GENEALOGIE

Měl bych dotaz, jestli existuje nějaká poučka o tom, jak správně spát ženská příjmení a jména obecně.

Např. ... píšete do rodokmenu Anna Habáňová nebo Anna Habáň (nebo třeba když se psala v 17. století jako Habain).

A co jména? Píšete Catharina, nebo Kateřina.

Docela mě toto téma zajímá, jestli se o tom třeba někde píše, atd.

Díky za vaše postřehy a názory.

Já píšu jména tak jak jsou v zápise křtu a zároveň překlad do češtiny.
Příjmení píšu taktéž ze zápisu křtu. U žen nepřechyluji, výjimkou jsou novější zápisy, kde je přechýlené příjmení již v záznamu křtu.

Vím ale, že hodně lidí zásadně jména i příjmení překládá a všechna ženská příjmení přechylují. Tato doporučení jsem četl i v odborné literatuře. Odpovídá to i jejich původním jménům, tak jak jim tehdy říkali.

Mě ale spíše vyhovuje, když jména odpovídají dokumentům.

myslím si že tohle je o zvyku a trochu i lenosti, používám family tree builder od myheritage a ono si to kopíruje příjmení navzájem mezi partmery, takže jsem dospěl k tomu, že píšu všude jména nepřechýlená. u křestních jmen jsem se nakonec rozhodl pro přepis na moderní podobu, protože rozhodovat se u každé osoby, jestli je správně podoba napsaná u křtu, u oddavků a nebo u šestnáctého dítěte mi přijde nefunkční.

Všechno píšu česky (přechyluji ová - nejsem líný). I tvar příjmení píšu "moderní", kdybych pak někoho hledal tak se zblázním protože jednou je to Szewczik, jindy Schewczik nebo Szefcyk. Je to Ševčík a hotovo.

Len raz som skusil zadavat priezvisko v tvare, v akom bolo uvedene v matricnom zapise, ale po problemoch, ktore nastali po naraste poctu osob v rodokmeni, som to zanechal a uplne vsetko prerobil na jeden variant (sucasny), pretoze:
1) zle sa mi orientovalo v zozname osob (najma so zhodnymi osobnymi menami a rokmi narodenia)
2) ta ista osoba bola preukazatelne inak zapisana pri narodeni, inak pri sobasi a inak pri umrti - ktory variant teraz zvolit, ak chce mat clovek uplne presne to, co je uvedene v matrike? - stale hovorim o priezvisku...
3) samotny vystup vyzeral strasne, ak mali deti ine priezvisko - teda ono nebolo ine, stale to bol ten isty rod, len raz mal koncovku -y, raz -i, raz -yi, raz mal zaciatocne pismeno jednoduche "V", inokedy dvojite "W" a este aj uprostred priezviska niektori pisali spravnu samohlasku "é", ini zase nespravnu samohlasku (kratke "e", kratke "i", alebo dlhe "í" - tak sa totiz v madarcine cita dlhe "e"...) - a teraz si z toho vypocitajte, kolko podob priezviska mohlo byt:-)))
Summa summarum - moja rada znie: radsej pouzivat jednotne priezvisko, ale v pripade zien som radsej za prechylovane; v konecnom dosledku uplatnujem terajsiu podobu priezvisk.

Já též používám sjednocené příjmení. Důvody přesně popsal duros. Jedno, to nejbližší dnešku použiji, ostatní pravopisné varianty ukládám do paměti k příslušné osobě jako alternativní příjmení. Z podobných důvodů používám i přechylování u žen.

Taktéž, podobně jako Georgiuss

Já píši s českou gramatikou, ale do poznámek připíšu původní tvar příjmení.
Jestliže je to osoba, která se narodila nebo žije v zahraničí a její příjmení bylo přizpůsobeno místnímu jazyku, tak její příjmení nechám v tomto tvaru.