GENEALOGIE

Prijde mi zajimavy jak se moji predci dali dohromady, kdyz nekde zili cele dlouhe generace jen na malem uzemi, vesnice treba jen 3km od sebe, nekde se dokonce brali jen v ramci jedne vesnice, jen par cisel popisnych od sebe moc teda necestovali a o to vic mi fascinuje kdyz se pak sem tam objevi nekdo kdo si vzal nekoho hrozne daleko, treba desitky km, (ale nejde jen o tu vzdalenost vzdusnou carou, neco jinyho je kdyz se vezmou ze dvou velkych mest, a neco jinyho kdyz jsou z uplne zapadlych vesnicek, jsou mezi nima hory a neni mezi tema mistama spojeni ani dneska, zadna silnice, jde to jakoby skrz ty prirozeny trasy- udoli, hrebeny - a objet to je na nekolik hodin), to by me teda zajimalo jak se seznamovali. Na zacatku 19.stol, to snad jeste nebyla ani zeleznice. Ani internetovy seznamky

Prva konska zeleznica na europskom kontinente bola prave v Cechach v prvej pol. 19. storocia: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kon%C4%9Bs ... 0%93_Linec
Ale k veci. Ten, kto bol zavisly na pode, bol ku nej prakticky priputany a moznosti cestovania nemal. Snad len vtedy, ak mohol ist predat na trh plody svojej prace. Potom su tu remeselnici, resp. tovarisi, ktori v ramci ziskavania sposobilosti, ako by sa to dnes moderne povedalo, museli ist na vandrovku, aby ziskali skusenosti. Rovnako tak remeselnici v ramci predaja svojich vyrobkov cestovali do okolitych dedin a miest na trhy, alebo individualne ponukat svoj tovar. A potom tu mame povolania, ktore boli priamo "cestovatelske" (vid rody stehovavych - to sa tu sklonuje dost casto). Islo povedzme napr. o pastierov, ci o namedznych robotnikov (nechavali sa najimat na pracu za plat).
Pokial ide o cesty, nie je mozne si ich predstavovat v dnesnom ponimani ani zdaleka. Islo viac-menej o lesne cesty, ci lesne chodnicky, ktorymi sa prechadzalo medzi jednotlivymi sidlami, mnohe sa pouzivaju odnepamati dodnes, ine zanikli. Tieto nepotrebovali prekonavat vyskove rozdiely "esickovitymi" drahami.

Církevní příležitosti
- kostelní shromáždění
- farář věděl, kde je kdo na vdávání a radou - někdy i skutkem seznamoval
- porodní báby - naprosto úplný přehled svobodných nebo ovdovělých v daném "okrsku" působnosti
- církevní poutě - chodilo se pravidelně na vzdálenost desitek km, i přes sto km. starší poutníci z různých obcí se již znali a probírali nejen starosti kolem hospodářství, ale i možné sňatky

Přesuny osob v rámci panství
- majitel panství dbal na to, aby v každém "statku" měl potřebné "profese" (třeba sedlář, kolář) při stěhování s sebou brali i děti - některé měly už "vyhlédnutého" partnera v původní obci, další našly "štěstí" v novém působišti

Hospody
- z části fungovaly jako seznamky )), poutníci přicházeli a přinášeli a následně zase roznášeli zprávy o možných partnerech - u hospodského se to kumulovalo.

Cechy
- jednak putování tovaryšů před složením tovaryšské zkoušky - povinné nabírání zkušeností a současně možnost hledání nevěsty
- starost cechů o vdovy, kdy bylo třeba zajistit další fungování dané profese a zprostit cech starosti o vdovu

Povolání stěhovavá a "putovavá"
- třeba mlýny - zdroj informací o volných nevěstách a stejně tak o mlynářích, hledajících partnerku. A nešlo jen o svatby mezi potomky mlynářů, šířily se tak i zprávy o potomcích třeba tkalců (mlynáři nakupovali sukno), a pod.
- tkalci - nosili své domácí výrobky mnoho km k prodeji
- "zásobování" - rozváželo se do okolních obcí, pekařovi mouka, koželuhovi kůže, dřevo z lesa na pilu, sloužilo se s potahem, na statek přicházely a odcházely profese, které byly potřeba pouze občas,

Rodinné vztahy
- jeden ze synů měl většinou povinnost postarat se o sourozence a rodiče na výměnku, bylo pro něj výhodné, pokud našel mladším sourozencům partnera - dohodil sňatek
- stejně tak se snažil provdat svobodnou sestru nebo sestru vdovu

