ZPRACOVÁNÍ DŘEVA A KOVŮ NA NOVOHRADSKU PO ROCE 1620 - II.
V roce 1772 prodala vrchnost hamr pod Cuknštejnem jistému Thomasu Schneiderovi
a v roce 1775 jej získal František Maršík od mlynáře ze Stropnice – Gottfrieda Schneidera - za
1 450 rýnských zlatých a zároveň se závazkem platit vodné novohradské vrchnosti. Tento František Maršík z Budějovic studoval původně teologii, nicméně po dvou letech studia se vyučil u otce
a bratra kovářskému řemeslu. Na svém hamru rozšířil výrobnu o dvě další výhně a nový buchar
a své výrobky začal rozvážet až k zákazníkům. Byl např. dodavatelem pro c. a k. zbrojnici v Českých Budějovicích. Zemřel v roce 1830 jako dobře situovaný obchodník.
Po krátkém období úpadku ujal se v roce 1849 vedení podniku nejstarší syn Josef, který získal obchodní vzdělání na cestách a při desetiletém pracovním pobytu ve Vídni. Hamr rozšířil
o brusírnu a obchod. V roce 1850 začal s výrobou ocelových raznic a průbojníků, které byly tak kvalitní, že se medailově reprezentovaly nejen na regionální výstavě v Nových Hradech, ale i na světové výstavě ve Vídni v roce 1873.
Josefův syn, Václav, poslední z rodu, pracoval jako kovářský tovaryš ve velkých kovozávodech a podnicích v Berlíně, Frankfurtu a v dalších průmyslových centrech Vestfálska. Později získával zkušenosti také v Anglii, Holandsku, Belgii, Francii a Švýcarsku. Zdejší hamr převzal ještě za otcova života. Raznice a slévárenské výrobky vyráběl v rozšířených prostorách závodu se šesti výhněmi, třemi buchary, dvěma bruskami a dalšími stroji. V roce 1891 získaly jeho raznice zlatou medaili na Zemské jubilejní výstavě v Praze. V roce 1898 modernizuje a pro nedostatek vodního pohonu instaluje v podniku naftový motor, v roce 1900 zavádí acetylénové osvětlení závodu. V roce 1913 umírá a o nedlouho později končí po povodni v roce 1915 výroba na Maršíkově hamru docela.
Kovodělná výroba ve Stropnici nebyla jen záležitostí rodu Maršíků, ale i čistě německého kapitálu. V roce 1888 byla postavena Augustem Hauptmannem továrna na zemědělské stroje, jmenovitě mlátičky a čisticí mlýnky. Podobně jako další provozy byla zrušena a přeměněna v padesátých letech na opravnu zemědělských strojů.
Výše uvedená průmyslová výroba je však v kraji v XIX. století vyjímkou. Region prochází hospodářským úpadkem, muži odchází převážně pracovat do měst (Vídeň, Linz, Budějovice). V tradičních výrobních odvětvích není znát žádný pokrok (sklo, dřevo), rozvíjí se pouze výroba nitěných knoflíků v továrně v Nových Hradech.
A tak až někdy dojdete při procházce Tečiným údolím k vodopádu, dejte se po pěšině na západ. Dovede vás k zelené planině pod Humenickou přehradou, kde osamělý pahýl stromu po levici střeží poslední zbytek klenutí kamenného sklípku ve stráňce na druhé straně cesty. Nic víc nezbylo z onoho slavného Maršíkova hamru na řece Stropnici.
http://www.horni-stropnice.cz/zpravodaj ... 04/d-12476-------------
Nemohly se tím "kusem" železa označovat právě ony výše zmíněné výrobky?
Z
.
.
