Vydávání výhostů

[Mistr Jan]

Dobrý den,
měl bych dotaz ohledně vydávání zhostných listů osobám odcházejícím na jiné panství. Komu přesně byly vydávány? Když se stěhovala celá rodina – stačil výhost pouze otci coby hlavě rodiny a děti šly s ním? Nebo byl potřeba pro každého jeden? Rovněž mě napadá, zda se nestávalo, že se všichni členové rodiny napsali na jeden zhostný list? Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by třeba výhost byl udělován malým dětem, vždy se zmiňuje otec jako hlava rodiny (někdy s připsanou manželkou a dětmi), potažmo pak mladí, kteří se chystají ženit/vdávat, nebo ovdovělí.

Narazil jsem totiž na případ, kdy dva bratři (Jonáš Matěj *1650 a Jan Jindřich *1656) získali oba výhost z Děčína (a následně se oba přestěhovali do Rakovníka, kde se oženili). Výhost Jindřicha se datuje do roku 1677, kdy mu bylo necelých 21 let, avšak ten Jonášův byl vydán už v roce 1660, kdy mu bylo 10 let. To mi nějak nesedí – malý chlapec mohl dostat výhost a bratra (nejspíš s rodinou) ještě 17 let nechat v Děčíně? Napadlo mě tedy ještě, že roku 1660 dostali separátně výhost i Jonášovi rodiče, to nevím, jestli nějaký další výhost existoval, tak ho rozhodně nemám – ale stejně mi to jaksi nesedí, jak jsem psal, bylo by mi divné, že by malý chlapec získal samostatně výhost.

Nenapadá někoho, jak si toto vysvětlit?
-------------
Souvisí s tím také můj druhý dotaz. V indexu výhostů Smečna (1587-1630) se hojně vyskytuje fráze, že je dotyčný propuštěn "y s sprawedliwosti" a někde je dodáno "a s weyminkau". Co to znamená? Přikládám odkaz, namátkově jedna strana. https://ibb.co/qnrYCv5

Předem děkuji za odpověď.
Jan

[ladin8]

To je velmi zajímavý problém, k Vašemu druhému dotazu uvedu svůj názor.
Is sprawedliwosti - písmena i a s jsou písařem spojena v jedno slovo ( vím, někdy to není směrodatné, ale tento písař psal slova současným způsobem - jedno slovo jedním tahem), takže by to bylo slovo is - v současné češtině předložka z (i v současné ruštině). Pak bych si výraz is sprawedliwosti přeložil jako ze správy (propouštějící vrchnosti).
A výraz - s weyminkou- bych v kontextu dalších slov ( zůstat při římsko-katolické víře) chápal jako podmínku propuštění . Čili propouštěný musel slíbit, že neopustí katolickou víru.
Omlouvám se za tak dlouhé povídání, nejsem odborník na staročeštinu, ale připadá mi to jazykově a významově logické.
LP

[Mistr Jan]

To je velmi zajímavý problém, k Vašemu druhému dotazu uvedu svůj názor.
Is sprawedliwosti - písmena i a s jsou písařem spojena v jedno slovo ( vím, někdy to není směrodatné, ale tento písař psal slova současným způsobem - jedno slovo jedním tahem), takže by to bylo slovo is - v současné češtině předložka z (i v současné ruštině). Pak bych si výraz is sprawedliwosti přeložil jako ze správy (propouštějící vrchnosti).
A výraz - s weyminkou- bych v kontextu dalších slov ( zůstat při římsko-katolické víře) chápal jako podmínku propuštění . Čili propouštěný musel slíbit, že neopustí katolickou víru.
Omlouvám se za tak dlouhé povídání, nejsem odborník na staročeštinu, ale připadá mi to jazykově a významově logické.
LP

Skvělé, mockrát děkuji, oboje mi dává smysl!
To s tím "is" by mě tedy nenapadlo, jsem holt němčinář A ta "weyminka" odpovídá, vlastně se to i v některých zápisech pojí s tou větou o zůstání při katolické víře.

Takže, kdyby ještě někoho napadlo, jak by to mohlo třeba být s těmi děčínskými bratry, budu vděčen.
J.

[zeter]

jen spekulace, ale - jaké měl Jonáš povolání? Nemohlo by to souviset s tím, že se tam šel učit nějakému řemeslu?

[Mistr Jan]

V Rakovníku to byla jirchářská rodina (patrně oba bratři), ovšem již otec těchto sourozenců byl jirchářem v Děčíně, takže se podle mě mohli vyučit už v Děčíně...?

[Viridis]

Neznám cechovní pravidla jirchářů v 17.století, ale u mlynářů ve století konec 19., 1 polovina 20. to bylo tak, že se syn nesměl vyučit u otce, tak pendlovali po příbuzných. Jircháře mám v předcích v 18. století, nepřijde mně, že by to byla "uzavřená společnost" jako později mlynáři, kde se různě proplétají mlynářské rody, málokdy se přivdá/přižení někdo z jiného oboru. Nemohla tam být jiná větev rodiny? Fakt je, že moji jircháři dědili grunt i řemeslo z otce na syna .... Ale jestli se učili jinde, těžko říct. Fakt je, že se většinou ženili kolem třicítky nebo po.