Až tu jednou nebudem

[PomněnkaPrvní]

Dobrý večer,
právě mě něco napadlo a doufám, že nejsem první a že to už někdo někde vyřešil.

Všichni zde si děláme rodokmeny, pro sebe, pro naše rodiny, pro naše budoucí potomky.
Ale co bude, až tu jednou nebudem?
Zanecháme po sobě tištěnou verzi výsledků našich bádání (možná o to budou mít zájem i v archivu), možná někdo najde stařičké heslo do PC programu, který jsme kdysi pro naši práci využívali (např. My Heritage). Už to ale leta nikdo neotevřel, nehradil předplatné... (jsou tam ta data ještě vůbec...?).
A mezitím se rodí další a další děti, po celém světě se noví lidé pouští do bádání po svých předcích. Ale jak najdou shodu s mým rodokmenem? Jak se se "mnou" spojí, když už dávno nejsem a My Heritage (nebo jiný program) už nikdo z mých potomků nepoužívá?

A tak mě napadl Facebook (nebo jiná sociální síť?), který by mohl být teoreticky věčný a stále aktuální, když spojuje lidi po celém světě.
Zde by člověk mohl dát jména, příjmení a k nim známá osobní data všech osob ve svém rodokmenu.
A takto by to udělali všichni, kteří myslí na to, že tu jednou nebudou, ale přejí si, aby byla možnost rozšiřovat jejich rodokmen o další blízké i vzdálené potomky. Aby bylo možné i za 50 nebo 100 let propojit můj rodokmen s nějakým jiným, do něhož se pustil třeba někdo v Německu (aniž by tušil, že už jsem to před sto lety dělala já).

A tak by šel na fejsbůk a tam by našel jména a data, která odpovídají i jeho rodokmenu. A tam by se třeba dozvěděl, že kdysi dávno bádala nějaké žena a že výsledky její práce by se daly najít např. v tom a tom archivu (doufejme, že archivy budou věčné a že zrovna naše paměti nepostihne skartace). Nebo by zde byla uvedena obec, kde žena žila a byla by tam rada, ať hledá její potomky. Že možná některý z nich na půdě má stařičký výtisk rodinných pamětí. Že u toho je možná přiloženo i CD (pokud tedy ještě lidé za 100 let budou vědět, co to vlastně CD bylo a jak se z něj dají data vytáhnout).

A teď mi prosím někdo napište, že toto existuje a funguje a že můžu být klidná.
Že nemusím nutit svou 5letou dceru přísahat, že jednou, až vyroste, bude v rodokmenu pokračovat, nebo minimálně že tištěné rodinné paměti uchová a budou se předávat dál z generace na generaci

Hezký večer

[Slim]

Přečíst jak přečíst, ale životnost CD tak dlouhá není, u vypalovacích CD degraduje organická vrstva podstatně rychleji. Existují sice archivační CD u kterých se používá anorganická vrstva napařováním kovů, ty by měly být stárnutí odolné, ale jsou šíleně drahé.

Nejlépe napsat perem na kvalitní papír a uložit do nerezavějícího kovového voděodolného tubusu. Domnívám se ale, že data nashromážděná na MyHeritage jsou natolik cenná, že je nenechají rozplynout. Ale tubus je nejjistější, je šance, že přetrvá i pokud se kolem prožene válka. Pak lze ještě aplikovat zkušenost z bible, vždy pár lidí naučit rodokmen z paměti a nechat je to předávat z generaci na generaci.

Při psaní je pero s vhodným trvalým inkoustem nejjistější volba. Laserový tisk se pro delší archivaci nehodí, toner neproniká do struktury papíru, je zapečen na jeho povrchu. Časem se písmenka sloupnou, přílepí na protější stranu, popřípadě listy slepí. Inkoustový tisk je zase málo odolný vůči vodě a vlhkosti, i když zde inkoust naštěstí proniká do struktury papíru, takže by se snad obsah rozluštil. Možná vytisknout a jednotlivé stránky zalaminovat, to by mohlo být odolné.

