GENEALOGIE

V matrikách jsem si všiml toho, že se dříve nezřídka stávalo, že žena zemřela po prvním porodu (často i s dítětem) a její muž si do roka bral jinou ženu. Na dnešní dobu mi to přijde dost drsné, čekal bych, že po takovém zážitku bude člověk potřebovat delší dobu na vzpamatování se. Koukám tu teď na jednoho: 1. svatba 8. 10. 1922, porod s úmrtím dítěte 17. 4. 1923, ženy následně 19. 4. 1923, 2. svatba 10. 9. 1923.

No a tak by mě zajímalo od znalců dávnějších poměrů: nebyl za tím i nějaký společenský zvyk? Že byla hanba, když byl někdo mladý vdovcem? Nebo za tím byly nekompromisní domluvy rodičů, kterým se neodmlouvalo, a vdovec se musel ženit, ať chtěl nebo nechtěl?

už se to tady několikrát probíralo, určitě najdete odpovědi i u starších příspěvků.
Nebyl to zvyk, byla to naprosto nutná potřeba.
PO smrti manželky zůstal muž na všechnu práci, veškeré povinnosti sám, musel by se postarat jak o hospodářství domácí, děti, vaření, praní..., tak i o hospodářství venkovní - pole dobytek, .... , případně i o čeleď...
PO smrti manželky mu chvíli pomáhali sousedé, příbuzní, ale to nešlo donekonečna. Lidé, především na vsi, měli své povinnosti, čas měli rozdělený mezi práci venku, kolem domu, v domě.

Proto ty rychlé sňatky vdovců . V podstatě se dost často stávalo, že hned po úmrtí první ženy už se hledala vhodná nevěsta, pak následoval manželský katechismus + event. sepsání svatební smlouvy a troje ohlášky,
někdy zkrácené na tři v jednom a cca do 6 týdnů mohla být další svatba.
U vdov to bylo trošku obtížnější, tam se jednalo o tzv vdovskou lhůtu - vdova po úmrtí manžela se nemohla hned vdát, bylo třeba očkat, zda není těhotná, aby se event. dědictví po zemřelém rozdělilo řádně.
vdovská lhůta cca 6 měsíců až 1 rok... podle období a oblasti.
Dala se prominout, už tady proběhla nějaká žádost, odůvodněná potřebou nového hospodáře před jarními polními pracemi, které je třeba zabezpečit.

Více viz
viewtopic.php?f=31&t=43560 a dvě další pokračování

Jsou tam vychytávky z matrik, které člověk občas může potřebovat.
Ještě drobná rada - zkuste se nedívat na život předků dnešníma očima.
Muž a žena spolu žili v manželství, nikoliv vedle sebe, jejich děti se rodily jako manželské,
Pokud žena nebyla vdaná, porodila nemanželské dítě.
Manželství byla instituce, která nahrazovala i dnešní důchody, pojištění ... Manželství bylo do konkr. doby nerozlučitelné, manželé k sobě měli vzájemné povinnosti až do smrti jednoho z nich.
Ve stavení byly jasně oddělené povinnosti muže - hospodářství, dobytek, pole...čeledíni a povinnosti ženy - vše v rámci domácnosti, starost o děti, vaření a domácí hospodářství - tedy drůbež , kráva, zahrada a příp. děvečky
Z

Díky za odpověď! Samozřejmě že mě něco takového napadlo taky, ale bez toho hlubšího historického pozadí jsou to jen mé domněnky, takže jsem rád, že mi tu představu někdo znalejší potvrdí, zpřesní a doplní dalším střípkem, který mě nenapadl.

Jen pro zajímavost, mezi svými předky mám také doložené svatby tuším 24 a 27 dní po smrti předešlé manželky.