Na to je trochu složitější odpověď, pokud je určena laikovi.
Z kovařiny vycházejí všechna "černá řemesla".
Podkovář, koval koně a musel mít například podle c. k. nařízení 5 let kovářské praxe, pak teprve mohl (musel) skládat zkoušky. Podkovář je tedy nad kováře. Obecně se mu ale říká pouze kovář.
Zámečník si musel polotovary nejprve vykovat, a potom je teprve obráběl. Ostatně nejznámější český středověký kovář (mříže ve sv. Vítu), byl zámečník a puškař.
Na vesnici dělal kovář všechny práce se železem. Řebíky kramle, sekery obruče na kola, kování na vozy, motiky, nářadí, a stovky dalších věcí. Prostě podle potřeby, zručnosti a vybavení. Taky stáčel třeba hlavně pytláckých pušek, a podobně. Původně si kováři vyráběli i to železo, to v té době na kterou se ptáte už nedělali. To dělali v době kdy připadalo 3,5 kg železa na všecho nářadí v celé vesnici. Trhali třeba taky zuby, protože byli jediní kdo měl ve vsi kleště. Kovali neradi i řetězy, ale to byl zase největší zdroj příjmů cikánských kovářů.
Pokud těch kovářů bylo v jedné vsi víc, tak každý dělal něco jiného, měli to rozdělené.
Kovář měl ovšem také vlastní pole které obdělával. Takže kovařina nebyl jeho výlučný zdroj živobytí. Byla to vlastně zakázková výroba.
Kováři byly vyňati z práva míle, nevztahovalo se na ně. (do určité vzdálenosti od města se nesmělo provozovat řemeslo městského cechu)
Kováři byli vázáni, jako všechna řemesla cechovními regulemi co můžou a nesmí dělat. Atd, atd.
Snad vám to pro vaší představu stačí.