Vladimír Franěk píše:Domnívám se,že jednou z možností,jak se dostalo do rodiny dítě,které tam jinak nezapadá je instituce "kmotrovství".Kmotři nebyli při křtu pouze jako svědci,ale v případě úmrtí rodičů měli za morální povinnost postarat se o sirotka.Ten se mohl stát součástí rodiny kmotra a bez dalšího mohl převzít i příjmení.V 19.století,zejména na venkově,nebylo třeba někomu dokazovat svůj původ tak,jak se to vyžadovalo v 20.století.Byla - li svobodná matka bez příbuzných,viděl bych to jako jednu z variant.
Kromě matričních knih se vedlo další množství záznamů o počtu dětí, obyvatelích konkretního stavení... viz návod ok kolegy Kolsiho - fond velkostatku
V roce 1848 vznikl institut domovské příslušnosti, obce se samozřejmě bránily přijímání osob, které neměly jasný právní nárok. Svobodná matka měla ze zákona nárok na domovskou obec po svém otci. - čili nějak musela prokázat,. kam domovsky patří - bydlet tam nemusela. Ale musela být identifikovatelná.
Lidé nebyli anonymní, ale navzájem se znali a kněz je vedl jako farníky. Osiřelé dítě mohl vychovávat kmotr, říká se to, no, moc na to nevěřím, ale rozhodně by dítěti zůstalo jeho příjmení po otci. Kmotři ale měli především dbát na víru dítěte a utvrzovat ho v ní...
(Vezměte si jen fakt, kolika dětem byly za kmotry zámožné rodiny na vsi - nedopočítáte se, a v kolika rodech chodili za kmotry stále stejní lidé, to znamená, že by v případě úmrtí rodičů kmotřenců museli přijmout všechny kmotřence do své, samozřejmě početné rodiny.... ) Jo, nápomocni, dohledem, ale velmi pravděpodobně ne skutkem.
Stejně tak se traduje, že kmotřenec se měl postarat o kmotry ve stáří. Ve své podstatě jsem na nic takového nenarazila, lidé bez dětí umírali opuštěni, ne ve stavení svých mnoha kmotřenců... Kmotřenci možná přišli na návštěvu....
Zapomeňte na to, že v 19. st. nebyla zapsána osoba do matriky, zvlášť, pokud byla zplozena v manželství, nebo že by si v průběhu mládí nějak změnila příjmení...(jedině s další svatbou matky, nebo narozením matce před manželství, to se stávalo - dítě přejalo příjmení matčina manžela, aniž by na to mělo nárok)
U sourozenců hledané ženy souhlasí vždy naprosto přesně údaje o prarodičích na obou stranách?
Jediné, co může být ve Vámi zjištěných faktech zavádějící, je věk u úmrtí.
Kdo si mohl pamatovat, kdy se narodila, pravděpodobně neměla ani žádný písemný doklad. Vzhledem k počtu nemanželských dětí spíše žila na okraji společnosti, bohužel, a lidé z obce se o ni příliš nezajímali.
A pokud někdo zemřel, nebylo důležité zapsat jeho věk přesně, hodně často se tak dělo odhadem , a to i třeba i živitelů ekonomicky silných rodin. Už to nikdo nekontroloval.... Nebylo totiž proč.
Z