Na počátku 19. století začínala industrializace
-nejen trvalá práce v továrně, ale především profese zedníků, tesařů, kteří město budovali, ti se přesunovali na místo podle toho, kde sehnali další práci, či kam byli posláni. Z vesnice přišel do města jeden člen rodiny a ten našel partnera pro svoje sourozence.
- postupně vzrůstala potřeba služek, kojných, ševců... ti sice byli na čas ve městě, ale dost často se pak vraceli do své vesnice s partnerem nebo stěhovali k němu

Dobové údálosti
- vojna, odvody a přesunům vojenstkých útvarů, výcvik, válka
- mor, cholera - obyvatelstvo jednak utíkalo, jednak znovu osídlovalo vesnice, kde došlo k úmrtí většího počtu obyvatel

Většina uvedených důvodů sňatků se dá doložit literárními díly, jen třeba těch svateb v Jiráskovi a jeho F.L.Věku, Babičce Boženy Němcové, Neffových Sňatcích z rozumu, Císařských fialkách a mnoho dalších....Nádherně popisuje nalézání partnerů třeba Helena Šmahelová ve svých rodopisných knihách v Žena roku 1900 a trilogii Stíny, hlasy a stopy mých otců.
V neposlední řadě je třeba připomenout, že naši předkové, byť byli zaměstnaní celý den, si pravidelně nacházeli čas na komunikaci, ať už u stolu sedláka, nebo v čeledníku, mezi sousedy i při práci na poli. po mši, scházeli se při příležitosti rodiných událostí, hlavně křtů, svateb a úmrtí.
A to se semele tolik lidských osudů a dá dohromady tolik dvojic, že nám, v téhle virtuální době, nezbývá než závidět. (Ne , proboha, závidět drby, ale poučení, znalosti a otevřenější vazby mezi obyvateli jedné obce)
Zora

http://www.zrcadlo.info/view.php?cisloclanku=2011010062

O pouti z Ivančic do Mariazell v Rakousku
(Předek Fredericy, který přibyl do Ivančic v druhé polovině 17.století, byl původem z Rakouska - z obce cca 20 km od poutní trasy...souvislost?)


...Už kolem roku 1500 chodili sem poutníci ze šestnácti evropských zemí. O svátku sv. Bartoloměje r. 1599 sem připutovalo 23 000 lidí. Největšího rozmachu dosáhly pouti v osmnáctém století. Roku 1712 bylo zaznamenáno 419 procesí z různých míst. Řečeno dnešní terminologií, byly to vlastně dálkové etapové pochody s náboženskou tematikou, při které se šťastně spojovala duchovní náplň s turistickými výkony.


...Vždyť cesta vedla nejprve přes Hostěradice do Znojma a potom dále vinným krajem dolnorakouským se starobylými městečky: Retz, Eggenburg, Langenlouis, Krems, přeprava přes Dunaj a pak pokračování do St. Pölten, vstup do Alp, z nichž hora Ötscher a Gemeide-Alpe dosahují výše kolem 2000 m, dále přes Annaberg.

V pátek odpoledne dorazili naši poutníci do města Maria Zell se skvostnou bazilikou, které je na horském úbočí ve výši přes 800 m. Tam pobyli celou sobotu, osvěžili se, nabrali sílu a v neděli, brzo ráno po bohoslužbách, se vydali na zpáteční cestu. Zážitkem pro poutníky byla při zpáteční cestě i návštěva dvou dalších poutních míst Sonntagberg s chrámem Nejsvětější Trojice a Maria-Taferl s chrámem Matky Sedmibolestné a s nádherným výhledem na Dunaj a na Alpy v dálce. Cesta „šífem“ po proudu Dunaje byla nezapomenutelná, neboť Dunaj protéká mezi kopci s četnými zříceninami hradů, s kostely, městečky i kláštery, z nichž nejimpozantněji působí klášter v Melku na skalní výspě nad Dunajem. Odtud přes Krems opět domů. Do Ivančic dospěli po čtrnáctidenním putování, slavně přivítáni u Mariazellské kapličky.

Bosí a prostovlasí, o chlebě, koláčích, polévce a vodě ušlapali denně 35-50 km, do Maria Zell vzdáleného od Ivančic asi 220 km. Zpáteční cesta byla ještě delší, ušli ji do soboty.

Zora

Zora:
Dekuju moc, to je super vycerpavajici a hlavne zajimave cteni. Ani me vubec nenapadlo, kde vsude se tehdy mohli seznamit, ikdyz vetsinou cely zivot zili na jednom miste.