Jižní Čechy - nemám zkušenost.
ale setkala jsem se na Vysočině s tím, že většinou podruzi příjmení v době, o které píšete, měli. Problém spočíval spíše v matrikáři, který si zapamatoval u těch nejprostších osob jen jejich křestní jméno a odkud byli, proto se občas v zápisech objevuje jen křestní jméno a určení - podruh od "Jana Nováka". (Farář měl na starosti územně rozlehlou farnost, podle jména znal sedláky, ale ne až tak svobodné pacholky, podruhy a děvečky.)
Dá se to vysledovat zvláště tam, kde měl ženatý podruh nebo svobodná děvečka více dětí, u některého dítěte je celé příjmení rodiče, u dalšího příjmení chybí. Je otázkou, zda sami rodiče své příjmení znali, když vlastně nebyli - zvláště na začátku zmiňovaného období - zvyklí ho používat. Při práci byli oslovování jen jménem.
V průběhu 18. století do uzákonění povinnosti příjmení (1786) postupně - jak píšete- se jména bez příjmení přestávají používat. Ono to také souvisí s tím, že postupně se jednotlivec začal setkávat s tím, že příjmení musel sdělovat, sedlák, který musel svou čeleď hlásit, měl potřebu vyjít vstříc úřadům, příjmení se stalo "úředně" hodně frekventovaným.
pro přesnost stránky pana Sassmanna
http://alois-sassmann.wz.cz/zakonprijm.htmKdy vlastně císař Josef II.
zavedl přesná a ustálená příjmení?
Aneb Oprava obecně tradovaných omylů
V mnoha jazykových příručkách – a i solidních genealogických pracích - se můžeme dočíst, že příjmení jako závazné hlavní jméno se u nás datuje od 1. 11. 1780, kdy císař Josef II. vydal k tomu příslušný patent."
Čteme např. v knize Rudolfa Melichara a kol.: Sborník k základům genealogie, str. 62: “Příjmení byla uzákoněna teprve v 18. století patentem Josefa II. dne 1. 11. 1780, kdy měl každý mít jedno stálé příjmení.”
I Dr. Josef Beneš píše: "Úsilí osvíceného státu o přesné, ustálené a praktické příjmení vrcholí u nás vydáním patentu Josefa II. ze dne 1.11. 1780, jímž se ustaluje příjmení. " Pod čarou má však poznámku s tímto heslem: "V pražských sbírkách a seznamech josefinských patentů jsem tento patent nenalezl." Patent pod tímto datem nenalezl zatím nikdo!!
Vysvětlení nám podává vídeňský odborník na josefinské patenty, Dr. Walter Zeyringer: "Jedná se o císařský patent z 1. 11. 1786 JSG (=Sbírky zákonů) č. 591, jímž se poprvé pro celé území tehdejší Rakouské říše stanovila zákonná pravidla pro odvozování rodinných jmen (Familennamen). Tedy příjmení manželky od jejího manžela (III, paragraf 49) a dětí od otce (IV, paragraf 20), a tím se zabraňovalo svévolnému a chaotickému pozměňování jmen."
Tuto informaci potvrzuje i Pavel Eisner. Ten ve své knize Čeština poklepem i poslechem uvádí, že za zrod našich příjmení pokládá rok 1786.
/Nejdokonaleji byl však propracován patent týkající se jmen židovského obyvatelstva přijatý 23. 7. 1787 s platností od 15.1. 1788. Jím se nařizovalo všem Židům v tehdejším mocnářství nejen přijetí stálých příjmení, ale navíc i rodných jmen (Vorname), a to německých. Příslušný seznam obsahoval 1500 jmen v židovské a křesťanské (německé) výslovnosti. Odvozování příjmení židovských dětí od otce a manželky od manžela bylo totožné s patentem z předchozího roku. Pokud Žid nepřijal tento patent a měl stále své hebrejské jméno bez příjmení, měl být potrestán (od peněžité pokuty až po vysídlení ze všech dědičných zemí monarchie). I tehdy vládla korupce a bohatí Židé si zaplatili krásná a voňavá příjmení, např, Rosenfeld (="růžové pole"), zatímco chudí kteří neměli na úplatek byli počastováni třeba nevoňavým příjmením Kanalgeruch (="zápach kanálu").
Je stále potřeba se i v genealogii vzdělávat, kontrolovat, neopisovat opsané, ale ověřovat.
Alois Sassmann
Napsal: čtv zář 18, 2014 22:00