od zedir » čtv bře 12, 2015 19:56
Děkuji za všechny reakce a odkazy. Moje původní domněnka byla tedy vlastně správná, buď šlo o někoho významného (jako u pohřbu kooperátora z odkazu mari), kdo nemusel platit, nebo naopak chudého, zchudlého, o kterého se postarala obec, protože nemohl platit. Smutné je ovšem, že i u smrti a pohřbů natolik záleželo na majetku. Má prapraprababička zemřela jako 89letá vdova "almužnice" a není tu žádný přípisek o pohřbu gratis, takže nevím, kdo platil výlohy, nemám moc ponětí o všech jejích dětech, ale pochybuji, že byli nějak majetnější, protože její syn (můj prapraděda) se o deset let dířve kvůli bídě zabil, jak jsem tu psal v jiném tématu.
Matně se mi zdá, že jsem se někdy také setkal se zápisy typu, kolikrát se zvonilo velkým zvonem, ale nenapadlo mě, že každý takový jednoduchý úkon je zpoplatněn, měl jsem za to, že se jednalo o přirozený výraz úcty k zemřelému, pokud se jednalo o někoho váženého, významného, jako faráře, učitele či rychtáře, někoho správně "bohabojného" a poctivého, třeba také nejstaršího obyvatele vesnice apod. Opravdu bych nečekal, že i za tohle se platilo navíc, připadá mi to opravdu jako ne zrovna hezký byznys, ke kterému jsou sice třeba dvě strany, tedy pozůstalí a církev, ale kdyby ta byla rezolutně proti nabídce, poptávka by s tím nic nenadělala.
Také rozhodně nejsem věřící, naopak mám vůči náboženství a církvi velmi mnoho výtek a kritiky na základě letitých zkušeností. Samozřejmě vím, že byli a jsou kněží, kteří jsou opravdu filantropy a nehledí na pozemské statky a snaží se žít dle chudého předobrazu biblické církve, ale jak vidíme z historie, tak tomu bylo v dějinách světa jen minimálně a jak říká Brasl, opravdu nelze církev a peníze oddělovat - stalo se to, ať se to někomu líbí, nebo ne. Já ji beru jako objektivní historický fakt, samozřejmost, která tu byla v době našich předků, ale nelze si nevšímat jejího chování či způsobů, jak získávala majetek (na mysli mám historické prameny, které jsem četl, které vznikly zhruba kolem třetí čtvrtiny 18. století, kde byly vedeny drsné výslechy katolických sedláků za to, že vlastnili luteránské bible a tito sedláci se museli přísahami v sakristii zavázat, že kohokoliv, kdo takové bude mít, udají, že sami již takové nebudou mít, že cokoliv, co by se církvi protivilo, cokoliv, co by kdokoliv proti ní řekl nebo učinil, okamžitě oznámí vrchnosti a museli se zavázat, že církvi zaplatí všechny pokuty, které jim za jejich kacířské chování uložila nebo uloží - takže církev je mohla v budoucnu opakovaně pokutovat za jednu a tutéž věc - toliko jen k tomu, když někdo říká, jak jí sedláci sami rádi dávali dary a neuvede i další způsoby, jak získávala majetek). Bylo to více stránek a nepamatuju si, že by mě kdy čtení nějakých starých pramenů tak znechutilo, bylo mi z toho opravdu špatně, byly to praktiky nátlaku, zastrašování a udávání hodné opravdu 50. let. Kdyby se ještě ke všemu jednalo o mé předky, nevím, jestli bych to zvládl dočíst.
Má zemřelá babička byla sice věřící, chodila i do kostela, ale nevěřila automaticky všemu, co je v Bibli a sama důrazně odlišovala víru a církev, víra byla její osobní věc, církev je jen organizace ke kontrole věřících. Z této strany jsme v rodině prý měli mít asi pět farářů, v přízni odtud také údajně máme arcibiskupa Leopolda Prečana, ale z toho, co jsem slyšel, tak opravdu nebyli ztělesněním toho, co by měli být. Takže to beru tak, že ano, církev nelze oddělit od minulosti, protože se to vše událo i se vším dobrým a špatným, co to znamenalo a obojí by mělo zůstat zachováno a být známo. A to, že nejsem věřící a mám na církev kritický pohled, neznamená, že také nemohu obdivovat krásu mnohých kostelů, které beru jako architektonické památky s mnoha uměleckými díly. Také nemusím věřit v Marduka a Ištar, aby mě děsilo, co se starými mezopotámskými památkami činí Islámský stát... Ale to by bylo na mnoho dlouhých debat.