[Kašpar]

Dělat to podobě, jak dělali někteří naši předci při ukládání listin pro budoucí generace ( často do kostelní báně)
Psali perem samozřejmě, a zabalili to do několika ochranných vrstev a to celé do tubusu. Ten je dnes už se šroubovacím víkem, tenkrát se někdy víko ještě zaletovalo.
Předávání z uší do uší, jak tomu bylo dřív, už dnes tolik nefunguje. Málokdy se najde ten, kdo je ochoten, a schopen, si údaje zapamatovat.

[Kika-Ali]

tak on i ten Facebook nemusi byt vecny. existuje cca 10 let, to je dost malo na predvidani dalsi existence. ono co dneska funguje z programu, ktere se pouzivaly pred 15 lety? CD je uz dneska v podstate mrtve medium, zalozni harddisk je fajn, ale kdovi jak dlouho to taky pujde k necemu pripojit a bude to umet neco precist.

myslim, ze nejlepsi je zkusit nekolik ruznych cest - nejaky z genealogickych programu, facebook, datove uloziste. no a jak uz padlo hlavne citelne rukou vsechno zapsat a ulozit na bezpecne misto (i kdyz definovat bezpecne misto je taky orisek )

[czluny]

Některé významné české stránky se snaží dochovat národní knihovna:

Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR pro svou kulturní, vzdělávací, vědeckou, výzkumnou nebo jinou informační hodnotu za účelem dokumentace autentického vzorku českého webu. Jsou součástí kolekce českých webových stránek, které NK ČR hodlá dlouhodobě uchovávat a zpřístupňovat pro budoucí generace. Jejich záznam je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.

Vyloučení odpovědnosti:
Národní knihovna ČR není odpovědná za věcný obsah archivovaných stránek. Zařazení stránek do archivace v žádném případě neznamená souhlas NK ČR s jejich obsahem ani nevyjadřuje podporu autorům těchto stránek či jejich myšlenkám a názorům.

This website is regularly archived by the National Library of the Czech Republic for its cultural, educational, scientific, research or other values with the aim of documenting an authentic sample of the Czech web. It belongs to a collection of Czech websites to be preserved by the National Library and made available for posterity. Its record is included in the Czech National Bibliography and the National Library catalogue.

Disclaimer:
The National Library of the Czech Republic is not responsible for content of the archived website. By archiving the website, the National Library does not endorse its content nor expresses its support to the website authors, their ideas or opinions.

WebArchiv - archiv českého webu

[Homelessbar]

No já plánuji nechat si udělat knihu plus mít nějaké další věci, jako strom, fotky atd. ale stejně to ve výsledku nemusí nic znamenat, protože potomci mohou zapomenout, kde co je schováno atd. Takže dle mého je kniha asi nejlepší varianta, protože ta jako jediná je doposud médium, které má jistotu, že tu bude i za 100 let.

[Radix]

Udělat několik knih, nebo alespoň stromů a rozdat je příbuzným. Někdo z nich v tom pak snad bude pokračovat dále.

[PomněnkaPrvní]

