Spisovatelka Helena Šmahelová napsala 4 beletristické knihy na základě genealogie své rodiny.
Knihy, věnované předkům z otcovy strany se jmenují
Stíny mých otců.
Stopy mých otců.
Hlasy mých otců.
První kniha má v sobě především
rodinná data doplněná o všeobecně známé události (evropské, rodinné)
Ta další už v sobě nese události, které se odehrávaly i ve vzdálenějším příbuzenstvu, poslední knioha je takovým zpětně psaným deníkem.
Čtvrtá kniha se věnuje rodu matky - "Žena roku 1900"
Zde je zahrnuto vše, co se podařilo získat o předcích, ale s akcentem na matku spisovatelky a její těžký životní uděl... Myslím, že není psaná v ich formě - musela bych se podívat-, ale je to jakási výpověď o životě ženy s krátkými exkurzemi do minulosti...
Chci tím říct, že možností, jak psát je spousta a fakt je vše jen na Vás, Vy budete to pojítlo, které seznámí potomky s děním v minulosti, a mnohdy budete i ten, který virtuálně seznámí nejstarší předky s těmi mladšími, byť se to nezdá...
K té poslední větě - dost často uvažuji nad tím, jak by se asi tvářil prapředek, (cca od 10 let sirotek, pacholek od volů, který si vzal ženu sirotka a zřejmě jejich osud nebyl přiliš radostný) na zjištění že jeho pra...prapravnuk se stal váženým měšťanem, knihtiskařem a majitelem tiskárny. Nemám na mysli majetek, ale spíš srovnání prostředí, ve kterém se tito dva muži pohybovali.
Co třeba vybrat nenápadnou osobu, která na sebe neupozorňovala hrdinskými skutky, ale čestným, spořádaným životem, uměla podávat pomocnou ruku a sama pro sebe žádala pouze spokojenost těch okolo.
Tenhle předek by mohl jednak vzpomínat na ty, co byli před ním, a současně rozvíjet osudy svých dětí...
Myslím, že na kronice rodu je nejkrásnější to, že každá může být jiná a současně všechny naše, podle jednotlivých představ. Prostě nic není špatně
))
Já mám s kronikou pouze jeden ohromný problém. Píšu naprosto bez problémů, vypsala bych kvanta informací, ale při automatickém psaní dělám tolik překlepů, že jejich oprava by trvala mnohem déle , než samotné napsání
))
Zora
Nejsem žádný písmák, je ale škoda si své poznatky nechat pro sebe. 