GENEALOGIE

...Píše se tedy rok 1205, svatý František se modlí v polorozbořeném kostelíku svatého Damiána pod Assisi, když náhle uslyší hlas Krista, přibitého na kříži: "Františku, dej zase do pořádku můj rozpadlý dům..." Chlapec (František) neváhal, pobral z otcova obchodu štůčky látky a vydal se s nimi do Foligna, kde prodal nejen zboží, ale i koně, na kterém přijel. Překvapenému knězi od svatého Damiána pak věnoval celý obnos, který stržil, což nevzbudilo nadšení v domácnosti bohatého obchodníka látkami. František byl požádán, aby neprodleně vrátil celý obnos, anebo se vzdal svého dědického podílu. Nedosti na tom - otec chlapce urazil domácím vězením a pohnal jej před civilní soud. František nevypovídal, předvedli jej tedy k biskupovi. Než stačil otec vznést svou stížnost, František se svlékl do spodků či do košile a polonahý sdělil: "Až dosud jsem tě nazýval svým pozemským otcem. Ale od nynějška mohu pravdivě říkat: Otče náš, jenž jsi na nebesích." Biskup ho údajně zahalil svým pláštěm a chlapec odešel do lesů na Monte Subasio, čímž se z pozemské roviny dostal do vyššího duchovního patra "otčenáše" a od té chvíle zůstal hlavní postavou legend, ústního podání i historie už jen František. Rodiče se z příběhu vytrácejí, zatímco autor Božské komedie, italský básník Dante Alighieri o Františku z Assisi napsal, že "vyšel nad světem jako slunce". Používal se výraz "Poverello", tedy "chudáček" anebo ve vyšší rovině se vyprávěy o "serafínském světci". Poustevnický život pak vedl dobré dva roky...