GENEALOGIE

Při pátrání po předcích mého zetě jsem v matrice Z "Dražice 15" léta 1833-1886 (okr. Tábor) narazil na velmi častý zápis o úmrtích dětí nalezených v Praze nebo Vídni. Např. zápis č. 10, 12, 13, 15, 17 na straně:
https://digi.ceskearchivy.cz/3363/241

Těchto zápisů jsou tam desítky, jinde jsem se s nimi nesetkal. Dítě má jméno i příjmení a identifikaci nálezu číslem a místem i uvedení, u které ženy zemřelo a bylo to obvykle do jednoho roku věku dítěte. Myslet si asi o tom můžeme leccos, ale můj dotaz:
Přidělování nalezených dětí do rodin (možná i neúplných) bylo oficiální součástí tehdejší sociální politiky? Asi ano, v nalezinci asi nemohly být děti dlouho a byl tedy "novým matkám" vyplácen státem nebo církví apod. nějaký příspěvek? Já usuzuji, že ano, a proto byly tyto děti do rodin přijímány jako vítaný příspěvek do rozpočtu. Proč ale pak umíraly tak rychle? Nemám pochopitelně žádnou statistiku kolik jich bylo přijímáno a kolik přežilo dětský věk.
Proč se v této lokalitě západně od Tábora tato "adopce" tak vyskytuje tak často? Já jsem se s ní jinde dosud nesetkal.

Díky za názory, nápady a informace.
BoBaK

Už se na fóru tohle téma probíralo....

ano, pěstounky dostávaly sice nízký, ale příspěvek.
Obávám se, že žádná politická rozhodnutí se v dané době kolem sirotků nečinila, spíš o o aktivity různých organizací, které se staraly o svobodné matky, nalezince a pod.

Sirotci byli prvotně umísťováni podle domovské příslušnosti obce, a ti další pak podle zájemců.
V soudobém tisku - především ve Vídni najdete i inzeráty, kterými se hledají budoucí pěstounsky. Budoucí pěstounka si do Vídně pro dítě přijela, měla předepsáno, co má mít s sebou pro zaopatření dítěte po cestě a pak o něj doma pečovala. je třeba vzít v úvahu, že dítě nemuselo být zdravé, v dobré kondici, převoz byl náročný... a bohužel, zřejmě bylo dítě až na konci domácích strávníků . Pěstounky měly většinou své vlastní děti, které kojily. Náhradní strava pro kojence byla nepříliš vhodná...

Oblasti, kde se takové děti ve výchově objevovaly, jsou různé, netuším proč, pravděpodobně to jedna žena v obci zkusila a další ji následovaly.

Stav dítěte měl kontrolovat lékař, podávat zprávu o vývoji dítěte snad , pokud si dobře pamatuju, starosta obce, vše se samozřejmě odehrávalo, ale mnohdy šlo jen o vyplnění předepsaného papíru, ne o skutečnou prohlídku stavu dítěte.

Najděte si starší příspěvky na toto téma, je jich tu opravdu hodně.
zemská porodnice, sirotci, nalezenci, pěstounská péče, svobodné matky, domovská příslušnost rodičky a povinnosti dom. obce k dítěti... a podobně.
Z

Tato problematika je z toho černého konce pěkně rozepsaná v knížečka Dětství v dobách císařství. Aneb dání dítěte k pěstounovi je “pěkný” způsob, jak sprovodit problém ze světa.

Svobodné těhotné ženy ve Vídni chodívaly přivést na svět své děti do porodnice na Alserstrasse.

V Tajemství rodu pojednávající o Karlu Šípovi se tímto tématem zabývá Helena Voldánová
https://www.youtube.com/watch?v=HoUhYqBsXO0

Protože se farnosti v seznamu na matricula. uvádějí podle čísla městské části Vídně, ne podle adresy, doplňuji:

https://data.matricula-online.eu/cs/oes ... ankenhaus/

Jedná se o Zemskou porodnici, která byla zřízena právě za účelem porodů neprovdaných žen.
Alservorstadtkrankenhaus

(ještě existuje fara Alservorstadt)

Jedná se o VIII. vídeňský obvod , většinou psáno 08., zde byly tyto farnosti:

ve sloupečku je vždy farnost označená číslem městské části
08., Alservorstadtkrankenhaus
08., Alservorstadtpfarre
08., Breitenfeld
08., Maria Treu

Viz:https://data.matricula-online.eu/cs/

Pozor, v matričních knihách pro Alservorstadtkrankenhaus jsou uváděny pouze děti, které zde byly pokřtěny. Nenajdete tam ostatní zde narozené děti, třeba jiného vyznání.
Z