Volba manželky v 19. století

[rajanka.b]

Škoda, že se z matriky nedozvíme, v jakém zdravotním stavu byly rodiče snoubence. Je klidně možné, že mohli vážně onemocnět. Tak pro všechen případ oženily syna, ale než mu stihly předat grunt, tak se uzdravily a k předání gruntu došlo až po několika letech.

[airdesigner]

Taky mě něco napadlo: Syn nebyl moc hezky, měl hendikep nebo špatnou povahu, ale tahle holka si ho chtěla vzit. Byla z méně významné rodiny, ale syn se mohl oženit a rodiče mohli mít vnoučata! Proto sňatek povolily a nehleděly na věno, holka zase chtěla být za velkou selku s majetkem. Spekulace...

[Věra Mátlová]

Přinejmenším ke konci 18. století bylo pravidlo, že grunt byl nedělitelný a dědil ho nejmladší syn - rodiče vybyli starší děti věnem nebo nějakými penězi dokud mohli sami hospodařit, a počítalo se s tím že nejmladší syn je za to zaopatří ve stáří. Poté co grunt zdědil, přešly na něj i závazky vyrovnat se se staršími sourozenci, pokud tito nebyli spravedlivě vybyti už od rodičů nebo se takové kompenzace dobrovolně nezřekli.
Takže starší synové se ženili kde se dalo, znali své limity a i nevěstě bylo jasné, že se hospodyní na gruntu ženichových rodičů nikdy nestane, ale většinou dostali od rodičů ženicha prostředky na pořízení vlastní domácnosti (pokud tito měli dostatek prostředků).
Nevím dokdy se toto pravidlo udrželo.

[Brasl]

1853, v té době bylo postavení ženy podstatně jiné než dnes. Poslední kdo mohl do vdavek mluvit byla nevěsta. Polovinu života jsem poslouchal od své babičky (*1908): " Já se vdávat nechtěla, já chtěla chodit po tancovačkách. Děda přišel, řekl si o mne a tatínek mě mu dal". Punktum, nebylo odvolání.

To že hospodář (otec) žil ještě 6 let, nevypovídá o tom, kdy grunt předal. Rozhodně nešel proti vůli rodičů, spíše v souladu s jejich přáním. To by upřednostnili mladšího bratra.
Zemědělství byla dřina a o nějaký ten úraz s trvalými následky nebyla nouze. Pak by fakticky hospodařil syn už před převzetím gruntu.

A že si polepšila? 16 žabec přišlý z domkařského. Tak to byla v praxi taková lepší služka k plození dětí. Ještě tam hrála roli i výše věna. Matka bez boje "otěže" hospodyně nepustila, díky věku, původu a případně věnu, nová "hospodyně" neměla šanci. Takže měla asi těch dalších 14 let ze života peklo. Ono to spíše vypadá, že si snachu vybrala kvůli tomuhle z vhodných kandidátek matka.

Z gruntu do gruntu se brali kvůli věnu, a to sloužilo k vyplacení podílu z gruntu sourozencům, na zbytek měli úvěr. To mohlo natolik zatížit nového hospodáře, že zkrachoval. Ekonomické důvody byly v nerovných sňatcích překážkou, ne původ. Malé věno = velký úvěr => enormní finanční zatížení.

Nedávno jsem narazil v souvislosti s dědictvím, že dědění gruntu nejstarším synem je na základě reforem M. Terezie a Josefa II. Předtím dědil nejmladší, neboť se předpokládalo, že ti starší měli dostatek času se zabezpečit. U domkařů to tak mám, doma zůstala často nejmladší dcera s přiženěným manželem. Ono tam hraje roli více věcí, ale "prodávám, jak jsem koupil".

[Kirvin]

K dané problematice doporučuji přečíst knihu Alice Velkové Krutá vrchnost, ubozí poddaní? s podtitulem Proměny venkovské rodiny a společnosti v 18. a první polovině 19. století na příkladu západočeského panství Šťáhlavy. Doporučuji rovněž zápisy z matrik konfrontovat se zápisy z pozemkových knih a zejména, pokud se dochovaly, z knih svatebních smluv. Pro sledované období se snad dochovaly ve větší míře na většině panstvích...

