Sňatek svobodného a vdovy

[Atisa]

Zdravím,
můj předek si v polovině 18. století jako svobodný mladík vzal vdovu po sedlákovi, navíc ještě z jiné vesnice, a přistěhoval se k ní na grunt. Tak mě napadá otázka, z jaké rodiny mohl pocházet, resp. kdo byli svobodní muži, kteří se ženili s vdovami? Je pravděpodobné, že také pocházel ze sedlácké rodiny? Zatím se mi údaj o jeho narození nepodařilo dohledat, ale podle ostatních zápisů v této matrice si myslím, že z ní ani nevyčtu, čím byl.
Díky za informace nebo sdělení vašich zkušeností.

[Kika-Ali]

Tak tipla bych, ze syn sedlaka to nebyl. Ale asi i dost zalezi, jak stara ta vdova byla. Jestli o 15let starsi nebo stejneho veku, akorat proste brzy ovdovela.

[Marisa]

Mám podobný případ, kdy můj předek si v roce 1847 vzal jako 20.letý podruh vdovu (34let) po sedlákovi na gruntě, kde sloužil. Byl to nejmladší syn sedláka (pololán) z jiné vesnice. Selka ovdověla v lednu a v březnu se jí narodilo druhé dítě (pohrobek). A v říjnu měli svatbu. Protože otec mého předka v té době grunt prodal, aby měl na věno nejstarší dceři a ostatní děti vyplatil, tak to dává celkem smysl. Chlapec získal sňatkem grunt, vdova mladého manžela a nějaký peněžní obnos. Naši předkové byli velmi pragmatičtí. Hodně informací se o tom dá dohledat v gruntovních knihách.

[Zora]

Třeba v 2. pol 17. století byl nedostatek mužů na ženění, války udělaly své. Pokud přišel do vsi mladý, majetkem neoplývající muž, vybral si raději zachovalou vdovu s majetkem. Většinou nějaká prosperující živnost nebo polnosti. Vdova zemřela, a vdovec po ní už si vybíral mezi mladými, z dobrých rodin. K majetku si chtěl zajistit i dobré postavení v obci, účast na rozhodování. Předek přišel někdy po r. 1640 do obce, oženil se se starou vdovou, ovdověl, oženil se znovu s mladou a již kolem r. 1680 je uváděn jako jeden z majitelů největších domů s velkou výměrou polností.
Rozhodně v takových případech nešlo ani o velkou lásku, ani o romantiku, nebo snad vychytralého mladíka, či poživačnou ženu.
Třeba zrovna Vámi zmíněný svobodný mladík se stal majitelem gruntu právě proto, že nejlíp rozuměl chodu gruntu, třeba ho vedl po dobu nemoci umírajícího manžela a osvědčil se, byl zkušený, dobrý pracovník, čestný a nad ostatními vynikal. )) V dobách dřívějších byl grunt základem všeho, a vztahy mezi lidmi byly až na dalším místě. A ještě poznámka )), on i ten sex byl naprosto samozřejmostí života, žena se podřizovala muži, pokud byla vdaná, pak v této oblasti nebyla tím, kdo o čemkoliv rozhoduje )) Z.

[janamic]

Nemám podobné případy v 19. stol , ale o století dříve byl častý obvyklý případ tento:
Sedlák zemřel, zůstaly po něm malé děti a vdova. Vdova se vdala za podstatně mladšího muže ze selského rodu, který však neměl dědičné právo na rodný statek. Mladý muž měl dost síl i zkušeností, aby dočasne hospodařil. Když však dospěl syn z matčina prvního manželství otčím mu předal statek a šel na výminek. Takto mám např. výměnkáře, kterému bylo 32 let.

[Atisa]

Nemám to ještě tak dopodrobna prostudované, takže nevím, kolik let bylo vdově, když si ji předek bral, ale po mém předkovi grunt zdědil zřejmě jeho nejstarší syn, kterého už ovšem měl s jinou manželkou. To možná i vypadá, že vdova buď ani nikdy žádné děti neměla, nebo se nedožily dospělosti. Budu se muset podívat do gruntovní knihy, protože mi také přijde zajímavé, že můj předek si vzal vdovu roku 1744, ale podle dějin obce, kde žili, převzal jeho správu až v roce 1753.

[Marisa]

Já ještě podpořím dvěma příklady předešlé příspěvky. Jedná se opět o mého předka, 1. pol. 19. stol. Byl syn chalupníka. V jednom týdnu se odehrály dvě svatby. Jeho sestra se provdala a zůstala na chalupě a tento můj předek si jako 25.letý vzal vdovu po sedlákovi (43 let), která měla dospívajícího syna. Ten syn grunt převzal již po šesti letech a můj předek je skutečně nadále uváděn jako výměnkář. Ovšem velmi čilý, neboť se potom odstěhoval k mladé ženě, která zdědila chalupu, měl s ní dvě děti za svobodna a když bylo třetí na cestě, konečně jeho první žena zemřela a on se mohl znovu ženit. Za svědka mu byl syn první ženy, té vdovy, takže rodinné vztahy zřejmě vůbec neutrpěly.
Druhý případ, 2.pol.17. stol. Můj předek přichází jako mladičký chlapec z Olomouce do vsi Vranovice a žení se s dědičkou statku, která je sice svobodná, ale má již 41 let. Dle věku v úmrtní matrice měl chlapec v době sňatku neuvěřitelných 13 let. Což i při nějaké odchylce + 4 až 5 let je velký věkový rozdíl. V dalších letech se narodí 6 synů, 3 přežijí do dospělosti. Ale zajímavé je, že manželka muže přežila, takže přišel o možnost vzít si mladou dívku. Statek rod drží až do roku 1806.
Potvrzuji názor, že majetek byl vše, byla to v podstatě otázka přežití.