Jasně, zachovat výsledky naší práce v nějaké trvanlivé tištěné podobě, to ano.
Ale jak zajistit, aby i za sto let někdo mohl dálkově z celého světa moje data najít, napojit se na ně a pokračovat v rodokmenu.
O mých rodinných pamětech uschovaných v tubusu bude vědět jen nejbližší rodina.
Ale když si třeba 6x pra potomek mojí sestřenice z pátého kolene začne na druhém konci světa dělat rodokmen, jak zjistí, že část už je zpracovaná, jak se napojí?
Bude ještě fungovat My Heritage? A když ano, tak co dál? Nahlásí mu to shodu s mým rodokmenem - "máte shodu, kontaktujte správce stránek, požádejte o členství". Ale ouha, správce stránek už 150 let nežije.
Nebo až budu umírat, mám ze svých dat vytvořit soubor gedcom a pověřit své dědice, aby ho někde zveřejnili? Ale kde?
Taky můžu umřít nečekaně již dnes a gedcom vytvořit nestihnu. Můj manžel nezná heslo na můj účet. Dají mu ho na My Heritage, když prokáže, že je můj vdovec?
Jistě, dovádím to ad absurdum, ale chci tím ilustrovat problém.
Mám pocit, že programy na tvorbu rodokmenů jsou výborné pro současníky. Zadat data, zpracovat grafy, vytisknout. Ale co po sto letech?
Výborné mi přijdou i stránky http://www.gedmatch.info/, kde se Vám budou vyhledávat shody s jinými rodokmeny bez ohledu na to, jaký genealogický program používáte.
Ale ani to mi neřeší problém, aby moji budoucí pra pra pra potomci z xtého kolene tato data našli. Aby vůbec zjistili, že existují a mohli je použít.

[Brasl]

Uložit data na 100 a více let. Zpřístupnit je budoucím zájemcům. Zabezpečit je před potomky a živelními událostmi. Je instituce s tímhle zaměřením.
Otázka: "Jaký mají zájem, možnosti, požadavky, formu (ať fyzická , digitální/tištěná, nebo i vlastnická) umožňují Okresní archivy (SOkA)?

[Jirig]

Vy snad chcete své prapraprapotomky připravit o ty úžasné pocity při samotném pátrání?
Naservírovat jim vše až pod nos?
Svou práci bych si samozřejmě někde papírově uložil, ale asi by mě netrápilo, jestli ji za 100 let někdo najde, zdědí, vyhodí...kdo z potomků bude mít zájem pátrat, ten si buď zjistí, že praděda na něčem pracoval a naváže, nebo se jako většina z nás pustí do vlastního bádání.
Nejednou už jsem tu četl příběhy o tom, jak někdo našel zpracovaný rodokmen po dědečkovi plný chyb a nepřesností, že nakonec nebyl k použití a bylo potřeba začít od začátku...

[PomněnkaPrvní]

Chápu, že někdo nechce cizí zdroje a chce všechno od počátků hledat sám. Já taková nejsem.
Chápu, že někdo nevěří cizím zdrojům a všechno si potřebuje ověřit. Taková já jsem.
A svůj rodokmen píši i s odkazy a důkazy. K mým tvrzením dávám odkazy na matriky, jejich strany a čísla skenů. Jen ať si to někdo po sto letech ověří, jestli jsem se někde neupsala.
Ale pro ty, kteří vidí smysl v tom zanechat to k dispozici dalším a dalším generacím, ať se napojí (předtím třeba zkontrolují) a pokračují dál.
Máte ještě nápad, jak to udělat?
Aby třeba někdo po sto letech v Austrálii mrkl do počítače a řekl si "hele, tady někdo v Česku dělal větev, kterou mám i já."
To ale půjde těžko, když to budu mít jen na super kvalitním papíře v zaletované schránce ukryté někde. A kolik takových schránek bude? Když Bůh dá, moji potomci se budou rozšiřovat geometrickou řadou. Kolik z nich bude mít šanci o této schránce vědět, kolik z nich k ní bude mít přístup?
Proto mě napadlo, jestli už někdo nevymyslel nějaké elektronické úložiště osob z rodokmenu. Které bude věčné a bude existovat bez ohledu na to, zda ještě žiju nebo už ne, zda ještě používám My Heritage nebo už ne, jestli si někdo z mých potomků pamatuje moje heslo do programu... Kde se bude dát vyhledávat bez ohledu na to, jaký genealogický program budou lidé za sto let používat.
Žádné super funkce (které by stejně za 100 let nemusely být kompatibilní s jiným softwarem), pouze prostá jména, příjmení, datumy a odkazy, kde může člověk hledat, aby se dozvěděl víc (ve kterém archivu nebo na které půdě je ten tubus ukrytý

[Georgiuss]

Výstižná odpověď. Plně s ní souhlasím. V historii by se asi našlo mnoho příkladů svědčící o tomto způsobu uchování poznatků člověka obecně. Internet nás nezachrání.

