zburget píše:Já se na to ptám, protože jsem našel celkem dost prvorozených dětí dřív (někdy podstatně dřív) než 9 měsíců po svatbě. Řekl bych, že to někde bylo skoro pravidlo (možná šlo kdysi všechno rychlej než dnes
).
celkem mě mate situace, že i v dobách, kdy už jsou do matriky zapisované legitimizace (píšu s plným vědomím toho, že to nic neříká o biologickém otci) mám dost případů, kdy legitimizace zapsaná není, ale ve všech následujících záznemch je dítě psané s příjmením muže, který si vzal svobodnou matku. Kdyby bylo použito rodné příjmení matky, bylo by jasné, že se manžel k dítěti nepřihlásil. A je to i u svateb, kdy (ne?)vlastní otec ještě žije. Žeby mu nevadilo, že dítě užívá jeho jména neoprávněně? A jsou to i svatby v obci, kde všichni prožili celý život od narození, přes svatbu až do smrti - tedy všichni museli vědět, že dotyčný(-á) je nemanželský(-á).
Legitimizace se začala ve větší míře, častěji objevovat po r. 1800, ale mnohdy o této možnosti ani "rodiče - matka a nebiol. otce) nevěděli. Dítě žilo v rodině, mělo další sourozence a zcela automaticky používalo příjmení pozdějšího manžela matky.
Při svatbě, kdy dítě muselo předložit křestní list - u holek to bylo v podstatě jedno - měnilo se jim příjmení po manželovi - sice mnohdy farář zjistil, věděl, objevil, že dítě se narodilo pod jiným příjmením, ale neřešil tento problém, zvlášť tam, kde dítě vyrůstalo ve fungující rodině. V druhé polovině 19. století se ale objevují velmi často opravy takových - neoprávněně získaných příjmení. Jenže - každý potomek se vdával, ženil jinde, někde byl kněz důsledný, jinde si třeba nevšiml a příjmení se tak změnilo u jednoho ze sourozenců a u druhého nikoliv (v případě více nemanželských dětí jedné svobodné matky)
Opravy se prováděly zpětně i přes více generací.
Mohou existovat výjimky, kdy k legitimizaci došlo, ale v jiné farnosti - viděla jsem zápis o legitimizaci v brně, ale dítě se původně narodilo zcela jinde. Fary si měly takové informace vyměňovat, ale v matrice N nic dopsáno nebylo.
Další variantou jsou případy, kdy otec legitimizoval pouze kluka , ale ne holku.
Nevím, ve kterém období se přesněji pohybujete, je třeba brát v úvahu, že vlastně rodiče nevěděli, co je v matrice zapsáno, žili v dobré víře, že je vše správně , nikdo jim používání manželova příjmení nevytknul. Někdy se na to přišlo třeba když dítě nastupovalo na reálku . tedy asi 11 - 12 roků, tam se vyžadovaly rodný list, takže některé legitimizace jsou právě k uvedenému věku.
Případ mistního ředitele škol měšťanských - narodil se svobodné matce, provdala se později za mistra kominického, ten se o kluka velice dobře staral, dal ho i "na studia", ale k legitimizaci došlo právě v souvislosti s nástupem na reálku.
Podnětem mohlo být zlepšení ekonomických poměrů v rodině, nebo také fakt, že jedna rodina to udělala a v obci se o tom začalo hovořit...
V době, kdy se začaly rodily děti mým spolužačkám, tedy +- 1970, nebyla rozšířená příliš antikoncepce , používání kondomů bylo "složité", někdo je totiž musel jít koupit a to opravdu nebylo anonymní a v obci, kde se všichni znali bych řekla, že i obtížné... automaty sice byly, ale třeba na náměstí , kde to bylo na očích všem.
Takže dívky se vdávala, zhruba ve čtvrtém měsíci, sice "musely", ale v podstatě by se ti dva většinou stejně vzali, chodili spolu, rodiny se znaly. Kluci museli na vojnu, to odloučení bylo dlouhé a současně nešlo vše udělat tak, aby proběhla svatba řádně v termínu.
Sestra mé spolužačky z VŠ se vdávala, dítě se narodilo 8 měsíců po svatbě. Otec nevěsty, (novopečené matky) s ní nepromluvil až do své smrti, protože to pro něj byla rodinná hanba. Ona matka měla ukončené vysokoškolské vzdělání, její manžel také, otec nevěsty byl ředitelem ve škole, jednalo se tedy o vzdělané lidi a navíc, vůbec si neuvědomuji, že by byli věřící, natož nějak silně - nemohu to s jistotou tvrdit, ale nepamatuju si, že by moje spolužačka za pět let studia v Brně byla v kostele nebo o tom hovořila.
Prostě dříve byl takový jiný náhled na vše, těhotná dívka před svatbou byla solí v očích místních žen, už jen proto, že u nich v rodině "by se to stát nemohlo", Jakmile se ale vdala, tak svatba (skoro) vše přikryla... Svobodná matka ani v době mých vrstevnic nebylo nic příjemného. Dítě nemělo nemanželský původ, matka ani dítě nebylo nijak ocejchováno, mělo stejná práva a povinnosti jako dítě manželské, ale byla to ostuda a velký rodinný problém..., sousedé to přiupomínali při vbšech "vhodných" příležitostech a všeobecný pohled na tyto děti byl stále odsuzující. Především proto, že nemanželské děti se rodily nejčastěji ženám ze špatných ekonomických poměrů, kde výchova k morálnímu chování nebyla na pořadu dne...
V 19. století se poměrně hodně dbalo na pověst rodiny, možná i tak trochu uměle vytvářenou - viz třeba Neffovy Sňatky z rozumu ... dcera se pokusila o sebevraždu, protože její milý zemřel, matka se styděla vyjít na ulici...
V domácnostech se pečlivě hospodařilo, alespoň navenek musela rodina takhle vypadat. Viz třeba Bylo nás pět - nemohli mít pečenou husu, co by lidé řekli, žijí si nad poměry...
Hodně se třeba přešívalo oblečení, na nové nebylo, ale bylo třeba, aby rodina budila zdání, že je o vše dobře postaráno... Třeba i tajné cesty k do zastavárny, nebo k lichváři, bohužel, mnohdy to bylo dáno okamžitou potřebou hotových peněz, s nedomyšlenými následky.
Z