V roce 1924 si Jana (v té době dospělého a ženatého) adoptovala bezdětná rodina jeho adoptivních rodičů.
Byl to právní akt, který byl zakončen soudním rozhodnutím.
Díky tomuto rozhodnutí se stal synem Vodičkových, se všemi právy i povinnostmi. Neznám finanční a majetkové poměry původní rodiny Štědrých a nové rodiny Vodičkových. Adopcí sice Jan ztratil nárok na dědictví po biol. rodičích, ale nabyl právo dědit po Vodičkových, kteří byli majiteli usedlosti.
V první republice se tak dělo často, zachovalo se tím rodové jméno a zachoval se majetek v případě bezdětných manželství.
Jan, původně Štědrý, poté Štědrý-Vodička tím neztratil ani vazbu na biologické rodiče, ani na své event. biologické sourozence, on sám se pravděpodobně posunul do vyšší majetkové třídy.
A když to vezmu z lidského hlediska, udělal tím radost bezdětným manželům, kteří získali pravděpodobně i vnoučata. Třeba později zjistíte, že Jan u Vodičkových pracoval, třeba byl dobrý zaměstnanec, nebo měla nějakou vazbu k této rodině jeho manželka.
Téma adopce v dospělosti je námětem i v několika prvorepublikových filmech
))
Jinak institut osvojení dospělého je ( velice krátce) je už platný i nyní.
Osvojení zletilého je významné především z hlediska dědění, kdy osvojenec dědí v první zákonné třídě dědiců a zároveň nevstupuje v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám.
O osvojení rozhodne (§ 796 odst. 2 NOZ) soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit. K návrhu se zletilý připojí. Osvojení má právní následky pro osvojencovy potomky jen pokud se narodili později.
Osvojenec si ponechává své dosavadní příjmení, ale se souhlasem osvojitele může k svému příjmení připojit i příjmení osvojitele.
http://obcanskyzakonik.justice.cz/rodin ... titut-noz/V původní rodině Štědrých určitě byli další potomci, kteří v rodě pokračovali. Janovou adopcí se jim dostalo větší části majetku rodu Štědrých.
Z.
Z.