Já jenom drobnosti k "terminoologii"
Zora píše:např Šardice byly přifařeny k Čejkovicím v roce 1624, měly od r. 1666 vlastního faráře
Farář je správce farnosti a může být jen jeden (dokonce nemusí být žádný).
Dokud byly Šardice přifařeny k jiné farnosti, nemohly mít vlastího faráře. V Čejkovicích mohl být kaplan, který měl na starosti výhradně Šardice. On ten kněz musel taky někde bydlet, u filiálního kostela většinou nebyla žádná fara nebo jiný byt faráře. Takže nejspíš bydlel v Čejkovicích, ale docházel nebo dojížděl do Šardic.
Zora píše:Taky by tam měla být fara, někde musel farář úřadovat, i kdyby tam jen docházel, zajížděl.
Úřadovat mohl kdekoli - to se asi dalo domluvit klidně na rychtě, hlavně ale musel někde bydlet. Po vyhoření vesnice ale problém s bydlením měli všichni obyvatelé vesnice - jak se to řešilo? Kde bydleli všichni, kteří přišli o střechu nad hlavou???
A kam lidi chodili, když vyhořel farní kostel? Jestli byl v Šardicích kostel filiální, pak chodili do toho filiálního. Bylo by to nejjednodušší. Pořád se drželi ve farnosti.
Jestli byly ve vesnici kostely dva (různého vyznání) a jestli by se dokázaly ty dvě církve domluvit na zapůjčení kostela, to nevím. Tehdy asi těžko.
Dovedl bych si ale představit variantu, že se některé nepoškozené stavení upravilo tak, aby tam mohla být aspoň jednou za týden mše. To by asi problém nebyl. Kde se ale potom křtily děti a děly svatby, to netuším.
Já bych zkusil napsat přímo na arcibiskupství (ani ne do archívu) - oni tam mají i různé historiky, třeba vám někdo odpoví. A ptal bych se i celkem dost obecně (nejen na ty Čejkovie/Šardice), protože je v tom dost zajímavých otázek, které se, předpokládám, v celé diacézio řešily stejně (a nebo aspoň hodně podobně).