od Zora » ned úno 24, 2019 18:00
Pro Z. Burgeta - Slibte ale, že si to aspoň přečtete. Z
Jde o dva různé akty. nesouvisející
legitimizace
narodí se nemanželské dítě neprovdané matce.
Dítě je nemanželské, nese příjmení nejbližším mužském předku matky (většinou otec matky , tedy děda dítěte), může se ale jednat o více generací svobodných matek, pak příjmení je opravdu po nejbližším mužském předku - třeba po pradědečkovi.
Matka se někdy po porodu vdá. S manželem se dohodnou, že dítě bude legitimizované.
K tomu je potřeba splnit tyto podmínky:
Všemu musí předcházet svatba - bez té to nejde.
matka musí vyslovit s legitimizací souhlas před knězem.
Otec pronese formulaci, že se cítí býti otcem......
Vše před dvěma svědky, kteří manžela znají a akt podepisují v přítomnosti kněze. To, co je vidět v matrice, to je jen část, kdesi jsem viděla v matrice i příslušný formulář, který se zakládal do farního archivu.
Legitimizací získá dítě status manželské legitimizované - snad jediný rozdíl od manželských dětí je v tom, že dítě nemělo právo na dědictví po leg. otci. Nevím, jak dlouho tohle ustanovení o dědictví platilo, určitě je to k dohledání v ABGB
Pozn Mnohdy nemanželské děti užívaly automaticky příjmení po následném manželovi matky, o potřebě legitimizace se rodiče dozvěděli při vstupu do školy, na reálku, a podobně, nebo při nějakém úředním jednání, kdy nekorespondoval rok narození s rokem uzavření manželství. Narození předcházelo svatbu. To jsou nejčastější důvody, proč neprobíhaly legitimizace hned po svatbě.
Mnozí otcové také nemanžl. dítě legitimizovat nechtěli, častěji se také legitimizovali kluci, protože holkám se po svatbě příjmení stejně změnilo.
Přihlášení se za otce
otec dobrovolně požádal o zapsání do matriky k narozenému dítěti jako otec.
Dítě i po tomto zápisu mělo status nemanželské a neslo příjmení po matce.
Možná - to jsem si neověřovala, neb v rodokmenu nemám žádné nemanželské dítě - měl tímto zápisem do matriky otec nějaké zákonné povinnosti.
Pokud se svobodná (neprovdaná) matka s dítětem, které mělo vepsáno dobrovolně otce, (dítě bylo stále nemanželské) následně vdala (za někoho jiného) , její následný manžel nemohl toto dítě legitimizovat, neb dítě mělo svého otce zapsaného.
V případě, který se řešil, jde o fakt, že (zřejmě biologický) otec byl v situaci, že si nemohl matku kvůli rozdílnému vyznání vzít a dítě se tedy nemohlo narodit jako manželské - v manželství.
Proto zvolili cestu:
- matka se připravuje ke konverzi
- dítě bude pokřtěno po dohodě otce s matkou a se souhlasem církve
- otec se dobrovolně nechá zapsat do matriky jako otec dítěte.
To vše ze zápisů a stejných či rozdílných rukopisů vyplývá
Nakonec se konala svatba.
Dítě bylo svým , zřejmě biologickým otcem po svatbě a za splnění všech podmínek legitimizováno.
To je sice nelogický krok - viz výše- (dítě, které má zapsaného otce, nemůže být legitimizováno), ale tady asi proto, že se jednalo o stejnou osobu (vepsaný otec totožný s manželem matky), byla legitimizace provedena. Možná, že celý tento postup byl i předem s katolickou církví dohodnut.
-----------
Případy konverze s sebou nesly spoustu zádrhelů, např. dospělí židovští manželé konvertovali, pak uzavřeli kat. manželství , následoval křest dětí, ale děti byly označeny jako nemanželské. Narodily se před katolickou svatbou rodičů - bylo nakonec vyřešeno dispensí a děti dostaly status manželské dítě.
Přihlášení se za otce - opět komplikace, zde třeba případ s více nemanž. dětmi
Žena, postupně měla tři nemanželské děti, ale u prvního se nechal otec dobrovolně zapsat do matriky. Byl voják, zřejmě nedostal povolení ke svatbě.
Matku si ale už potom nevzal.
Po třetím dítěti se matka vdala za zcela jiného muže, její manžel legitimizoval všechny tři děti, ale u prvního byla později legitimizace zrušena, protože dítě mělo vlastního otce .
Kuriozní na tom je fakt, že toto dítě užívalo i v dospělosti - až do svatby neoprávněně příjmení po vepsaném otci, dokonce i pod tímto jménem proběhla svatba. Při křtu dítěte z tohoto manželství se přišlo na chybu a novomanžel dostal úředně "přiděleno" správné příjmení tedy matčino za svobodna a probíhaly zpětné opravy i manželky a dítěte..
Jinak tohle povídání jsem psala už asi stokrát, určitě se dá najít i ve starších příspěvcích.
Čili nezaměňovat nebo neslučovat automaticky legitimizaci a dobrovolné se přihlášení za otce.
Jo a ještě se v matrikách objevuje úřední vepsání otce, na základě soudního rozhodnutí, to ale spíš tak asi od poslední čtvrtiny 19. století. Součástí je i rozhodnutí, jaké příjmení dítě ponese, většinou ale zůstává dítěti příjmení po matce.
Z
