Vidíte, pro přezdívku jsem zapomněl na váš původ! No tak to je bomba největší
Ano, jsou to i vaši předci. Podobně vaši, jako moji. Jak píšu v článku, tak ona maminka, která holce zakázala randit s raubířem se jmenovala Moserová, takže relativně blízká spojitost tam je... Ona slečna je Alžběta Petrůjová, dcera Engelberta Petrůje, narozená 31. října 1866. Pro zábavu přikládám ten článek, o kterém jsem psal a který mám zatím připravený takto, ikdž ho budu asi ještě mírně upravovat... Pecka je, že o tom kříži je to bráno opravdu jako nějaká pověst, a kdo ví, jestli pravdivá, takže toto spojení s realitou po stopadesáti letech je dost bomba...
Kříž mezi Bílovicemi a Řícmanicemi Původní pověst byla vlně převzata z publikace Aloise Kaly Bílovice nad Svitavou, vydané v roce 1931, z publikace Rzicmanici Na poutní cestě ležící od paní Dany Menšíkové, vydané v roce 2010 a z brožurky Františka S. Pospíchala Kostel sv. Cyrilla a Methoděje v Bílovicích nad Svitavou z roku 1938.
Tak jak u jiných obcí vidíme na různých místech postaveny sloupy s obrázky svatých, tak i v blízkém okolí vesnice stojí dva takové památníky smutných událostí. Jedna taková upomínka stojí na rozhraní Bílovic a Řícmanic. Tam na úplném konci devatenáctého století zabil prý jistý Kratina svého soka v lásce Balšána, jehož tělo následně hodil do potoka. Byl za to odsouzen doživotně do žaláře, ale po osmnácti letech obdržel milost. (Můžeme se dočíst v publikaci pana Kaly)
Vzhledem k datu vydání této pověsti panem Kalou (udává rok vraždy „před padesáti lety“) mělo k ní dojít někdy kolem roku 1881 (Řícmanská publikace uvádí přibližně rok 1880 a brožurka o kostele sv. Cyrila a Metoděje léta devadesátá). Při nahlédnutí do matrik zemřelých obce Řícmanice pak opravdu můžeme k datu 27. září 1884 nalézt zápis o úmrtí Wilhelma Balšana, devatenáctiletého muže, zavražděného, nalezeného v lese, s tím, že další detaily nebyly faráři udány…
Wilhelm Balšan se narodil osmého května 1865 v Řícmanicích na čísle 19 Matyáši Balšanovi a jeho ženě Josefě a byl tak říkajíc „starousedlík“, nejméně třetí generací Balšanů v Řícmanicích žijících. Za zmínku možná stojí, že dnes je v celé České republice pouze 17 lidí tohoto příjmení. Jak by tomu asi bylo nebýt této tragické události?...
Zalistujeme-li potom dobovým tiskem, můžeme se v Moravské orlici (denní tisk) o této události dočíst nemnoho dní poté, kdy 8.10. titulek hlásá
„Vrah Kratina přiznal se úplně k zavraždění Balšánovu“, a krátká zpráva z data 11.10. udává dokonce jeho křestní jméno a to
Jan!
Jan Kratina se narodil 10.10.1864 v Řícmanicích 23 také do dobře známé a několik generací zde žijící rodiny otci Janu a matce Marii, rozené Blatné. Tehdy ještě nikdo nemohl tušit jakým směrem se bude ubírat jeho život…
dne 12.12.1884 se ve stejných novinách můžeme dočíst celý příběh:
Jan Kratina, 20letý nádenník z Řícmanic, zamiloval se do Eližběty Petrůjové, která však, ač od mládí s ním známa byla, necítila pro něho nikdy onoho citu lásky, jenž k obapolnému štěstí vede. Když námluvy Kratinovy již stupně dosahovaly, se kterého sestupuje se jen k oltáři, když nabízel srdcem svým i ruku svou Petrůjové, sdělila s ním, že matka tomu nechce, aby za ní chodil. Kratina byl prchlý a náruživý mladík, který nepožívaje žádného vzdělání každého činu schopen byl; nedivno, že zpráva tato měla děsný účinek; pomýšlel na pomstu. A když o novém roce milenka jeho učinila sobě známosť s obuvnickým pomocníkem Vilémem Balšánem, když přijímala návštěvy nového milence svého, počal též had žárlivosti zlý čin v duši Kratinovu našeptávati, a Kratina vyhledával Balšána, aby se s ním pohádal, aby se mu pomstil. Častokráte hrozil Balšánovi a k jiným lidem se vyslovil, že buďto on, nebo Balšán se světa sejíti musí, že jest mu lhostejno, jak to potom vypadne. Balšán byl naplněn opravdivým strachem a k mnohým osobám se vyslovil, že Kratina mu častokráte hrozil. Kratina byl mimo to též lehkovážným člověkem; zpronevěřil peníze, aby je v pitkách a o muzikách s děvčaty utratiti mohl, nebydlel dom, aby neměl dohledu nad sebou a hleděl si jiných věcí raději, než poctivé práce; možná, že zhrzená láska k tomu přispěla.
