GENEALOGIE

Zdravím při pátrání po předcích vlastních a předcích manželky jsem dospěl k tomu, že máme společného předka. Několikrát jsem to kontroloval a je to tak. Je to praděda našich pradědů. Chtěl jsem se tedy zeptat zda někdo nevíte jak je tento pokrevní vztah brán vůči našim dětem. Mám pocit, že je zakázána svatba mezi sestřenicí a bratrancem nebo možná i mezi stříňaty. Ale nikde jsem se to nedočetl. Nemyslím, že by to byl nějaký problém vůči našim dětem, ale spíš jsem si chtěl ověřit jak moc mohou být lidé spolu pokrevně příbuzní, když chcou mít děti.

Díky.

Tak třeba tady: viewtopic.php?f=16&t=5856&p=26708&hilit=dispens#p26708

Mirakasik píše:Zdravím při pátrání po předcích vlastních a předcích manželky jsem dospěl k tomu, že máme společného předka. Několikrát jsem to kontroloval a je to tak. Je to praděda našich pradědů. Chtěl jsem se tedy zeptat zda někdo nevíte jak je tento pokrevní vztah brán vůči našim dětem. Mám pocit, že je zakázána svatba mezi sestřenicí a bratrancem nebo možná i mezi stříňaty. Ale nikde jsem se to nedočetl. Nemyslím, že by to byl nějaký problém vůči našim dětem, ale spíš jsem si chtěl ověřit jak moc mohou být lidé spolu pokrevně příbuzní, když chcou mít děti.

Díky.

Myslím, že pokdu pocházíte s manželkou ze stejné oblasti či dokonce vesnice, tak to není neobvyklé. Vzhledem k právu v ČR můžete mít svatbu se svou sestřenicí či bratrancem, zakázané jsou pouze přímé příbuzenské vztahy.

z hlediska genetiky se při sňatku sourozenců jen zvyšuje riziko genetických poruch potomků, žádná automatická demence nehrozí

Už jsem to tady někde zmiňovala, matriky nikdy nehovoří o biologických rodičích.
I Vaši zpřízněnost vnímáte pouze a jenom na základě zápisů z matrik.
V poslední době, kdy se dělají genealogické rozbory DNA, se dochází k tomu, že hrubým odhadem až třetina děti narozených v manželství má jiného biologického otce , (ne tedy manžela matky)
Nemyslím si, že v minulosti byli naši předkové naprosto věrní a morálně bezúhonní ))

Spočítejte si, o kolik méně větví předků má Vaše dítě. má dva dědečky čtyři pradědečky, osm prapradědečků, 16 praprapradědečků, 32 prapraprapradědečků. až tady někde začně jedna větev chybět...
Navíc, na vesnicích se nejednalo pouze o zjevné příbuzenské sňatky, ale i o to, že rody se ženily, vdávaly i mezi sebou i několikrát..., takže čím více do minulosti, tím více společných styčných bodů můžete nalézt.

Církev se snažila zamezovat sňatkům mezi bratranci - já se domnívám, že snoubenci museli mít na takový sňatek povolení - dispens , dost často se hlídaly i sňatky jestě i v dalším kolenu, tedy - jak se u nás říká bratrňata a sestrňata. Proto taky museli snoubenci mít doklady (rodné listy), kde byli uvedeni prarodiče z obou stran. Víc církev v 19. století neověřovala.
Naopak ve století 17, kdy pod vlivem 30. leté války, epidemií, švédského drancování, násilnému návratu ke katolismu a s ním spojeném odchodu věřích pod obojí do zahraničí obce vymíraly zcela, nebo se snižoval počet obyvatel ke kritické hranici, byl každý sňatek vítaný a každé narozené (vlastně už počaté dítě) bedlivě střeženo, proto také institut porodních babic.
Na druhou stranu je ovšem dobré tyto příbuzenské poměry znát, ale pouze a jenom v případě prokázaného výskytu dědičných chorob. Opět ale jde o velice malou pravděpodobnost
S tímhle zjištěním můžete naprosto klidně spát ))
Zora

.

Průzkumy jsou prostě průzkumy, většinou nepravdivé, číslo bylo zřejmě uvedeno proto, aby se nalákalo co nejvíc otců, testy otcovství DNA jsou slušně výdělečné.
Sama jsem našla případ, kdy první manžel zemřel, mladičká 19 letá vdova se obratem vdala. Dítě, které se narodilo v druhém manželství, bylo s nejvyšší pravděpodobností biologickým potomkem prvního manžela. Nikdy by¨mě nenapadlo po tom pátrat, ale vdova měla pro mě tak nečitelné jméno, že jsem musela zapátrat, jak to s ní bylo.
A onen legitimní potomek druhého manžela je tedy jeho nebiologickým synem. ))) Zora

Ta třetina se týká jen těch, kteří si test otcovství nechali udělat, tedy měli nějaké podezření. Nejde o reprezentativní vzorek populace.

Zora píše:...

Církev se snažila zamezovat sňatkům mezi bratranci - já se domnívám, že snoubenci museli mít na takový sňatek povolení - dispens , dost často se hlídaly i sňatky jestě i v dalším kolenu, tedy - jak se u nás říká bratrňata a sestrňata. Proto taky museli snoubenci mít doklady (rodné listy), kde byli uvedeni prarodiče z obou stran. Víc církev v 19. století neověřovala.
...
Zora

Dispenz sa udeloval uz v 3. a 4. stupni pribuzenstva.