[Kika-Ali]

zadne uloziste neni vecne, pokud se bavime o virtualnim svete. ony ty data nevisi ve vzduchu, jsou ulozeny na servrech, ktere nekde fyzicky existuji a nekde je spravuje a nekdo to plati. pokud platit prestane, spravcovstvi konci, data se mazou, misto se uvolnuje jinym datum.
to ze by nekde vase data visely volne dostupne vam nemuze zarucit nikdo.

[DavidNebeský]

Pokoušet se samostatně uchovávat data v elektronické podobě nemá absolutně žádný smysl - životnost nosičů je krátká, životnost formátů dat taky, nemluvě o tom, že staré nosiče nikdo nebude schopen přečíst, ani kdyby tam data byla zachována a formát byl stále používán - co by třeba dneska kdo dělal s pětipalcovou disketou, o páskách nebo dokonce děrných štítcích nemluvě.

Psát rukou je zbytečný extrém. Existují archivní papíry s neutrálním pH a archivní inkousty. Tisk archivním inkoustem na archivní papír by měl vydržet řádově stovky let. Ale co s tím tiskem? Tomu, aby to nějaký váš potomek nehodil do koše, nezabráníte.

Služby velkých firem jako FaceBook jsou asi trošku lepší volbou než ukládání dat na vlastní nosiče nebo na papír a pak do šuplíku, ale firmy pravděpodobně v řádu desítek let zaniknou a i kdyby jejich data někdo převzal, tak je bude používat způsobem, který vašim potomkům nedovolí je náhodně vyhrabat.

Podle mého názoru je nejlepší formou uchovávání dat kniha - a to nejlépe kombinace papírové a elektronické. Můžete svůj rodokmen vydat jako knihu, nechat ji v pár desítkách vytisknout a rozdat příbuzným. V knihovně některých z nich pak může vydržet hodně dlouho. Osobně mám řadu knih, které jsou v rodině skoro sto let. Vytištěná kniha ale není jediný způsob, jak data uchovat pomocí knihy. Můžete vydat i elektronickou knihu - mám na mysli skutečně vydat s ISBN. Je velmi pravděpodobné, že elektronické knihovny přetrvají velmi dlouhou dobu, rozhodně déle, než bude životnost formátu dat současných elektronických knih. Až vzniknou nové formáty, budou staré elektronické knihy automaticky převedeny, knihy budou kopírovány a uchovávány na mnoha místech, protože to je a bude skoro zadarmo a nikdo nebude mít důvod kvanta nikdy nečtených, ale stejně uchovávaných elektronických knih mazat - bylo by to jako spálení alexandrijské knihovny.

[Georgiuss]

Problém asi je, že žádný rodokmen není dokončená záležitost jako literální dílo, ale doplňuje se dalšími objevy a vyvíjí i podle toho jak se mění technika. Já třeba jsem byl nucen se tomu přizpůsobit poměrně rychle. Tisk nebo dokonce ruční opisování nebylo pro rozsáhlost možné používat, zbývala digitalizace. Když jsem začínal, bylo zpracování gedcomu v začátcích a jako datové medium byla pětipalcová disketa. Dnes bych si mohl takto uložená data dát za rámeček na zeď. Řeším to tak, že každý rok dávám dětem poslední stav databáze spolu s nejnovější verzí softwaru který pokládám za nejlepší (umožňující dříve netušená kouzla při prohlížení) a to na datovém nosiči, který je rozšířený a je rovněž pokládán za spolehlivý. Vzhledem k tomu, že si dnes tyto data prohlíží i vnuci , mám předpoklad že tento systém bude pokračovat a moje práce nezanikne kvůli změně techniky. Z tohoto mého systému zcela vypadla jakákoliv podoba internetu.