illicio - sloveso .-
přivábiti, přilákati, svésti
z toho pak illicitus - nedovolený, nepřípustný
copula - pouto , svazek
illicita copula - nepřípustný svazek
Jakmile je uzavřeno manželství, vznikne mezi jedním manželem a příbuznými druhého manžela švagrovství, a to tak, že v jaké linii a v jakém stupni je někdo příbuzný s jedním manželem, v takové linii a v takovém stupni je sešvagřen s druhým manželem.
Jako příklad lze uvést tyto situace:
– má-li Adam sestru Marii, je jeho manželka Eva s Marií sešvagřená v linii pobočné ve druhém stupni;
– má-li Adam matku Janu, je Adamova manželka Eva sešvagřena s jeho matkou Janou v linii přímé v prvním stupni, byť se laicky tento poměr nazývá vztahem snachy a tchyně.
pokud se tedy chystá někdo uzavřít manželství - ze kterého vyplyne jakákoliv forma švagrovství, je třeba předem zkoumat, zda mezi osobami, které budou švagrovstvím spojené, nedošlo k pohlavnímu spojení. -
nepřípustnému svazku Pokud někdo z účastníků zamýšleného manželství toto pohlavní spojení
přizná, nebo někdo třetí na tuto možnost poukáže, je možno takové manželství uzavřít teprve po obdržení dispensu. V dotazu, který zde byl položen, šlo o to, že budoucí manželka snad měla "něco", tedy
illicita copuila - nepřípustný svazek se synem budoucího manžela.
(v případě sňatku by mezi ní a zmíněným synem nastal příbuzenství typu švagrovství)
Proto bylo třeba před uzavřením sňatku žádat o dispenz.
Tato žena nemohla mít se synem uzavřené ani civilní, ani církevní manželství, neb by se jaksi nemohla chtít vdát za otce
))
Jediné, co mohl řešit a opravdu řešil církevní dispenz byl (zřejmě přiznaný) mimomanželský styk, tedy
nepřípustný svazek budoucí manželky se synem budoucího manžela, tedy nelegitimní, nedovolený styk budoucí manželky s osobou, se kterou by byla uzavřením sňatku ve švagrovském poměru.
Jinými slovy - pokud by bylo manželství uzavřeno bez dispenzu, teoreticky by se syn mohl domáhat neplatnosti manželství s poukazem na to, že s manželkou měl pohlavní styk před manželstvím, které tato žena uzavřela s jeho otcem.
Pohlavní styk byl církví definován pouze pro stav manželský, nic jiného církev právně neznala. (nemanželský pohlavní styk byl prohřeškem proti Přikázání)
To ale není vůbec důležité, v tomto konkretním případě jde o to, že dispenzem bylo zabráněno pozdější možnosti napadení neplatnosti manželství.
Pozn. pokud by ona žena měla dovolený či legální pohlavní styk se synem, pak by musela být za syna provdána. Pak by si nikdy nemohla jako druhého manžela vzít otce tohoto syna.
)) (A to jedině až po smrti "syna")
Na takové příbuzenské vztahy by nedostala nikdy žádný dispenz. (Snad možná v případě nějakého královského rodu a opravdového zájmu papežské stolice, ale tyhle aspekty jsem nikdy nezkoumala a rozhodně se vymykají běžným úvahám.
Pokud vím, třeba dispenzy, které udělovala papežská stolice Janu Jindřichovi, markraběti moravskému, byly tak složitě odůvodňované, že trvalo několik měsíců, než byly vypracované.
Např. 26. 2. 1364 se Jan Jindřich oženil s Markétou Habsburskou (1346–1366), dcerou rakouského vévody Albrechta II. a trochu paradoxně vdovou po Menhardu III. Tyrolském, synovi své první manželky Markéty Korutanské (Pyskaté). (jeho první manželství s Markétou Korutanskou bylo prohlášeno za neplatné
)) s odůvodněním, že nebylo konzumováno.)
Podrobnosti např. v knize Markéta Maultasch
Pro sebe bych toto téma považovala za uzavřené, pokud s tím souhlasíte.
)) Z
