Jak se drive seznamovali?

[Appian]

Prijde mi zajimavy jak se moji predci dali dohromady, kdyz nekde zili cele dlouhe generace jen na malem uzemi, vesnice treba jen 3km od sebe, nekde se dokonce brali jen v ramci jedne vesnice, jen par cisel popisnych od sebe moc teda necestovali a o to vic mi fascinuje kdyz se pak sem tam objevi nekdo kdo si vzal nekoho hrozne daleko, treba desitky km, (ale nejde jen o tu vzdalenost vzdusnou carou, neco jinyho je kdyz se vezmou ze dvou velkych mest, a neco jinyho kdyz jsou z uplne zapadlych vesnicek, jsou mezi nima hory a neni mezi tema mistama spojeni ani dneska, zadna silnice, jde to jakoby skrz ty prirozeny trasy- udoli, hrebeny - a objet to je na nekolik hodin), to by me teda zajimalo jak se seznamovali. Na zacatku 19.stol, to snad jeste nebyla ani zeleznice. Ani internetovy seznamky

[duros]

Prva konska zeleznica na europskom kontinente bola prave v Cechach v prvej pol. 19. storocia: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kon%C4%9Bs ... 0%93_Linec
Ale k veci. Ten, kto bol zavisly na pode, bol ku nej prakticky priputany a moznosti cestovania nemal. Snad len vtedy, ak mohol ist predat na trh plody svojej prace. Potom su tu remeselnici, resp. tovarisi, ktori v ramci ziskavania sposobilosti, ako by sa to dnes moderne povedalo, museli ist na vandrovku, aby ziskali skusenosti. Rovnako tak remeselnici v ramci predaja svojich vyrobkov cestovali do okolitych dedin a miest na trhy, alebo individualne ponukat svoj tovar. A potom tu mame povolania, ktore boli priamo "cestovatelske" (vid rody stehovavych - to sa tu sklonuje dost casto). Islo povedzme napr. o pastierov, ci o namedznych robotnikov (nechavali sa najimat na pracu za plat).
Pokial ide o cesty, nie je mozne si ich predstavovat v dnesnom ponimani ani zdaleka. Islo viac-menej o lesne cesty, ci lesne chodnicky, ktorymi sa prechadzalo medzi jednotlivymi sidlami, mnohe sa pouzivaju odnepamati dodnes, ine zanikli. Tieto nepotrebovali prekonavat vyskove rozdiely "esickovitymi" drahami.

[Zora]

Církevní příležitosti
- kostelní shromáždění
- farář věděl, kde je kdo na vdávání a radou - někdy i skutkem seznamoval
- porodní báby - naprosto úplný přehled svobodných nebo ovdovělých v daném "okrsku" působnosti
- církevní poutě - chodilo se pravidelně na vzdálenost desitek km, i přes sto km. starší poutníci z různých obcí se již znali a probírali nejen starosti kolem hospodářství, ale i možné sňatky

Přesuny osob v rámci panství
- majitel panství dbal na to, aby v každém "statku" měl potřebné "profese" (třeba sedlář, kolář) při stěhování s sebou brali i děti - některé měly už "vyhlédnutého" partnera v původní obci, další našly "štěstí" v novém působišti

Hospody
- z části fungovaly jako seznamky )), poutníci přicházeli a přinášeli a následně zase roznášeli zprávy o možných partnerech - u hospodského se to kumulovalo.

Cechy
- jednak putování tovaryšů před složením tovaryšské zkoušky - povinné nabírání zkušeností a současně možnost hledání nevěsty
- starost cechů o vdovy, kdy bylo třeba zajistit další fungování dané profese a zprostit cech starosti o vdovu

Povolání stěhovavá a "putovavá"
- třeba mlýny - zdroj informací o volných nevěstách a stejně tak o mlynářích, hledajících partnerku. A nešlo jen o svatby mezi potomky mlynářů, šířily se tak i zprávy o potomcích třeba tkalců (mlynáři nakupovali sukno), a pod.
- tkalci - nosili své domácí výrobky mnoho km k prodeji
- "zásobování" - rozváželo se do okolních obcí, pekařovi mouka, koželuhovi kůže, dřevo z lesa na pilu, sloužilo se s potahem, na statek přicházely a odcházely profese, které byly potřeba pouze občas,

Rodinné vztahy
- jeden ze synů měl většinou povinnost postarat se o sourozence a rodiče na výměnku, bylo pro něj výhodné, pokud našel mladším sourozencům partnera - dohodil sňatek
- stejně tak se snažil provdat svobodnou sestru nebo sestru vdovu

