Neschopnost k vojenské službě 1950

[Lia77]

Dobrý večer,
zajímalo by mě, zda někdo nemáte přehled o tom, co mohlo být v roce 1950 důvodem k tomu, že byl voják sice odveden, ale po prezentaci k výkonu základní vojenské služby propuštěn na trvalou dovolenou.
Napadá mě astma, alergie, ale domnívala jsem se, že to se "rozmohlo" až o desítky let později, tedy, že to v padesátých letech nebylo tak snadné, nejít na vojnu. A ani nemám informace o tom, že by tímto dotyčný příbuzný trpěl. To, že měl všechny končetiny a normální zrak a psychicky byl v pořádku je z informací které mám také evidentní.

Díky

[filmovymaniak]

Dobrý den,
o jaký ročník narození se jedná?
Vím, že někteří, ti co sloužili za války či těsně před pak museli na vojnu dodatečně.
Třeba pokud byl jediným živitelem rodiny, je možnost, že ho propustili.
Také je možnost, že jeho zdravotní stav se od odvodu změnil.

[sanssouci]

Možná že měl rachitis v nohách a proto ho nevzali.

[Entita]

Kdyby někdo měl tehdejší indikační seznam, byl by to skvělý dobový ilustrační dokument.
Obávám se, že přesně vyjmenované vše asi nikde není, je taky hodně důležité, co vše o svém příbuzném vlastně víte? Když jmenujete smysly, např. výrazně omezený sluch na jedno ucho v té době skutečně mohl být důvodem trvalého zproštění, na člověku to není vidět, většinu života to není ani poznat, přitom u vojáka naprosto regulérní.
Pokud vím (a vím poměrně nepřesně, resp. jistě mohlo být víc věcí, které nevím, takže spíš pro příklad), tehdy byl relativně častý důvod tuberkuloza (v té době časté onemocnění, v poválečné době též relativně dobře léčitelné, tj. po pár letech mohl člověk být zcela a doživotně se zvládnutou tbc, rodiny o tom již nemluvily a přitom zproštěn služby), též onemocnění ledvin nejčastěji po chronickém zánětu - též ne vždy to život viditelně ovlivňovalo a je otázka, zda toto byste o příbuzném věděli.
A pak byla již tehdy kategorie, která je naopak tabu stále větší, lidově shrnuto "na hlavu" - řada psychiatrických diagnoz, které i před blízkým okolí tajil nejen dotčený, ale i jeho blízcí a ti většinou ještě důsledněji, toto se často v rodině vůbec neprozradí, pokud problém v dalším životě neeskaloval (je zcela možné, že o tom později nemuselo být sluchu) nebo se neprojevil v mladší generaci a neřešila by se možná dědičnost - u tohoto mám ale zkušenost, že i tak se problém vůbec nepřizná, pokud nezapíše z vlastních záznamů některý lékař. Je to výrazné společenské stigma, nicméně vojny zprošťovali již po válce i z těchto důvodů.

[m.k.85]

A pak byla již tehdy kategorie, která je naopak tabu stále větší, lidově shrnuto "na hlavu" - řada psychiatrických diagnoz, které i před blízkým okolí tajil nejen dotčený, ale i jeho blízcí a ti většinou ještě důsledněji, toto se často v rodině vůbec neprozradí, pokud problém v dalším životě neeskaloval (je zcela možné, že o tom později nemuselo být sluchu) nebo se neprojevil v mladší generaci a neřešila by se možná dědičnost - u tohoto mám ale zkušenost, že i tak se problém vůbec nepřizná, pokud nezapíše z vlastních záznamů některý lékař. Je to výrazné společenské stigma, nicméně vojny zprošťovali již po válce i z těchto důvodů.

Přesně, jak píše Entita ve svém posledním odstavci. Také jsem měl v rodině předka, který byl za minulého režimu odveden, na vojnu dokonce i nastoupil, ale po několika týdnech byl propuštěn úplně ze stejného důvodu. V rodině se o tom vůbec nemluvilo a daný jedinec vypadal úplně normálně a žil úplně normální život. Vůbec nevypadal, že by byl "na hlavu". Naopak.
To jen pro příklad, jaké zkušenosti mám s podobným případem. Ale co se tehdy skutečně stalo, nevím..

[filmovymaniak]

Za nás, když někdo chtěl odejít trvale z vojenské základní služby, tak nejčastěji přes psychiatrii ve Vojenské nemocnici v Olomouci.
Taky mám s jedním takovým úsměvnou historku, když jsem pro něho jel do VN v Olomouci.

