostele, který vyjadřoval poděkování matky za narození dítěte a současně očistu rodičky. Katolický obřad doprovázela řada lidových prvků,.....

Již několikrát jsem při zápisu křtu narazila na skutečnost, že čerstvé rodičky si byly navzájem kmotrami. viz např. zde:
http://actapublica.eu/matriky/brno/proh ... ?strana=26
19. marc se narodila Josefa Vincentia matce Veronice, manželce Joannese Hutta,
20. marc. byla tato Veronica kmotrou při narození Benedicta Vincenta.

Nejednalo se např o chudinu, šlo o vážené občany, pozdější měšťany , jiný důvod mě naprosto nenapadá.
Stejně tak si nemyslím, že snad se křest děl s více než 40 denním zpožděním - pokud by datum narození neodpovídalo křtu.
Neví někdo, zda se tento zvyk musel dodržovat, nebo se dodržoval jen občas, nebo jen v dřívějších dobách?
Zora

U některých kostelů se vzácně vyskytuje předsíň, ve které stály šestinedělky, které nesměly do kostely. Měly tak alespoň ochranu před nepříznivým počasím.
Je např. u kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové, kde se jí podle její zřizovatelky Doroty Hložické říká Dořina předsíň. Je z r. 1588.

Ono to má asi celkem pragmatický důvod. Kromě šestinedělí nesměli ženy ani k přijímání v době menzes. Pokud se podíváte na historii menstruačních vložek, např. : http://cs.wikipedia.org/wiki/Menstrua%C ... lo%C5%BEka Tak tak zjistíte, že to je nová věc, včetně nošení spodního prádla od 19. stol.
Chodilo se bosky, holé nohy, bez spodního prádla, dlouhá sukně. Výsledek z autentického vyprávění k cca r. 1945. "Jako kluk jsem si myslel, že se ženské při práci na poli o něco poškrábaly, měli nohy od krve".... Nebo pamatuji paní (*cca. 1890) jak když někam kráčela, tak se náhle zastavila, lehce předklonila, přihrbila, oklepala, a šla dál. Po ní tam zůstala hromádka, nebo loužička.
Čili, farář měl kontrolu, stačilo se podívat na nohy, a věděl "která bije". Dlouhé sukně měli svůj nedeklarovaný praktický účel.

Tohle samozřejmě platí o vesnici, město kladlo jiné požadavky, proto asi ten rozpor. Prostě řečeno tvrdě, v kostele může veřejně krvácet jenom Kristus na kříži.