GENEALOGIE

Hlavní otázka zní zapisovat do rodokmenu nebo ne?
Při pátrání v matrikách v 18. stol, jsem u všech dětí, které zemřely ve dni narození, měla jméno dítěte a poznámku "od báby pokřtěný". Netušíte zda dítě skutečně několik okamžiků žilo, nebo se bába slitovala, aby mohlo být pohřbeno v posvědcené půdě? Mohla si to dovolit?
Cca od roku 1800 (asi se zpřísnila pravidla) nalézám v matrikách zemřelých mrtvě rozené děti. Zapisujete je do rodokmenu, když neměly ani jméno? Na druhou stranu takovýto zápis také vypovídá o životě předků.
Jana

Já si je tam píšu.
Je mi celkem jedno, jestli se mají nebo nemají psát. Prostě jednou byli. Je to pro mne součást historie rodiny.

Vzhledem k tomu, že porod dítěte objasňuje cca 2 roky života matky, možná stojí za to vědět, že v této době žena porodila. Mohlo by se stát, že po letech najdete mezeru v časovém horizontu a budete se pídit, proč je mezi dětmi taková prodleva.
Záleží ovšem jen na Vás, a také na tom, zda vytváříte vývod, rozvod či jste zvolila jinou z možností. Všeobecně by mělo platit, že co si vyhledáte, zapíšete, jak s daty naložíte... je pouze a jenom na Vás.

Co se týče porodní báby, domnívám se, že dodržovala striktně pravidla, šlo o povinnost, danou jí církví, pokud by křtila mrtvé dítě, dopouštěla by se těžkého hříchu. Jde pouze o moji domněnku, potvrzeno to nemám. Zora

přesně.

janamic píše:Hlavní otázka zní zapisovat do rodokmenu nebo ne?
Při pátrání v matrikách v 18. stol, jsem u všech dětí, které zemřely ve dni narození, měla jméno dítěte a poznámku "od báby pokřtěný". Netušíte zda dítě skutečně několik okamžiků žilo, nebo se bába slitovala, aby mohlo být pohřbeno v posvědcené půdě? Mohla si to dovolit?
Cca od roku 1800 (asi se zpřísnila pravidla) nalézám v matrikách zemřelých mrtvě rozené děti. Zapisujete je do rodokmenu, když neměly ani jméno? Na druhou stranu takovýto zápis také vypovídá o životě předků.
Jana

Zdravím -
v křesťanském společenství je křest považován za první a nejdůležitější svátost, v níž se člověku odpouští dědičný hřích. Teprve pokřtěné dítě se stávalo článkem křesťanského společenstva. Zemřelo-li nepokřtěné dítě, nemělo sice trpět věčně, ale byl mu odepřen život na onom světě, proto se křest konal co nejdříve a bába mohla provést nouzový křest. Pokud opravdu hrozilo nebezpečí, že se dítě narodí mrtvé, bába mohla provést nouzový křest i v těle matky.
Doporučuji knihu "Radostné dětství?" (Milena Lenderová, Karel Rýdl) - tam najdete hodně zajímavých informací. Osobně do rodokmenu zapisuji každé dítě. Mám předka, kterému se v druhém manželství
narodilo 5 dětí, buď mrtvých nebo nebo nepřežily den narození. I to je zajímavá informace
Aš.

můj švagr má předka na začátku 19.století, který měl s manželkou 7 mrtvorozených dětí za sebou, než se osmý potomek narodil živý a dožil dospělosti. pro statistiku bezvýznamnost, pro historii rodiny dost nešťastný osud.
osobně taky zapisuji všechny narozené.

Přidávám se ke kolegům s tím, že tyto potomky také zapisuji - všechny důvody snad už byly řečeny výše. K doplnění literatury ještě doporučuji od A. Navrátilové Narození a smrt v české lidové kultuře - otázka křtu bábou, obyčeje v době narození, v šestinedělí, pověsti o dětských duších, způsob pohřbu atd.

Děkuji všem za názor. Ještě jednou jsem si přečetla nalezené matriční zápisy (tentokráte pečlivěji) a objevila jsem i křest v těle matky: "Josef, ditě od báby pokřtěné,v luně zemřelo". Tak opravdu jediný rozdíl při zápisu do rodokmenu je, že některé takovéto dítě má jméno a některé zůstane anonymní.
Jana