GENEALOGIE

Ani tak nepotřebuji radu, spíše dávám obecně ve známost... Dnes jsem se po x letech bádání poprvé setkala (a hned dvakrát) s příčinou úmrtí "pytomice". Nemá to, jak se na první pohled zdá, nic společného s "pitomostí", nýbrž (což mi prozradil slovník) pitomice nakažlivá = břišní tyfus.

Tentokrát bych radu potřebovala. Jako příčina úmrtí je uvedeno "pškaní". Neví někdo, co to je?

Pškat je nářeční výraz pro kýchat.

S kýcháním si nejsem moc jistý, podle Slovníku spisovného jazyka českého z r. 1989 IV. díl P-Q na s. 691 se mj. píše: "pškát ned. nář. 1. (komu) píchat, bolet (koho, 4. p): neos. pšká ji pod lopatkami, mít pškaní. 2. (co) cpát, nacpávat: pškal (tabák). Ve stejném duchu se o slově pškát - pškaní hovoří i v Příručním slovníku jazyka českého díl IV, část 2 Průlsvitněni-Ř na s. 519.

Kýchnouti se řekne pšíkat, pšíknout si. Ano, má to svou logiku a má to blízko ke slovu pškaní, ale nabízí se, jestliže takto budu uvažovat, dvě možnosti, které vycházejí z historického vývoje češtině, kdy v případě pškaní byl ve slově zřejmě měkký jer, který se vyslovoval jako "i". Otázka je, jestli původní podoba byla pšьkaní nebo pьškaní. V prvním případě by se vyslovovalo jako pšikání a tedy bylo by možné hovořit o kýchání. V druhém případě vzniká slovo piškaní, které - jak jsem psal dopoledne tazatelce v e-mailu - se zachovalo ve slovenštině a znamená močení, čůrání. Když teď čtu možnost o kýchání, asi se opravdu pokusím sehnat tu knihu Latinsko-německo-český slovník nemocí, úrazů a příčin smrti a výrazů s nimi souvisejících (nejen) pro genealogy, ať tu nefabuluji, ale mám jistotu

Kažodpádně mé úvahy myšleny v dobrém, nekamenujte mne, mýlím-li se

První co mě napadlo je taky kýchat, ale nezaručuji správnost. Slovo pškát se ale dodnes používá na Moravě třeba na Valašsku, takže možná že záleží i na místě, odkud máte tyto informace.

Děkuji moc za odpovědi.

Bohužel jsem se k tomu slovníku nedostal, ale kontaktoval jsem kamaráda v knihovně, kde to mají, díval se a jak mi sdělil, bohužel slovo pškaní, pškát tam nenašel. Takže je mi líto, více nepomohu.

Konzultoval jsem problém historického vývoje slova "pškaní" ještě s jedním kolegou češtinářem, který mne upozornil na zákon otevřených slabik. Tedy v minulosti slovo pškaní mělo mít ne jeden, ale dva jery, tedy pьšьkaní, což by dle Havlíkova pravidla o vokalizaci jerů výsledně vyvořilo slovo "peškaní". Slovo pьšьkaní totiž mohlo být odvezeno od substantiva pьšьkъ, tedy pešek. Všichni víme, co slovo znamená, a cítím zde jistou blízkost s výkladem ze SSJČ, tedy píchání, bolení. Tak mne napadá, jestli pškaní nemohlo být laické označení pro infarkt.
Opět jen fabuluji, takže jsem udělal asi to nejrozumější, napsal jsem dotaz do Jazykové poradny AV ČR, jakmile mi odpoví, napíši.

My si tady namáháme mozek a on třeba ani ten zapisovatel tenkrát nevěděl, na co ten chudák vlastně umřel... Prostě mu bylo nějak divně, možná trochu pokašlával, snad ho někde něco píchalo a kdo ví co ještě, lehl a umřel. Byl to infakrt? Chřipka? Kdo to dnes zjistí, když se s tím neobtěžovali ani tehdy?

Z jazykové poradny mi napsali:

"Bohužel, ani kolegové z oddělení vývoje jazyka nezjistili o pškaní nic
zásadního. Připojuji kopii odpovědi:

Ve stare cestine dolozeno neni, nenasla jsem toto slovo ani ve slovnicich
doby stredni. Jak uz jsme spolu probirali,
ma to Jungmann, s vyznamem bodati, bodave boleti atd. Nasla jsem to i ve
Slovniku lekarske terminologie z roku 1863, cituji: Stechender Schmerz,
bolesť píchavá, pškání. Tezko říci, zda je v matrice uveden jen pruvodni
znak nemoci (treba zmineneho infarktu ci i zapalu plic), ci zda se jedna o
lidovy nazev nejake konkretni nemoci. Spis myslim, ze to prve - umirajici si
mohl stezovat na pichavou bolest na prsou."

Takže tolik má snaha:-)

To já mám záhadnou chorobu. V matrikách se co příčina smrti objevuje příležitostně a umíraly na ni malé děti i staré babky.

V patřičné kolonce bývá zapsáno, že dotyčný zemřel "an gewöhnliches". Jako němčinářka vím, že se to dá přeložit zhruba jako "na to co obvykle". Ale jaká že obvyklá nemoc to byla? Kdo ví...

ad Kratec: Moc děkuji za vynaloženou námahu. Jste super.
ad Lyra: Taky jsem se s tím setkala, ale jen u malých dětí. Předpokládám, že u nich se jednalo o "psotník" a ve stáří bych odhadovala "sešlost věkem".

Lyra píše:To já mám záhadnou chorobu. V matrikách se co příčina smrti objevuje příležitostně a umíraly na ni malé děti i staré babky.

V patřičné kolonce bývá zapsáno, že dotyčný zemřel "an gewöhnliches". Jako němčinářka vím, že se to dá přeložit zhruba jako "na to co obvykle". Ale jaká že obvyklá nemoc to byla? Kdo ví...

Přiznám se, že nad tím jsem se pousmál, to je dobře formulovaný popis úmrtí. Tady se může spekulovat hodně, možná by to chtělo dát do historických souvislostí, jestli třeba nebyla epidemie. Anebo udělat nějakou statistiku toho období +-5 let a která smrt je tam nejčastěji. Každopádně tomu říkám dobrá formulace

Netroufla bych si tvrdit, že to byla přímo nějaká choroba nebo epidemie, narazila jsem na matriku, myslím že to byly Vysoké Popovice u Brna, kde na tuto příčinu umírali všichni lidé z farnosti asi po dobu odhadem pěti až deseti let. Domnívám se, že si tak vypomohl farář či ohledač mrtvol v době, kdy vešla v platnost povinnost zaznamenávat příčinu úmrtí. Zřejmě na těch úmrtích nebylo nic neobvyklého, co by stálo za pozornost, prostě normálně si umřeli. Ale zase jsem jednou objevila u jednoho předka už v roce 1719, že zemřel na vzteklinu - zřejmě to byla v té době zvláštnost hodná zaznamenání.

Sestra mé babičky zemřela, když jí bylo 14 dnů. Údajně na "zbožec". Setkal jste se už někdo s touto příčinou úmrtí? Co je to ze nemoc? Díky.