od Dawid » sob lis 28, 2015 17:45
1) Tady si musíme uvědomit, že panovník (= stát) měl až do 1848 důvod a zájem evidovat půdu jedině kvůli tomu, že měl nárok z ní dostávat daně. Takže ho zajímalo, kolik té půdy kdo má (a případně i jaké), aby věděl, kolik z ní má kdo odvést na daních.
Původně, už od středověku, po vyhlášení berně každý majitel půdy (což tedy byli především majitelé panství) sám přiznal, kolik půdy drží. Ale protože samozřejmě často lhal (přiznal míň, aby míň platil), začali mít panovníci zájem si to ověřovat; až to nakonec vyvrcholilo sepisováním katastrů, kde byla půda prostě natrvalo spočítána a zaevidována. V Čechách to zahájila berní rula, na Moravě lánové rejstříky, ve Slezsku karolinský katastr. Český a moravský tereziánský katastr a pozdější slezská matrika výnosu pozemků (a samozřejmě i josefinský katastr, pokrývající všechny země) byly vlastně jen jejich revizí a opravou.
A až do konce 18. století se daně platily jen z rustikálu (dominkál byl vlastněn naprosto "beznákladově"), takže všechny tyhle evidence před josefinským katastrem zachycují právě jen rustikál.
Mimo všechno uvedené je tady ovšem samozřejmě ještě druhá, nezávislá větev - vlastní evidence, kterou si vedli sami majitelé (vrchnosti). To jsou všechny ty urbáře, gruntovnice atd., nejstarší kusy dochované už ze 13. a 14. století. V těch taky rustikál (a až na výjimky zase právě jenom ten) najdete - i když se to přirozeně vedlo za jinými účely než katastry.
2) No, takhle: abych Vám řekl, které všechny instituce tyhle věci rozhodovaly / dohlížely na ně / měly tam pravomoc, to bych musel hledat.
Ale vím, že když se to nějaká vrchnost pokusila udělat opačně, převést rustikál na dominikál, byly kolem toho vždycky velké tahanice, protože tím nejen poddaní přicházeli o obživu, ale především (jak jsem řekl výše) král-markrabě-vévoda o daně. Zatímco z dominikálu na rustikál na tom zas neměla zájem vrchnost, protože by pak část výnosu dotyčné půdy skončila v daních (takže se na to vymýšlely i různé právní fígle- třeba tzv. dominikální grunty, kde normálně hospodařil poddaný, ale pořád to bylo vedeno jako nezdaněný dominikál).
Takže celkově byly rustikál a dominikál od 16. století už hodně stabilní, hranice se posouvala (mimo případy nové kolonizace) jen minimálně.
Ale ty případy, kvůli kterým se ptáte, se netýkají ani tak evidence půdy a rustikalizace/dominikalizace, jako spíš otázek svobodnictví (a u majetku svobodníků bych nemluvil o "dominikálu" - svobodenství nebylo panstvím, když majitel neměl poddané).
A ano, vstupování svobodníků do poddanství bylo častý jev (na konci 18. století zbyl těch svobodenství oproti stavu třeba ze 14.-15. století naprosto směšný počet) a velmi často kupodivu bylo dobrovolné (nejčastěji opět právě kvůli daním: svobodník totiž dostal sám na sebe vyměřenu pevnou částku a musel ji zaplatit i v případě, že se neurodilo a on po zaplacení daní umřel hlady; kdežto panství dostalo daň vyměřenu jako celek a v jeho rámci byla vrchnost celkem ochotna to jednotlivým poddaným rozpočítat tak, aby příliš nebankrotovali - to by pak i ona přicházela o své poddanské dávky).
Ale pozor, pod slovem "svobodný", "svobodník" se může skrývat ledacos od "skutečného" svobodníka v nejplnějším slova smyslu (člověka, který sice nepodléhá zemskému, městskému ani jinému stavovskému právu a jeho půda netvoří panství, nicméně on je jejím skutečným majitelem a nemá nad sebou žádnou vrchnost, jen panovníka), kteří ale právě byli po 15. století čím dál vzácnější, až po normálního poddaného na rustikálu, který byl jen třeba (za různou protihodnotu) osvobozen od robot nebo jiných povinností (takže byl v něčem "svobodný" oproti svým sousedům). To musí člověk vždycky případ od případu zjišťovat, co má vlastně před sebou.
Ale jak říkám: i když je jisté, že provést to šlo (občas se to opravdu stalo), tak jakým postupem a kdo všechno s tím musel vyjádřit souhlas, to Vám sám nepovím.