Tušíte někdo, z jakého důvodu se dalo v šedesátých létech propadnout na základce?
Dostaly se mi do ruky vysvědčení z pozůstalosti. Dotyčný měl v páté třídě nejhorší známky dvě čtyřky, neměl sníženou známku z chování, žádnou neomluvenou hodinu, omluvených hodin rozumný počet (4 v pololetí, 10 na konci roku), rodina neměla politický škraloup (otec žáka jezdil na montáže po celém světě) a přesto byl závěr "Nezpůsobilý do dalšího ročníku". Pátou třídu skutečně opakoval, nešlo jen o chybu při vyplňování formuláře.
Nejprvě mě napadlo, jestli se v šedesátých létech neznámkovalo jako na VŠ, kdy už 4 = nedostatečná, ale v dalších ročnících už propadal doopravdy s pětkami.
Napadá někoho, proč mohl propadnout jen se čtyřkami? Génuis jistě nebyl, když v dalších třídách měl pětky, ale nezdá se mi, že by ho nechali opakovat jen tak preventivně. Nebo bylo pravidlo, že do dalšího roku postoupí jen s jednou čtyřkou a kdo měl dvě, propadl?