Stěhování lidí po třicetileté válce

[NickTwisp]

Mně spíš připadá (třeba se pletu), že Ludmila, manželka pruďase (ano a rychtáře hřešického) Martina Wolfa (syna Jana Wolfa ze Mšece), jemuž po výtržnosti na mšeckém zámku v roce 1680 jen díky přimhouření oka za trest neuťali ruku, byla dcerou Jana Lukáše neb Schrutta z Žehrovic (Mšeckých). Šultysové měli grunt v Srbči už před rokem 1624.
Ta souvislost Wolf-Šultys bude asi odjinud, ale teď jsem líný to hledat
Měli bychom to spolu probrat, Moniko, těch vazeb máme daleko víc, už to sleduju delší dobu.

[Niogaza]

Jde o Jana Šultyse staršího z Feldsdorfu? Toho mincmistra a primátora Kutné Hory, který byl 21. června 1621 popraven na Staroměstském náměstí? Podle všeho to byl kariérista a jen tak někoho by si nevzal.

Ano jedná se o toho Šultyse, co zmiňujete Kariérista to asi byl. Uměl se dobře přiženit jak jsem se dočetl

[janpechacek]

Tož: Obecně platí, že v závislosti na místních podmínkách a individuálním osudu se mohlo stát prakticky cokoliv
Ano, poddaní takhle mohli přesidlovat v rámci svého panství, ale mohli také přicházet odjinud (z jiných panství, ale i lidé z měst, kterým stálo za to vstoupit do vesnického poddanství a dostat za to solidní zemědělské hospodářství). V tomhle směru mohlo být nové obyvatelstvo slušnou "sebrankou" ze všeho možného.
Teoreticky nešlo člověka přinutit, aby se ujal gruntu (zpustlého nebo ne), tenhle krok musel být jakože dobrovolný (občas někde najdete zkazky o prodávání nebo násilném stěhování poddaných, ale to bude spíš folklor); jen životní nutnost leckdy tu dobrovolnost dost vymazala.
A v zásadě tu platil princip nabídky a poptávky: když pro někoho bylo výhodnější přijít na takové opuštěné hospodářství, udělal to. Mladí jednotlivci (kteří teprv potom řešili svůj další rodinný život), celé početné rodiny... A naopak vrchnosti, pokud zjistily, že fakt nemají dost vlastních lidí, mohly v tomhle směru i nechat šířit jakousi "inzerci" (samozřejmě ústními cestami), že tam a tam jsou k dostání opuštěné grunty s dobrou půdou...
No a pokud šlo o stěhování na nové panství, tak samozřejmě člověk musel nejdřív být svobodný (tj. buď svobodný od počátku, nebo propuštěný z panství předchozího), aby se mohl zase "znesvobodnit". A ano, úlevy na poddanských dávkách v prvních letech hospodaření nebyly vzácnost.

Já bych si dovolil trochu polemizovat. Konkrétní strategie na osazování poustek byly jistě variabilní, ale nelze si to představovat jako volný trh s nemovitostmi. V první řadě je si třeba uvědomit, že veškeré opuštěné usedlosti jsou usedlosti poddanské, takže je to především zájem vrchnosti, která se snaží nahradit svou ztrátu lidského kapitálu. A poddaní nejsou svobodní obyvatelé. Ano, platí, že lidé z hor šli na lepší statky do kraje. Stejně tak ale platí, že vrchnost nutí selské synky (nedědící) nebo chalupníky, aby se ujali opuštěného gruntu. A ne vždy to bylo kvitováno s povděkem, protože místo úlev to byly naopak zvyšující se povinnosti - hlavně robotní, co nové osedlé čekalo. Neříkám, že úlevy neexistovaly, tady opravdu záleží případ od případu. Po třicetileté válce právě úbytek obyvatelstva způsoboval zvyšování robot a povinností, protože byl nedostatek pracovní síly. Na tom se samozřejmě podílí i podnikání šlechty ve vlastní režii. Zároveň se utužuje správní dohled, takže bez výhosti (za kterou se platilo a někde opravdu mastně) se někam z vlastní vůle stěhovat bylo nelegální. Ne že by se to nedělo, ale byly to hlavně případy, kdy se venkovské obyvatelstvo utíkalo do měst, o tom, že by svobodní měšťané dobrovolně šli do poddanství pochybuji, i když to nevylučuji. Vejhosty a vůbec zákazy na volné stěhování poddaných existují už od druhé poloviny 15. století, v pobělohorské době platí, že byla situace ještě přísnější.

Jde zkrátka o to, že takový statek nebyl jen zdrojem pro toho kdo na něm hospodařil, ale zejména zdrojem pro toho, komu patřil - totiž pro vrchnost.

[Dawid]

Děkuju, vlastně ani nepolemizujete - spíš jste jen krásně doplnil, co jsem (pro jednoduchost) neřekl já

Pokud jde o dobrovolnost a nedobrovolnost ujetí se gruntu, tak těmi slovy "princip nabídky a poptávky" se snažím popsat rozhodování lidí ve chvíli, kdy vůbec nějakou možnost volby měli. Správně říkáte, že to samozřejmě zdaleka nebyl každý - neboť jestliže sám akt přijetí gruntu opravdu byl de iure dobrovolný (což byl), tak vrchnosti ale vesměs měly páky, jak svého(!) poddaného k té "dobrovolnosti" přinutit.
(Když nedostanete výhost a nedostanete ani povolení do řemesla nebo práci na panském, tak už kromě přijetí "předepsaného" gruntu může zbývat jen žebrota. Dále, vydatným zdrojem lidí "volně k dispozici" byli sirotci, nad kterými vrchnost držela část poručnického dohledu. Atd.)

Ale jinak měšťanské synky, vstupující do poddanství, mám empiricky z pramenů Samozřejmě se nebavíme o velkoměšťanských, právovárečných a podobných městských elitách; jde o případy ze spodku nebo nanejvýš nějakého středu měšťanstva.
A mimochodem, také venkovští (selští) svobodníci po 30leté válce hojně dobrovolně (nebo "dobrovolně") vstupovali do poddanství - protože to pro ně znamenalo výrazné snížení státních (panovnických) daní.

[mandoney]

Dobrý den,
také toto téma řeším. Snažím se najít nějaké stopy, zda bylo možné stěhování z Kolínska/Pardubicka na Mělnicko (Hostín u Vojkovic, Bukol, atd.), kde byla většina obyvatelstva během třicetileté války vyvražděna a v 11 obcích v okolí Hostína přežilo pouze cca 160 obyvatel.
Marek

[mandoney]

Jen bych ještě uvedl, že uvedené obce (Hostín, atd.) patříly od roku 1623 Lobkowiczům. Konkrétně je zakoupila Polyxena z Lobkowicz, rozená z Pernštejna. A Pernštejnům patřila panství na Pardubicku. Byla by tedy teoretická možnost stěhovat se v rámci těchto panství?