GENEALOGIE

Příbuzná se vdala v roce 1929, ale roce 1935 se rozvedla. Je zvláštní, že si v roce 1938 vystavovala pas a měla v něm napsáno rozloučena. Ale v dalších letech všude vystupuje i v pasu s příjmením manžela. Nebyla povinnost si vrátit své ženské příjmení resp. proč si nechávat dále po rozvodu příjmení manžela?

Jestli dřív taková povinnost byla nevím, ale domnívám se, že dnes je pouze taková možnost (do měsíce). A z praktických důvodů bych viděl jako lepší možnost příjmení neměnit. Každá změna přináší na úřadech jen komplikace, jmenují se tak případní potomci apod.

Takovou povinnost a dokonce ani možnost přejít k původnímu příjmení jsem nenašel ani v obecném zákoníku občanském z roku 1811, ani v zákoně 320/1919 Sb. kterým se mění ustanovení občanského práva o obřadnostech smlouvy manželské, o rozluce a o překážkách manželství. Takže jak to chápu, zůstávalo příjmení i po rozluce (rozvod v té době bylo něco jiného než to chápeme dnes, dnešní představě o rozvodu odpovídá tehdejší rozluka).

Děkuji za objasnění. Pokud se, ale vrátím k termínu "rozluka" nebyla to samé jako rozvod resp. rozloučení.

Mám doma nějaké dokumenty, kdy předek je rozloučen od stolu a lože s tím, že rozveden byl asi po roce. To jako, že se k sobě mohli ještě vrátit. Pokud si přišli na chuť ))

Ano, píšete to přesně naopak. Od stolu a lože byl rozvod, manželství defakto stále trvalo (manželství mohlo být rozvedeno i vícekrát, pokud mezitím došlo k tomu, že se manželé usmířili). Pokud po roce nedošlo k obnově manželství, mohla přijít na řadu rozluka pro nepřekonatelný odpor.

Rozluka bez minimálně ročního rozvodu byla možná pouze v případech (citace ze zákona 320/1919 Sb. http://spcp.prf.cuni.cz/lex/320-19.htm):

• dopustil-li se druhý manžel cizoložství;
• byl-li pravoplatně odsouzen do žaláře nejméně na tři léta, nebo na dobu kratší, avšak pro trestný čin vyšlý z pohnutek, nebo spáchaný za okolností svědčících o zvrhlé povaze;
• opustil-li svého manžela zlomyslně a nevrátí-li se na soudní vyzvání do šesti měsíců. Není-li pobyt jeho znám, budiž soudní vyzvání učiněno veřejně;
• ukládal-li druhý manžel o manželův život nebo zdraví;
• nakládal-li jím vícekráte zle, ubližoval-li mu těžce, neb opětovně ho na cti urážel;
• vede-li zhýralý život;
• pro trvale nebo periodicky probíhající chorobu duševní, která trvá tři léta; pro těžkou duševní degeneraci vrozenou nebo získanou, čítaje v ni těžkou hysterii, pijáctví nebo navyklé nadužívání nervových jedů, jež trvá dvě léta; pro padoucí nemoc, trvající aspoň rok s nejméně šesti záchvaty v roce nebo s přidruženou duševní poruchou;
• nastal-li tak hluboký rozvrat manželský, že na manželích nelze spravedlivě požadovati, aby setrvali v manželském společenství. Rozluku nelze vysloviti k žalobě manžela, který rozvratem je převážně vinen;

rozluka - v československém rodinném právu do roku 1949 zrušení manželství za života manželů, tj. jeho právní zánik.
Od rozluky se odlišoval rozvod od stolu a lože, spočívající jen ve zproštění povinnosti manželů společně žít, aniž však manželství samo právně zaniklo. Současně platné právo připouští jako jediný způsob zrušení manželství za života manželů rozvod manželství.

http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1 ... desc=82446

Zora