Na počátku 19. století začínala industrializace
-nejen trvalá práce v továrně, ale především profese zedníků, tesařů, kteří město budovali, ti se přesunovali na místo podle toho, kde sehnali další práci, či kam byli posláni. Z vesnice přišel do města jeden člen rodiny a ten našel partnera pro svoje sourozence.
- postupně vzrůstala potřeba služek, kojných, ševců... ti sice byli na čas ve městě, ale dost často se pak vraceli do své vesnice s partnerem nebo stěhovali k němu

Dobové údálosti
- vojna, odvody a přesunům vojenstkých útvarů, výcvik, válka
- mor, cholera - obyvatelstvo jednak utíkalo, jednak znovu osídlovalo vesnice, kde došlo k úmrtí většího počtu obyvatel

Většina uvedených důvodů sňatků se dá doložit literárními díly, jen třeba těch svateb v Jiráskovi a jeho F.L.Věku, Babičce Boženy Němcové, Neffových Sňatcích z rozumu, Císařských fialkách a mnoho dalších....Nádherně popisuje nalézání partnerů třeba Helena Šmahelová ve svých rodopisných knihách v Žena roku 1900 a trilogii Stíny, hlasy a stopy mých otců.
V neposlední řadě je třeba připomenout, že naši předkové, byť byli zaměstnaní celý den, si pravidelně nacházeli čas na komunikaci, ať už u stolu sedláka, nebo v čeledníku, mezi sousedy i při práci na poli. po mši, scházeli se při příležitosti rodiných událostí, hlavně křtů, svateb a úmrtí.
A to se semele tolik lidských osudů a dá dohromady tolik dvojic, že nám, v téhle virtuální době, nezbývá než závidět. (Ne , proboha, závidět drby, ale poučení, znalosti a otevřenější vazby mezi obyvateli jedné obce)
Zora

[Zora]

http://www.zrcadlo.info/view.php?cisloclanku=2011010062

O pouti z Ivančic do Mariazell v Rakousku
(Předek Fredericy, který přibyl do Ivančic v druhé polovině 17.století, byl původem z Rakouska - z obce cca 20 km od poutní trasy...souvislost?)


...Už kolem roku 1500 chodili sem poutníci ze šestnácti evropských zemí. O svátku sv. Bartoloměje r. 1599 sem připutovalo 23 000 lidí. Největšího rozmachu dosáhly pouti v osmnáctém století. Roku 1712 bylo zaznamenáno 419 procesí z různých míst. Řečeno dnešní terminologií, byly to vlastně dálkové etapové pochody s náboženskou tematikou, při které se šťastně spojovala duchovní náplň s turistickými výkony.


...Vždyť cesta vedla nejprve přes Hostěradice do Znojma a potom dále vinným krajem dolnorakouským se starobylými městečky: Retz, Eggenburg, Langenlouis, Krems, přeprava přes Dunaj a pak pokračování do St. Pölten, vstup do Alp, z nichž hora Ötscher a Gemeide-Alpe dosahují výše kolem 2000 m, dále přes Annaberg.

V pátek odpoledne dorazili naši poutníci do města Maria Zell se skvostnou bazilikou, které je na horském úbočí ve výši přes 800 m. Tam pobyli celou sobotu, osvěžili se, nabrali sílu a v neděli, brzo ráno po bohoslužbách, se vydali na zpáteční cestu. Zážitkem pro poutníky byla při zpáteční cestě i návštěva dvou dalších poutních míst Sonntagberg s chrámem Nejsvětější Trojice a Maria-Taferl s chrámem Matky Sedmibolestné a s nádherným výhledem na Dunaj a na Alpy v dálce. Cesta „šífem“ po proudu Dunaje byla nezapomenutelná, neboť Dunaj protéká mezi kopci s četnými zříceninami hradů, s kostely, městečky i kláštery, z nichž nejimpozantněji působí klášter v Melku na skalní výspě nad Dunajem. Odtud přes Krems opět domů. Do Ivančic dospěli po čtrnáctidenním putování, slavně přivítáni u Mariazellské kapličky.

Bosí a prostovlasí, o chlebě, koláčích, polévce a vodě ušlapali denně 35-50 km, do Maria Zell vzdáleného od Ivančic asi 220 km. Zpáteční cesta byla ještě delší, ušli ji do soboty.

Zora

[Appian]

Zora:
Dekuju moc, to je super vycerpavajici a hlavne zajimave cteni. Ani me vubec nenapadlo, kde vsude se tehdy mohli seznamit, ikdyz vetsinou cely zivot zili na jednom miste.