Ad český kurent: To je vážně zábava takový český kurent luštit, obzvlášť pokud byl pisatel škrabopisec. Pravidla to myslím kodifikovaná opravdu nemá, ale aspoň je tam výhoda toho lépe známého jazyka
Ad Halíci: přiznávám, že to bylo víceméně štěstí, dostat se tak daleko, ve většině dalších rodinných větví jsem se zarazila řekněme v 18. století. V těch Domažlicích jsem se nakonec dobrala podle městských knih (matriky byly, pokud si vzpomínám, asi do 40. let 17. stol.) do roku 1568, ale v 16. století už variovalo příjmení, nakonec se docela změnilo a pak zmizelo (možná na tom má díl místní písař, což byl škrabal ze všech nejhorší píšící světlým inkoustem
). V té době už to ale byly jednotlivé zmínky, člověk už si nemohl být jistý, jestli osoba se stejným příjmením je opravdu syn, nebo třeba zeť. Ale jak říkám, bylo to královské město s řadou trhových knih a knih kšaftů, které jsem probírala tehdy kus po kusu kvůli seminárce, nevěřím, že bych se tak daleko dostala na vsi.
Jinak testovat chromozomy by možná bylo zajímavé, ale v rodině už mužského nositele příjmení nemáme (poslední byl můj děda z matčiny strany) a jediný další Halík, kterého znám, je ten mediálně proslavený kněz (mimochodem byl jeho otec taky z Domažlic).
Chtěla bych vidět toho borce, který se dostane až k husitům
. Podle mě je to v občanské genealogii prostě sci-fi, ve městě příjmení variovala ještě v tom 16. - 17. století, na vesnici (často po chalupě) až do 70. - 80. let 18. století, kdy byla příjmení legislativně zafixována, ale v praxi jsem se setkala s variováním příjmení v matrice ještě v 19. stol. (roku 1833 jméno dítěte v matrice znělo Carolus Steker proprie Kovařík, ve skutečnosti se jmenovalo Kovařík, Stekerová byla snad jeho prababička, a v době mezitím jsou děti do matriky náhodně zapisovány pod jedním, druhým, nebo oběma příjmeními zaráz
). Snad jedině s tou modrou krví se do toho 15. století jde s velkým štěstím dohrabat.
Každopádně přeju hodně štěstí v bádání, vedle schopnosti číst je to to nejdůležitější!