http://www.zalepsinasavrcko.cz/aktualne/prave-ted/7-3-2015-3-kapitola-nasavrky-historie/František de Couriers, rodem Francouz, byl nejvyšším leutnantem Collatovského pluku, který se již za Rudolfa II., Matyáše a Ferdinanda II. účastnil bojů proti Turkům v Uhrách. Při stavovském povstání roku 1618 se aktivně zasloužil o zlomení odporu českých pánů. Za své služby byl přijat roku 1607 mezi německou říšskou šlechtu a roku 1627 za obyvatele království Českého a v roce 1632 i do panského stavu českého a zlepšen mu erb. Tento důstojník měl za své vojenské služby za císařskou komorou velké pohledávky. Císařská komora mu za válečné výdaje dlužila 116 068 zl., jež mu byly odečteny z ceny jemu postoupených statků. Proto mu byly za jeho služby císaři připsány i jiné statky, jež byly zabaveny českým pánům. Mimo Nasavrky získal v pražském kraji statek Zhoř a v žateckém Děkov a jiné. Roku 1628 koupil František Couriers od Jana Záruby, svobodného pána z Hustířan za 46 500 zl. rýnských Jeho sečské panství. Byl to nově vystavěný zámek v Seči, pusté hrady Oheb a Vildštejn, městečko Seč, Bojanov, vesnice Hůrka, Kovářov, Petrkov, Lhotice Německé, Samařov, Bezděkov, Proseč, Libkov, Krásné, Polánka, Chlum, Prosíčka, Přemilov, Vršov, Hradiště, České Lhotice, Hodonín, Křížanovice, Licibořice, Víškov, Petříkovice, Rtenín, se vším příslušenstvím, dále Šiškovice, Deblov a Mladoňovice, celkem 26 vsí.
August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze české. Díl I. Chrudimsko, str. 162František de Couriers kromě statků na Chrudimsku, mezi kterými k nejdůležitějším patřily Nasavrky, vlastnil i Zhoř a Děkov na Rakovnicku. Kromě majetků hmotných zvyšoval i svou společenskou prestiž, v roce 1632 jej císař povýšil do panského stavu. S Rosinou z Heidenu měl jediného syna Františka Emanuela, který po něm zdědil veškeré statky na Litoměřicku a Chrudimsku, učiniv r. 1655 obyčejný slib věrnosti. Byl však později na těle i duši churav, takže byl ustavičně pod kuratelou, která se často měnila. Dědila po něm matka, která jej přinesla po svém novém sňatku Václavovi sv. p. ze Šenfeldu. Zhoř a Děkov prodali v roce 1672 Emanuelovi Hildprantovi z Ottenhausenu.
Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618V rakouských zemích císař vzhledem k omezené šíři konfiskací nemo¬hl svým velitelům rozdávat příliš mnoho konfiskátů. Podstatně více mož¬ností se nabízelo v Čechách a na Moravě, které byly prohlášeny za rebelu¬jící země a kde proto byly konfiskace provedeny v podstatně větším rozsahu.
Vzhledem ke skutečnosti, že české země byly na počátku dvacá¬tých let hlavním bojištěm třicetileté války, měli vojáci k ziskům v tomto geografickém prostoru obzvláště dobře vytvořené předpoklady. Tímto způsobem přišla v první polovině dvacátých let k majetku celá řada osob z prostředí císařského vojska, kteří pak byli „placeni" prostřednictvím konfiskátů prakticky po celou dobu třicetileté války.
Podplukovník František de Couriers operoval počátkem dva¬cátých let se svými jednotkami na Moravě avlétě1623 měl pomoci při podpoře ligistických vojsk v Říši. Přináležel ke Collaltovu pluku a byla mu uznána milost za věrnou službu [Kriegs-Dienst]. Roku1624 byl nabyvatelem statků: Nasavrky, Volfartice (OberWolfer-sdorf),Trhová Kamenice, Kněžice, Děkov (Dikhof) a Šonvald (Schönwald). Jen nedlouho poté se jeho zisky ještě zmnožily o Nectluky (Nedeluk), Velké Chvojno (Bohmisch Kahn), Přelič (Prelliz), Kunčice (Khunschiz) a Zhoř (Horsch).
Napsal: pon pro 18, 2017 0:25
