od janpechacek » čtv čer 20, 2019 10:07
Nejsem si úplně jistý, co myslíte těmi svatebními protokoly. Kromě matrik existovala další evidence k sňatkům. V zásadě lze tyto prameny rozdělit do dvou kategorií podle původce, jednak je to majetkoprávní a vrchnostenská evidence, za druhé církevní evidence. V prvním případě se jedná o knihy svatebních smluv a ty jsou běžně dostupné i pro 16. století, takže to je genealogicky obvzlášť cenný pramen. Vrchnost dávala svolení k sňatku (knihy povolení sňatků v rámci dominikální agendy). Církev potom vedla několikerou agendu. Byly to např. knihy ohlášek, povinné u nás od roku 1771, nebo třeba rapuláře (spíš od 19. st.), což byly vlastně "výslechové protokoly" snoubenců před svatbou (nutná rozprava s farářem pokud chcete uzavřít církvení sňatek, platí dodnes). No a potom je tu taková širší ne vždy přesně specifikovaná agenda, která se nazývá snubní protokoly. Od 19. století na to bývaly předtištěné knihy. Tam se zapisovaly údaje o snoubencích (vojenská služba, děti, případná afinita...) a k tomu se dokládaly opisy křestních listů, ohláškové listy, opisy úmrtních listů v případě vdovských sňatků, povolení sňatků od vrchnosti, vysvědčení z náboženství atd. Tahle agenda vznikla také až v 18. století. Příčinou je tzv. proces zcírkevnění sňatků, ve kterém se církev snažila zmonopolizovat celou instituci sňatku včetně všech právních koncepcí a rituálů. Ještě v 16. století bývalo běžné, že snoubenci spolu žili před svatbou (včetně předmanželského sexu) a zkoušeli si to. Výkon církve se omezoval na posvěcení sňatku, který byl ale chápán jako světská ("občanská") smlouva. A s tímto procesem souvisí vůbec racionalizace správy a růst byrokracie.