Práce ve Francii

[lukyrauch]

Dobrý den. Dva mí předci jeli ve 20. letech 20. století na práci do Francie. Jeden jako horník na šachtu do města Le Havre, druhý jako číšník na "francouzskou riviéru" do nějakých hospod. Dá se o nich něco na internetu zjistit? Nějaké příjezdy, odjezdy apod.? Děkuji za pomoc

[carlos]

To by mě také zajímalo. Můj děda byl sklář, pracoval a žil ve Francii v letech 1920 - 1945. Snažil jsem se něco najít v těch firmách, kde pracoval. Nic jsem nenašel. Vydal jsem se dokonce k Paříži, kde jsem našel i hrob mé babičky a tety. Ve firmě kde pracoval se po válce prý nic nezachovalo. Něco jako archivy tam jsou,ale že by měli povinnost odevzdávat staré písemnosti do archivu asi nemají. Informace jsem čerpal jen z dopisů, které si děda po návratu domů nechal potvrdit dobu práce kvůli důchodu. Zemřel když mi bylo asi 5 let. Další info jsem získal z něco jako pracovní knížky, kde měl vylepené známky za pojištění. Na tolik věcí bych se ho rád zeptal.....

[Zora]

Chodí sem Ludmila, Češka, provdaná ve Francii, genealožka, snad jí poslat SZ s žádostí o radu. Z

[lukyrauch]

Carlos: Tak to víte rozhodně více než já. Já vím opravdu pouze co jsem napsal, názvy firem apod. absolutně netuším... A tu pracovní knížku jste našel v té Paříži?
Zora: Děkuji, zkusím to...

[carlos]

Pořádkumilovná babička, jak to bývá, po smrti dědy vše vyházela. Těch pár věcí jsem našel po její smrti založené tak, že to ani ona tenkrát nenašla.

"Jo každý by měl za života napsat co si pamatuje a mít složku pro generace příští. Potomci v budoucnosti kvůli ochraně osobností nenajdou o svých předcích pomalu zhola nic.... Je to smutné kino. "

[Zora]

Jen aby ty "přesdalší" generace uměly číst a psát...
Z

[carlos]

To že neumí číst, se pomalu stává realitou.Včera jsem četl, že zavádějí zase jiné tiskací písmo do škol, než je Comenia Script. Prý už dnešní generace - hlavně cizinci - nepřečtou psané písmo.

http://www.novinky.cz/domaci/345310-nov ... renci.html

[Zora]

Už teď se častěji přihlašujeme číslicemi než osobním jménem... číslic je jen 10 a platí na mnohem větším rozsahu světa..... jenže - může zase přijít podobná doba, kdy všichni budou dohledávat svůj původ. Kolik takových vln už tady bylo, ať už z romantismu, kvůli dědičným chorobám nebo z důvodu zachování si důstojného života...
Když je člověk naživu, bere vše kolem sebe jako samozřejmost. ale třeba v roce 1924 se mně oženil podruhé pradědeček - vdovec a v rodině to naprosto nikdo ( vnučky - moje matka, moje teta) nevěděl, zda to věděla dcera z prvního manželství - to se mne nepodaří už zjistit... Rodová paměť je v některých případech velice krátká.