GENEALOGIE

Zkoušel jste hledat ona jména na Biliongraves? Ostrava se dost fotí, tak třeba budete mít štěstí.
Z

m.k.85 píše:Ano, máte pravdu. Poznala jste to správně. Je to tatáž osoba, jako v příspěvku "hledá se." Tedy můj dědeček o kterém sbírám informace. Pokud jste četla uvedený příspěvek, tak víte, že jsem psal, že čekám na dopis z matriky úmrtí a ten mi už přišel, takže jsem chytřejší o další info, jako ta příčina úmrtí, co jsme řešili zde a za to děkuji. Jako datum, místo a způsob pohřbu je v zápisu z matriky uvedeno: Ostrava 2, část Slezská Ostrava, kremace 2.11.1990, takže z těchto údajů nevím, jestli najdu jeho hrob-vypadá to na Ústřední hřbitov.
Ano manželka, dle toho, že byl uveden, jako vdovec, byla v době jeho úmrtí již po smrti. Znám její jméno i za svobodna a vím, že měli dvě dcery, jejichž jména znám pouze za svobodna (předpokládám, že se provdaly). Více toho o těchto jeho dětech nevím.. Kde žijí, jestli vůbec.. Takže přes dcery to moc nepůjde a původní rodina manželky, nevím, jestli mně hřbitov. správa poskytne info-nejsem příbuzný. Ale zkusit se to může.

Ale Vy JSTE příbuzný, zemřelý pán byl Vaším předkem v přímé linii - dědečkem, takže by Vám potřebné informace měly být sděleny. Něco jiného by bylo, kdybyste se dotazoval na manželku Vašeho dědečka, která s Vámi samozřejmě pokrevně spřízněna není.

Zora píše:Zkoušel jste hledat ona jména na Biliongraves? Ostrava se dost fotí, tak třeba budete mít štěstí.
Z

Zkoušel jsem už dříve a podařilo se mi najít hrob jeho rodičů (mého dědy). V tomhle jsem měl štěstí a doplnil jsem si data jejich úmrtí. Ale dědův hrob zaznamenán.
není.

Právě jsem myslel se dotazovat na manželku mého dědy, ale informace by asi neposkytli..
To vím, že jsem jeho přímý příbuzný, jinak bych se nikdy nedopátral až k takovýmto informacím.
Po svátcích zkusím zavolat na správu ústředního hřbitova ve Slezské Ostravě a třeba budu chytřejší.
Děkuji za nápady.

Zdravím,
jako podklad k zápisu v matrice a vystavení úmrtního listu musel být nějaký ohledací papír od lékaře, který konstatoval smrt / z nemocnice. Ten by měli mít na matrice založený, i když v nemocnici už být nemusí (zejména, když zanikla - ale dokumentaci mohl někdo převzít a skartační řízení není jednoduchá věc, nedávno se v porodnici našel záznam z počátku 90.let - dítě z děcáku hledalo biologické rodiče a stačila návštěva) - k matrikám by měly existovat sbírky listin.
P.Z.

PZavrelova píše:Zdravím,
jako podklad k zápisu v matrice a vystavení úmrtního listu musel být nějaký ohledací papír od lékaře, který konstatoval smrt / z nemocnice. Ten by měli mít na matrice založený, i když v nemocnici už být nemusí (zejména, když zanikla - ale dokumentaci mohl někdo převzít a skartační řízení není jednoduchá věc, nedávno se v porodnici našel záznam z počátku 90.let - dítě z děcáku hledalo biologické rodiče a stačila návštěva) - k matrikám by měly existovat sbírky listin.
P.Z.

Na matrice jsem korespondenčně získal tu kopii zápisu, takže jsem rád, že aspoň něco. Nechal bych to chvíli uležet. Nechce se mně je vzápětí znovu kontaktovat.
To by byl asi větší oříšek shánět dokumentaci po zaniklé nemocnici, než za normálních okolností. Ale do budoucna bych se tomu nebránil.

Je zřejmě třeba rozlišovat jednotlivé typy dokumentace a tedy nastudovat uvedené vyhlášky
viz

povinnost řádně zpracovávat zdravotnickou dokumentaci a zákonná pravidla ohledně její archivace a skartace byly zavedeny až novelizací zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu z roku 2001.

Do této doby vznikaly otázky o tom, komu vlastně dokumentace patří a kdo a jak má právo s ní disponovat. Bylo však nepochybné, že jen řádné vedení dokumentace umožňuje kvalitní péči o pacienta, a proto také patří vedení dokumentace k lex artis, tedy správnému výkonu povolání. Právní předpisy přímo ukládaly povinnost řádně vést zdravotnickou dokumentaci jen nestátnímu zdravotnickému zařízení. Obecnou povinnost vést a uchovávat zdravotnickou dokumentaci ukládaly všem lékařům také stavovské předpisy České lékařské komory. Proto k vaší otázce žádnou přesnou lhůtu uvést nemůžeme.