Dělal jsem genealogii pro příbuzné v Německu a teprve pozemkové knihy, knihy svatebních smluv a závětí mi dokázaly před očima rozvinout téměř plastický obraz života na daném území cca tři století zpět. Dokonce jsem se díky pozemkovým knihám dostal daleko před první matriky...

[Claricia]

Stejně jako Velková stojí za pročtení Namlouvání, láska a svatba v české lidové kultuře, taky do ledacos osvětlí.

[rajanka.b]

Ano, to musím potvrdit, knížky Namlouvání, láska a svatba v české lidové kultuře stejně jako Narození a smrt v české lidové kultuře jsem četla a jsou velmi dobrým zdrojem informací o životě a "uvažování" našich předků.

[Terra]

Můj předek, synek pohodného, si v roce 1810 vzal dceru sedláka!!! V této době už spolu ale měli 2,5 letou dcerku. 5.března se brali a 8.března se jim narodila dcerka druhá! To fakt vypadá na sňatek z lásky.

[Zora]

jen pro pořádek, jak víte, že děti měli spolu?
Z literatury vím o případech, kdy byly svobodné matky vyháněny z obce a útočiště nacházely právě u osob ze snížených rodů.
Zora

[Terra]

No vidíte,Zoro, to mě nenapadlo. Asi proto, že je u obou těchto dětí v rubrice otce zapsán ten Tomáš (syn pohodného). Myslela jsem si, že ho tam prostě po svatbě dopsali, jak se to dělávalo. Že asi sedlák nechtěl dceru Tomášovi dát kvůli jeho původu. On už ale pohodného nedělal, stejně jako jeho bratři. Nějak se z toho vyvázali a na pohodnici se nastěhoval úplně jiný rod. Tomáš si postavil vlastní domek v sousední vesnici právě v tom roce, kdy se oženil. Nějak mi to všechno dávalo smysl, viděla jsem to na romantickou lásku. Teď ale nevím. Když nad tím tak přemýšlím, je to docela možné i obráceně. Tomáš si vzal nezdárnou dceru se dvěma dětmi, přiznal k ním otcovství (dělávalo se to dřív?) a za to mu pantáta sedlák, dal peníze na ten jeho domek. Docela jste mi teď zamotala hlavu.

[Kika-Ali]

jo jo, mam v rodokmenu podobny pripad - svatba v dobe, kdy diteti byly dva roky a jak to bylo uz se asi nikdy nedozvime. akorat v pripade mych predku to neni az tak davna historie, presto jiz nerozlustitelna.

[Zora]

Uznání otcovství - ano.
Ale neumím se zodpovědně vyjádřit k nižšímu původu otce. Zda bohatý sedlák by dal dceru z jakéhokoliv důvodu synovi pohodného, nebo zda musela dcera z domu, těžko posoudit.
Teoreticky, bohatý sedlák by asi zajistit ještě před porodem prvního dítěte pro dceru manžela - tak se to dělávalo běžně, aby dcera a s ní rodina nepřišla do hanby. To druhé těhotenství je už na pováženou. moc si to neumím vysvětlit, rozhodně to nebylo nic běžného, spíš výjimečné (u sedláka). Takové případy byly častější u děveček a dalších chudých dívek. Zkuste se podívat, zda a jaká adresa je zapsána v době svatby u nevěsty, jaká u ženicha, s čím to koresponduje, (adresa rodičů nevěsty, adresa rodičů manžela, adresa nového domku?)
Víte, ona ta romantika moc nefungovala v realitě, to jen v knihách se odehrávaly popisy věrné lásky a sňatku, až když rodiče povolili.
Vztah k majetku ( ne hamižnost, ale následná péče o něj) byl určující pro to, kdo se přivdá do rodiny - především na vesnici.
O jakou oblast se jedná? Z.

