GENEALOGIE

Dobrý den, existují nějaká pravidla pro psaní písmen i a j ve strých záznamech? Na žádnou pořádnou zákonitost jsem nepřišel.. Text třeba tady: https://digi.archives.cz/da/permalink/4 ... de2cb22ec8

Záleží, o jaké době se bavíme. Neexistuje žádné "ostré časové rozhraní", ale dříve = do cca poloviny 19. stol. (někde dřív, někde pozděj, někde daleko pozděj) platilo, že 'j' = 'i'. To vychází z latiny, kde tohle platí. V latině se většinou i protahoval v prvních písmenech (Joannes je ve skutečnosti Ioannes) nebo v posledních písmenech (koncovka -ii je prakticky vždy zapsaná, jako -ij). A tohle se převzalo i do češtiny. V těchto případech by se znak 'j' měl přepisovat, jako 'i'. A z tohohle důvodu bylo potřeba najít nějaký znak pro zápis vyslovené hlásky 'j'. A protože se moc nepoužíval, tak se k tomu využil znak 'g'.
Později, v podstatě když se začala používat diakritika, tak se znak 'j' používal pro zápis dlouhého 'í'. Jak jsem psal. Tohle začalo někde dřív, někde pozděj, někde nikdy. Resp. to záleželo hlavně na písaři. Ani ne tak na místě.

Primárně je potřeba si uvědomit, že nejen že neexistovala pravidla pro zápis 'i' a 'j'. Ona prakticky neexistovala žádná pravidla (pravopisu). Každý psal, jak uměl, každý psal, jak slyšel. V podstatě šlo o to, aby daná věc po přečtění zněla stejně, jako když ji písaři někdo diktoval.

O i/y/j a tehdejší (ne)existenci pravopisu něco zde: viewtopic.php?f=9&t=57950
Při používání grafému "j" ve smyslu latinského "i" a proti tomu jako dlouhého "í" nešlo v podstatě ani o časová období, jako spíše o jakousi sféru vlivu. Použití grafému "j" pro hlásku "í" se vyskytovalo už v Bibli kralické, která je starší než většina běžných genealogických zdrojů. Habsburkové a rekatolizace samozřejmě český odkaz Jednoty bratrské potlačili a bratrský pravopis se začal podrobněji probírat až s příchodem obrozenců – a v tomtéž období tak vidíme vzestup používání "j" v místech hlásky "í" (a sem můžeme zařadit i text, na nějž byl přiložen odkaz, poněvadž je z roku 1838). První kodifikace pravidel přišla až kolem poloviny 19. století a byla výsledkem desetiletí sporů (jotisté vs. ypsilonisté) a různých oprav. Písmeno "j" bylo poprvé nahrazeno dlouhým "í" až Šafaříkovým návrhem skladné opravy v roce 1842.

Chaotičnost tehdejších pravopisných zvyklostí dobře shrnuje jeden odstavec zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk ... kodifikaci
Přední spisovatelé, překladatelé a novináři nepoužívali češtinu jednotně a nedodržovali důsledně ani Dobrovského a Jungmannovu kodifikaci a čtenáři si tuto nejednotnost neuvědomovali a tolerovali ji. S prudkým rozvojem školství ve druhé polovině 19. století se ukázaly četné další dosud nedořešené či nové problémy pravopisu [...] a školní klasifikace si vynutila přesnější kodifikaci, co je „správné“ a co „nesprávné“. Vznikla celá řada učebnic a příruček různé hodnoty pro základní i střední školství. Úředním schvalováním získávaly tyto učebnice ráz oficiálnosti, avšak přes veškerou snahu nebyly ve své kodifikaci zcela jednotné. Vliv na veřejnost měly také převážně puristicky zaměřené příručky, které sice nebyly určeny pro školy, ale pravopisnou kodifikaci spíše rozkolísávaly.
J.

A ta pravidla pro přepis?

Jinak řečeno, pravidla pro opravy nesprávně přepsaného textu s "i" a "j"?

První odkaz mně nejde otevřít.
Z