Povinnost vést zdravotnickou dokumentaci dnes upravuje zákon 372/2006 Sb. o zdravotních službách a jednotlivé lhůty konkretizuje vyhláška 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci. Lékař je nyní povinen uchovávat zdravotnickou dokumentaci před její skartací po dobu nejméně 5 let u žádanky, laboratorních testů. Lhůta 10 let je stanovena u zdravotní péče poskytovaná registrujícím poskytovatelem v oboru všeobecné praktické lékařství, v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, zubní lékařství nebo v oboru gynekologie a porodnictví. Zákon u některých typů dokumentace určuje i delší dobu, až 100 let. Před uplynutím skartační doby nesmí být zdravotnická dokumentace zařazena do skartačního řízení.
http://ferovanemocnice.cz/pravni-poradn ... -3373.html

Ok. Nezbývá než se zeptat archivů.

K té zlomenině - v jednom dokumentu mám
Zraněn 20.7.1941 těžce při výkonu služby /zlom. velkého trochanteru/
Co takové zranění obnáší ? Jedná se o to samé, jako zde v tématu?
Jaká je rekonvalescence, než se navrátí do služby ?
Díky

MMAGenea píše:K té zlomenině - v jednom dokumentu mám
Zraněn 20.7.1941 těžce při výkonu služby /zlom. velkého trochanteru/
Co takové zranění obnáší ? Jedná se o to samé, jako zde v tématu?
Jaká je rekonvalescence, než se navrátí do služby ?
Díky

Nejsem lékař, takže jen všeobecně: zlomenina velkého trochanteru (latinsky trochanter major, česky se tato součást stehenní kosti nazývá velký chocholík) je zlomeninou stehenní kosti v místě POD krčkem. Nejedná se tedy o stejný případ, pouze o případ velmi podobný, avšak co se týče závažnosti zlomeniny, postavila bych to téměř na stejnou úroveň.

Nejsem si tak úplně jistá, jak mohla probíhat rekonvalescence po tak závažné zlomenině v době II. světové války - lékařská věda byla tehdy na úplně jiné úrovni, nežli dnes a obávám se, že erudovaně by Vám na tuto otázku odpověděl pouze nějaký zdravotník-pamětník. Laicky vzato, nedivila bych se, kdyby postiženému zůstaly v důsledku takového vážného úrazu doživotní trvalé následky a pokud se přece jenom mohl po úrazu vrátit do služby, čili vykonávat původní povolání, tak by měl dotyčný opravdu velké štěstí. Ani nehovořím o tom, že bylo velkým štěstím takový úraz vůbec přežít, neboť poúrazových komplikací, na které mohl dotyčný zemřít bylo víc, než dost - sepse, embolie, proleženiny a pod.

Jen pro ilustraci - můj zemřelý tchán, lékař, vzpomínal, jak se dříve léčila zlomenina krčku stehenní kosti - pacientovi se znehybnila (zasádrovala) postižená končetina, provrtala se mu patní kost a do otvoru se zavěsilo závaží. Takto ošetřený nešťastník ležel nehybně na nemocniční posteli jako Lazar tak dlouho, dokud se zlomenina nezacelila, čiliže v řádu několika týdnů až měsíců, podle věku a kondice pacienta. Není divu, že podobnou situaci přežívali jenom silní a zdraví pacienti v produktivním věku, pro seniory byla taková zlomenina bohužel velmi často fatální. Neumím říci, zda se podobnou technikou léčily i zlomeniny těsně pod krčkem, píši to sem pouze pro představu, jakým způsobem lékařská věda dříve podobné zlomeniny řešila a co takový úraz pro pacienta tenkrát znamenal

Pro Vaši informaci přikládám odkaz na článek o podobných zlomeninách, napsaný kolektivem lékařů, abyste si udělal jasnější představu o podobných úrazech. Ani v dnešní době není podobný úraz totiž žádná legrace:
http://www.sanquis.cz/index2.php?linkID=art650

Díky za odpověď.
Další záznam je povýšení 1.2.1942, ..zřejmě měli u RAF slušné doktory

MMAGenea píše:Díky za odpověď.
Další záznam je povýšení 1.2.1942, ..zřejmě měli u RAF slušné doktory

Zřejmě ano a protože se očividně jednalo o mladého člověka ve slušné fyzické kondici, měl velké šance takový těžký úraz přežít bez ztráty kytičky