Už jsem to tady někde zmiňovala, matriky nikdy nehovoří o biologických rodičích.
I Vaši zpřízněnost vnímáte pouze a jenom na základě zápisů z matrik.
V poslední době, kdy se dělají genealogické rozbory DNA, se dochází k tomu, že hrubým odhadem až třetina děti narozených v manželství má jiného biologického otce , (ne tedy manžela matky)
Nemyslím si, že v minulosti byli naši předkové naprosto věrní a morálně bezúhonní
))
Spočítejte si, o kolik méně větví předků má Vaše dítě. má dva dědečky čtyři pradědečky, osm prapradědečků, 16 praprapradědečků, 32 prapraprapradědečků. až tady někde začně jedna větev chybět...
Navíc, na vesnicích se nejednalo pouze o zjevné příbuzenské sňatky, ale i o to, že rody se ženily, vdávaly i mezi sebou i několikrát..., takže čím více do minulosti, tím více společných styčných bodů můžete nalézt.
Církev se snažila zamezovat sňatkům mezi bratranci - já se domnívám, že snoubenci museli mít na takový sňatek povolení - dispens , dost často se hlídaly i sňatky jestě i v dalším kolenu, tedy - jak se u nás říká bratrňata a sestrňata. Proto taky museli snoubenci mít doklady (rodné listy), kde byli uvedeni prarodiče z obou stran. Víc církev v 19. století neověřovala.
Naopak ve století 17, kdy pod vlivem 30. leté války, epidemií, švédského drancování, násilnému návratu ke katolismu a s ním spojeném odchodu věřích pod obojí do zahraničí obce vymíraly zcela, nebo se snižoval počet obyvatel ke kritické hranici, byl každý sňatek vítaný a každé narozené (vlastně už počaté dítě) bedlivě střeženo, proto také institut porodních babic.
Na druhou stranu je ovšem dobré tyto příbuzenské poměry znát, ale pouze a jenom v případě prokázaného výskytu dědičných chorob. Opět ale jde o velice malou pravděpodobnost
S tímhle zjištěním můžete naprosto klidně spát
))
Zora
