Já bych k tomu tématu přidala ještě fakt, že německy hovořících "oblastí" v Evropě bylo (a je) v minulosti opravdu hodně.
Napsat, že v Německu se nosil prsten na této nebo oné ruce - může být zavádějící.
Nemyslím si, že třeba na Rujaně či v Bavorsku měli naprosto stejné zvyky jako třeba ve Slezsku.
Nemíchejme dnešní Německo a státní útvary z minulosti, kde obyvatelé hovořili také německy.
Pokud jsme dobře pochopila, ono v tom dotazu šlo o obyvatele pohraničních oblastí a jak u nich poznat, zda "byli Češi nebo Němci".
K tomuto tématu doporučuji prostudovat net, většinou se o tomto problému začíná hovořit až po Rakousko uherském vyrovnání, kdy česky hovořící země marně prosazovaly něco obdobného.
Drobné ústupky nastaly - např r. 1880 - na úřadech se mohlo komunikovat jak česky tak německy . 1882 - pražská universita rozdělená na dvě části - českou a německou...
Tyto změny vítala česká část obyvatel, u německé to bylo naopak . Každá další změna ve prospěch české většiny pak byla důvodem ke vzrůstající nespokojenosti menšiny.
Právě v pohraničních oblastech byla nespokojenost největší, - zde převládali obyvatelé s obcovací řečí německou.
Po roce 1918 se právě v těchto oblastech odpor k nově vzniklé republice a české řeči znásobil,
viz třeba zde:
Roky 1918 a 1919 jsou klíčové, protože dochází k událostem, které pak poznamenají sousedství a vztah Čechů a Němců na několik desetiletí.
V roce 1918 Němci vyhlašují čtyři separatistické provincie a dávají tím najevo, že nechtějí být v tomto státě, že nechtějí být,
jak říkali už před první světovou válkou, sluhy sluhů.
Nakonec je většina území postupně dobyta, i když to je možná příliš silný výraz, protože padne pár výstřelů. Fakticky se ovšem pohraniční území dostává pod československou kontrolu.
Jenže pak přichází 4. březen 1919, který je zachován v německé paměti dodnes. Tehdy došlo v řadě pohraničních měst k ozbrojenému střetu mezi manifestujícími Němci a československým vojskem a nakonec tento den přinesl více než 50 civilních obětí, samozřejmě hlavně na straně Němců.
https://ct24.ceskatelevize.cz/archiv/12 ... -republikyZ hlediska matričního
je v 19. století třeba hledat zmínky o obcovacím jazyce, jiné jednoznačné vodítko pro rozlišení asi neexistuje a i to je občas sporné .
Ve 20. století, především po roce 1918 (ale i dříve) se dá dohledat opět obcovací řeč, ke které se rodina přihlásila a potom různé volební seznamy.
Jednoznačně, bez osobní znalosti konk. rodiny nebo bez alespoň vzpomínek příbuzných bych se nedovažovala tvrdit cokoliv. Ono je třeba mít na paměti, že v 19. století a i na začátku 20. st. většina obyvatel vládla němčinou, užívali ji v zaměstnání, (byli nuceni užívat), komunikovali v tomto jazyce třeba v židovských obchodech..., nakonec i různě na úřadech ( do r. 1918), s vrchností (ta většinou hovořila německy...)
Nakonec i v roce 1945, kdy se rozhodovalo o odsunech právě na základě, k čemu se rodina přiklonila , nebyla rozhodnutí vždy jednoznačná...
Třeba krásný příklad ze seriálu Synové a dcera Jakuba ....
Dcerka se provdala za brusiče skla, hovořil česky, moc německy neuměl... Zavětřil ale příležitost a začal pracovat v době protektorátu (tedy tam byla Říše) pro Němce a přihlásil se k nim.
V seriálu zazní - Jaký jsi ty Němec... No, babička byla Němka...
Rodina je odsunuta. Jakubova dcera, která byla provdána za tohoto muže, si s sebou v životě nesla českou výchovu a české zvyky, ale jak to bylo po dlouhá staletí nejen zvykem, ale naprostou samozřejmostí, hlavou rodiny byl muž a ona se mu podřídila...
Já se spíš u předků snažím soukromě dopídit toho zda to byl čestný člověk, a pak ke které řeči měl blíž...
Z