[Terra]

Nene, Zoro, sedláckou dcerku nikdo z domu nevypudil. Oba porody i svatba se odehrály na jejím rodném gruntě (Kunštátsko). Do chaloupky v sousední vsi se nastěhovali až poté a narodilo se jim tam dalších devět dětí. To, že ta první dvě dítka nemusela být Tomášova přesto, že je v matrice jako otec uveden, mi připadá velmi pravděpodobné. Vždyť proč by si "poctivá" sedlácká dcerka brala pohodného a dobrovolně tak sestoupila až na samé dno společenského žebříčku? Přivedla jste mě na zajímavou myšlenku a pomalu to začíná do sebe zapadat. Romea a Julii škrtám. Domnívám se, že se se mohlo jednat i o protislužbu. Ty si vezmeš mou padlou dceru a já ti pomůžu vyvázat se z toho hrozného rasovského řemesla. Zvláštní také je, že Tomášův otec, který zemřel dva roky po Tomášově svatbě (Tomáš byl jeho nejmladší dítě), neumřel v pohodnici ale ve vsi - u "normálních" lidí. To, že ho najednou lidé vzali na milost mi taky nejde do hlavy. Tady musel zapracovat někdo hodně vlivný. Nabízí se i otázka, kdo byl vlastně otcem těch prvních dvou dětí? Každopádně jste mi, Zoro, pomohla. Děkuji!

[Zora]

Kunštátsko, naprosto souhlasím s úvahou, že v této oblasti a v dané době dcera zůstala doma i s nemanželskými dětmi. (Trošku znám místní podmínky). Spíš se opravdu mohlo jednat o situaci, kterou jste nazvala vzájemná pomoc.
Další cestičky, kudy vedly osudy Vašich předků, jsou už na Vás a myslím si, že to je to nejhezčí, objevovat, jak to vlastně všechno bylo. Každý jsme se určitě setkali s podobným tápáním, někdy se podaří objasnit vše, jindy zůstanou dohady ))
Pozn. zkuste hledat na netu zmínky - řemeslo pohodných bylo často zmiňováno v místních kronikách, už proto, že s nižšími rody se spojovalo spousta "tajemných , méně něžných" historek.
Zdravím z Ivančic. Z

[Kirvin]

Zpracovával jsem genealogii pro vyženěné příbuzné v Německu a setkal jsem se s tím, že dcera sedláka se provdala za havíře, který žil v havířských kasárnách a jeho původ a sociální postavení nebylo nic extra. Také z asi deseti dětí se dospělosti dožili pouhé tři.. Takže jejich situace byla opravdu těžká. Co se týká původu manželky, pocházela z jednoho z nejstarších a nejbohatších selských rodů v dané vsi (jsou to západní Čechy, panství Chotěšov). Dokonce její otec zakoupil ve vsi druhou usedlost pro své děti.. Bylo to na přelomu 19. století a tak díky výpisům z pozemkových knih vím jak to bylo.. Rodiče odešli na výměnek a původní usedlost připadla nejstaršímu synovi. Ostatním dětem byla rozdělena na 1/6 (bylo šest sourozenců) druhá zakoupená usedlost. Zde dokonce ona dcera s manželem nějaký čas bydleli a pomáhali na hospodářství. Časem došlo k dohodě mezi sourozenci a jeden z nich (syn) začal postupně ostatní z jejích podílů vyplácet. A tak si ta "má" dcera s manželem - který neměl vůbec nic - mohli postavit z vyplaceného podílu rodinný domek, kde později otevřeli obchod. Ono sice asi bylo pěkné být ze selského rodu, ale být dcera a ještě kdoví kolikátá, to už takový šlágr nebyl. Osobně se domnívám, že v 19. století už nebyla překážka vzít si kohokoli. Nakonec je to případ i mé prababičky, který je sice už z počátku 20. století - starý a bohatý sedlácký rod na klatovsku. Usedlost dědí nejstarší syn, který vyplácí bratry a sestry. Sestry se provdávají většinou za, v té době, nemajetné aspiranty nějakého řemesla. Například prababička si vzala čerstvě vyučeného zahradníka... Její věno jim pomohlo do začátku.