[Zora]

Ve vojenské problematice se nevyznám, jen mě zaujalo slovo - propuštěn na trvalou dovolenou.
Tedy vnímám v tom jakousi možnost, že mohl být navrácen do služby...
Možná by stálo za to, co přesně toto slovní spojení u armády v roce 1950 znamenalo.
Z

[Lia77]

Dobrý den,
o jaký ročník narození se jedná?
Vím, že někteří, ti co sloužili za války či těsně před pak museli na vojnu dodatečně.
Třeba pokud byl jediným živitelem rodiny, je možnost, že ho propustili.
Také je možnost, že jeho zdravotní stav se od odvodu změnil.

Byl ročník 1927, v roce odvodu a dalších několika letech svobodný a bezdětný.

[Lia77]

Kdyby někdo měl tehdejší indikační seznam, byl by to skvělý dobový ilustrační dokument.
Obávám se, že přesně vyjmenované vše asi nikde není, je taky hodně důležité, co vše o svém příbuzném vlastně víte? Když jmenujete smysly, např. výrazně omezený sluch na jedno ucho v té době skutečně mohl být důvodem trvalého zproštění, na člověku to není vidět, většinu života to není ani poznat, přitom u vojáka naprosto regulérní.
Pokud vím (a vím poměrně nepřesně, resp. jistě mohlo být víc věcí, které nevím, takže spíš pro příklad), tehdy byl relativně častý důvod tuberkuloza (v té době časté onemocnění, v poválečné době též relativně dobře léčitelné, tj. po pár letech mohl člověk být zcela a doživotně se zvládnutou tbc, rodiny o tom již nemluvily a přitom zproštěn služby), též onemocnění ledvin nejčastěji po chronickém zánětu - též ne vždy to život viditelně ovlivňovalo a je otázka, zda toto byste o příbuzném věděli.
A pak byla již tehdy kategorie, která je naopak tabu stále větší, lidově shrnuto "na hlavu" - řada psychiatrických diagnoz, které i před blízkým okolí tajil nejen dotčený, ale i jeho blízcí a ti většinou ještě důsledněji, toto se často v rodině vůbec neprozradí, pokud problém v dalším životě neeskaloval (je zcela možné, že o tom později nemuselo být sluchu) nebo se neprojevil v mladší generaci a neřešila by se možná dědičnost - u tohoto mám ale zkušenost, že i tak se problém vůbec nepřizná, pokud nezapíše z vlastních záznamů některý lékař. Je to výrazné společenské stigma, nicméně vojny zprošťovali již po válce i z těchto důvodů.

Vím o něm to, že o pár let později měl ženu a děti a celý život vykonával fyzicky náročné povolání v dole (proto mi ani to astma/jiné plicní nesedí). Osobně jsem ho nepoznala, ale nyní po konzultaci s jeho bratrancem prý ani žádné sluchové problémy neměl - nebo o tom nikdo nevěděl.
To je pravda, tuberkuloza mě nenapadla...ale k tomu je zase zvláštní, že ono rozhodování trvalo celých 5 měsíců - byl propuštěn do vykonání přezkoumání začátkem října 1950 a až v březnu 1951 byl klasifikován jako "neschopný pro chorobu"
A co se týče těch psychiatrických diagnoz - opět tedy pouze od jeho známých, byl "normální" společenský člověk...
Tak je mi to opravdu trochu záhadou, žádný mrňous nebo hubeňour to taky nebyl, dle fotek na pohled zdravý člověk.

[filmovymaniak]

Je možné, že jako horník měl výjimku,
kdesi jsem o tom četl, že horníci za určitých podmínek nemuseli na vojnu
něco podobného zde:
"..Zajímavým případem byli podle autora studie horníci. Ti patřili k nejpreferovanější profesní skupině. „Mohli být povoláni k výkonu vojenské základní služby, dokonce jen pokud o to sami požádali. Pokud měli uzavřenou se svým podnikem pracovní smlouvu na jedenáct let, dostávali dlouhodobý formální odklad nástupu vojenské základní služby. Po dosažení třiceti let věku jim vojenská správa formálně uložila výkon náhradní vojenské služby, současně jej prominula a přeložila do zálohy. Úlevy se poskytly v letech 1964–1970 asi 23 500 brancům z řad horníků. U této kategorie úlev ale neexistovalo omezení počtu. Během šesté pětiletky (tj. léta 1976–1980) takto získalo odklad 5 993 branců.“

Také pracovníci vybraných profesí v hutnictví mohli dostat úlevu formou povolání k náhradní zkrácené vojenské službě a poté se vrátit do původního závodu nejméně na devatenáct měsíců. Šlo o profese tavič u vysokých pecí a jeho pomocník, tavič ocelář a jeho pomocník, elektroopravář, hutní kovář, slévač, strojvedoucí, pomocník strojvedoucího a posunovač u technologické dopravy..."

http://www.vhu.cz/vojna-nebyla-kojna-al ... vne-praci/

pak ještě zde:
"..Po promoci šel pracovat do dolu na Karvinsko, protože horníci byli za socialismu vojenské služby zproštěni. .."
https://www.pametnaroda.cz/cs/slechta-marek-1961

[Zora]

přesně to jsem měla na mysli tou dlouhodobou dovolenou...
Žádná z těch uvedených možných chorob totiž neodpovídá tomu, aby mohl fárat v dolech...

