Dobrý den,
doporučuji projít si agendu Militare (vojenské záležitosti) příslušného velkostatku, kde byste mohl narazit jednak na dokumenty (
Widmungs Rolle) týkající se odvodů (
Assentierung) a v případě návratu potom na dokumenty (tady je toho hodně) týkající se propuštění (
Abschied). Mezi tím bývají i dokumenty o dovolených (
Urlaub). Ideální je, když narazíte na soupisy poddaných, tam se odchod na vojnu a případný návrat evidoval. Já se tím zabývám a několik panství už jsem prošel, když napíšete konkrétní lokalitu, třeba vám můžu pomoci víc. Potom ještě zkuste hledat ve vojenské evidenci, konkrétně v odvodových seznamech a tabulkách (Musterlisten und Standestabellen). Jako úvod by vám mohl posloužit můj článek zde:
https://www.odkudjsme.cz/blog/jakou-barvu-mel-praprapraprapradeduv-kun-musterlisten-und-standestabellen/ Ano, vojna byla doživotní (do roku 1802), ale to neznamenalo, že trvala do smrti. Služba mohla skončit předčasně z několika důvodů: propuštění (např. dědictví selského gruntu), dezerce a invalidita, kam můžeme zařadit i sešlost věkem, tedy nedostatečná kondice k výkonu služby.
Žádné statistiky kolik se vracelo vojáků neexistují (ne zpracované). I když dotyčný nezahynul ve službě vlasti, mohl dožít někde jinde, nebo se vrátil, ale nepodařilo se mu zařadit zpět do společnosti, resp. nedosáhl majetku, který by byl evidovaný v gruntovnicích. Proto nepřítomnost v těchto pramenech ještě nic neznamená. Směrodatnější jsou v tomto ohledu matriky úmrtí, ale právě nemajetní invalidé bez řemesla, odkázaní na gáži, mohli dost migrovat. Jinak s vejrunky a podíly se myslelo na všechny a byla naprosto běžná komunikace mezi vrchností a posádkami, třeba někde na jihu Itálie. Kupodivu to fungovalo dost rychle a spolehlivě, jen to chce jít do dalších pramenů.
Z vlastní zkušenosti mohu říci, že paleta možných osudů byla dost pestrá, jen je někdy těžké konkrétní osoby dohledat.