Dne 27. září večer prosil Balšán svého mistra, pana Volejník, aby mu dovolil jít domů, by příští neděli s milenkou svou na Vranov jíti mohl. Volejník dal své svolení, půjčil Balšánovi 2 zl. A hodinky v ceně 12 zl., mimo to měl Balšán u sebe ještě své peníze a vzal pro milenku svou botky. S deštníkm v ruce vydal se v noci na cestu, ačkoliv ho druhové z toho zrazovali. Mezi Bílovicemi a Řícmanicemi jest pěšinka údolím přes louku; vedle ní teče malý potok, který Balšán přebroditi musil. Nedaleko pěšinky číhal Kratina silným obuškem ozbrojen; jakmile se Balšán přiblížil, zasadil mu Kratina silnou ránu do hlavy, takže Balšán ihned k zemi klesl; aby sobě však sokovu smrt zajistil, Kratina uhodil ještě asi třikrát polomrtvého do hlavy. Na to svlékl vrah oběti své boty, obral ji o hodinky, ženské střevíce a deštník, zavlekl pak mrtvou přes louku do potoka na takovém místě, kde pro křoví oku kolemjdoucího neviditelna zůstala. S kořistí svou prchl přes Bílovice do Brna, kam v neděli dne 28. září ráno dorazil. V Brně poprodal hodinky za 3 zl., boty za 1 zl. 50 kr., střevíce za 1 zl. A šel do Maloměřic, odkud s Marií Hadovou do Husovic k muzice šel; tančil vesele. Druhý den ztrávil hraním v karty a v kuželky, chodil z hospody do hospody, až v hostinci Hájkově v Brně zatčen byl.
Kratina nepopírá vraždu, jen to nechce doznati, že na Balšán číhal, aby ho zavraždil. Praví, že se u Bílovic s Balšánem setkal, šel s ním k Bílovicím, pohádal se stran Petrůjové a pak ho ubil. Když viděl, že sok jeho mrtev jest, odešel; na cestě však napadlo ho, že by se mohl zmocniti věcí zavražděného, vrátil se, obral svou oběť a zatáhl ji do potoka.
Porotci uznali Kratinu vinným úkladné loupežné vražd, následkem čehož odsouzen bl Kratina do žaláře na šestnáct let, zostřeného těžkými posty a samovazbou v trvání 24 hodin vždy v den, kdy čin spáchán byl. Z milostného trojúhelníku už zbývá jenom Alžběta. Ta se narodila v Řícmanicích 24 (všichni tři se tedy narodili několik desítek metrů od sebe!) 31. října 1866 Engelbertu Petrůjovi, bývalému dragounovi, panskému hajnému a jeho manželce Marianě, rozené Moserové. V době sporu jí tedy bylo čerstvých osmnáct… o této tragické události se vdala o celých osm let později, v roce 1892 za Antonína Schneidera, obuvníka z Řícmanic, syna zemřelých rodičů Jana Schneidera a jeho manželky Františky, rozené… … … Kratinové… A hádejte, jaké bylo číslo domu, ve kterém Antonín Schneider bydlel? 23
Původní cesta z Bílovic do Řícmanic nevedla přímo pod dnešní vozovkou, jejíž základy byly budovány při zásadní rekonstrukci okresní silnice v letech 1896 -98, ale kousek východněji, středem louky, blíže k potoku Časnýři, odkud byl tehdy kříž přenesen. Kolem roku 1936 však byl již tak zchátrán, že musel být opraven. Tohoto úkolu se zhostili mladí hoši z okolí pod vedením pana Karla Kučery mladšího. Od té doby je na místě bývalého dřevěného kříže kříž betonový, s železnou trnovou korunou. Mramorovou desku zhotovil pan Petr Appl .