Jen prostě ty vojenské věci mě nějak míjejí...
Z

[Lia77]

Je možné, že jako horník měl výjimku,

Vím o něm to, že o pár let později měl ženu a děti a celý život vykonával fyzicky náročné povolání v dole (proto mi ani to astma/jiné plicní nesedí).

Nevím, jak to bylo v 50. letech, ale na rozhraní 70. a 80. let a pak i zhruba v polovině 80. letech vím o dvou případech, kdy byl muž odveden, nastoupil na základní výcvik a pak z vojny odešel do dolů. Byla tehdy taková možnost, aby místo vojny nebo jejího zbytku, tzv. "podepsal šachtu" na několik let (tedy že nesměl pracovní smlouvu vypovědět). Jeden z těch mužů odešel takhle z vojny půl roku před koncem a druhý velmi brzy po nástupu vojny.

To jsou tedy nesmírně zajímavé informace. On se ocitl z ničeho nic na druhé straně republiky, kam šel pracovat do toho dolu.
Pořád mi ale zůstává záhadou, proč mu teda po 5ti měsících zkoumání napsali "neschopný pro chorobu". Když to byla nějaká oficiálně uznávaná úleva, tak bych čekala, že to napíšou narovinu.

[filmovymaniak]

Dobrý den tady je zákon a něco o trvalé dovolené
https://www.zakony.cz/zakon-SB1949092

Ctrl+F
§ 36

Trvalá dovolená

mne tam nesedí to "neschopný pro chorobu" a poté práce v dolech
ale to že náhradní služba trvala 5 měsíců to by mohlo odpovídat

[Entita]

To jste debatu moc zajímavě rozvinuli.
Myslím, že s tou trvalou dovolenou versus uznání pro chorobu by to pod zmíněný zákon celkem taky zapadlo, ve smyslu tomto, cituji ten paragraf:
"Z náhradní služby lze předčasně propustit na trvalou dovolenou vojáky z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. b) až h) a vojáky, kteří nemohou konat náhradní službu pro nemoc nepřetržitě po dobu delší než 28 dnů, jestliže podle vyjádření odborného lékaře není pravděpodobné, že se uzdraví nejpozději v dalších 14 dnech"

Mohl projít chorobou, která ho poslala na trvalou dovolenou, jejíž důvody buď nepominuly, protože choroba (kterou tedy skutečně neznáme a můžeme jen hádat) nepominula, ale taky proto, že z trvalé dovolené zažádal či "podepsal" práci v dolech, aby nemusel na vojnu po nějakém uplynulém čase, třeba již delším, zpět do služby. Jen tedy jestli si to nepředstavuju jak Hurvínek válku, taky mě ta doba a vojenské věci poněkud míjejí.

A jen tedy jak Zora výše píše, cituji:

Žádná z těch uvedených možných chorob totiž neodpovídá tomu, aby mohl fárat v dolech...
Z

Teoreticky nelze než souhlasit, ale život umí asi i jinší věci, strýc mého otce v 50.letech 11 let fáral v dole po vyléčené tuberkuloze ledvin. Jestli babička něco nepletla (byla tehdy ale svěží mysli a bratr byl o hodně mladší než ona), tak se do dolů dostal velmi krátce po odléčení nemoci, přestože byl dál dost dlouho velmi sledován pro možnost opakování a šíření nemoci, v práci v dolech mu to asi nebránilo nijak vážně a těch 11 let tam byl tak nějak do doby, než příliš udeřil věk, nikoliv choroba sama. Zjevně to zvládal a jelikož horníci byli privilegovaná skupina, společensky výhodami i finančně, zájem daný člověk mohl mít takový, že zkrátka s motivací zvládl, co by jinak zvládat nechtěl...

[Zora]

Pro Lia 77- můžete sem dát odkaz z čeho čerpáte?
Pokud se ale jedná o doklad s uvedením jména a příjmení, prosím tuhle část nezveřejňujte - zase ta nešťastná ochrana dat.

Moje zkušenosti jsou takové, že horníci byli pod pravidelnou lékařskou kontrolou, takže si neumím spojit "chorobu", která by vojákům nevyhovovala a v hornictví ano.
V dolech - tedy především při práci v podzemí, totiž nešlo jen a jen o život jednotlivce, ale i o ohrožení dalších kolegů.
Např - taková tuberkulóza, - diagnostikovaná, ale neléčená, to si vůbec neumím představit, v 50. letech nemyslitelné kdekoliv.
Z