Vždy jde asi o konkretní případ.
Místo svatby - ve smyslu domu (oslava)
a místo svatby ve smyslu kostel, kde se konal církevní akt.
Všeobecně - svatby se konaly u nevěsty, tedy ve farnosti nevěsty. Z místa bydliště odváděl otec nevěstu do kostela, odsud zpět domů (nebo do hospody), oslava a pak ženich odváděl nevěstu k sobě domů.
Církevní akt probíhal v kostele, pro konkretní farnost to nemusel být nezbytně farní kostel, je třeba si ověřit, kde byl ten nejbližší, případně, pod který kostel daná nevěstina obec spadala.
Dost často se vdávala chudobná dívka, která byla ve službě - opět platilo, vdávala se ve farnosti, ve které sloužila, ženich si ji odváděl z domu, kde měla bydliště. Mohla se vrátit do "rodné" farnosti, k rodičům, ale to stálo peníze navíc. Opět - nejbližší kostel, ne nutně ten farní.
Dost často se ženil vdovec, tam zřejmě docházelo k tomu, že budoucí nevěsta se již starala o domácnost vdovce, svatby se často konají z místa bydliště ženicha a ve farnosti ženicha.
Podobné je to i u ekonomicky zdatnějších mužů, kteří si brali za ženu dívku z horší poměrů, třeba sirotka nebo dívku, které by rodiče nemohli vystrojit honosnější svatbu, pak se svatba konávala u ženicha.
U ženichů je patrné, že si před svatbou obstarávali bydlení, (pokud nemohli jako nový hospodář být na usedlosti otce, nebo když ženich spadal do kategorie podruh, tedy bez vlastních pozemků a stavení).
Prvotně tedy hledat svatbu u nevěsty, pak se rozhodnout, kudy v konkretním případě vede cestička
Z
