Rodinná historka o šlechtickém původu

[MartinaN]

V obou liniích rodokmenu se mi už šlechtici objevili, ale i tak bádání po nějakých případných šlechtickém původu pokračuje dál. Důvodem, je to, že se v rodině traduje, že rod Welzerů má šlechtické kořeny. Nevím, kdo s tím začal, ale já jsme už minimálně čtvrtá generace, která tohle slyšela.

Já a jeden můj příbuzný víme zatím jen o 9 generacích (po šlechticích ani vidu ani slechu - samozřejmě), nejstarší je zatím Jan/Johann Welzer (zmínka asi z roku 1805), každopádně jeho vnuk František/Franz se narodil někdy kolem roku 1895. Syn Jana a otec Františka - Josef byl mlynářem (rodina vlastnila 2 mlýny) a oficiálem císařského a královského pluku v královském městě Uherském Hradišti (dnes Zlínský kraj) a jako místo bydliště měl kromě Starého Města (Zlínský kraj) uváděnou i Vídeň.

Zpět k historkám - prý by to měli být potomci Filipíny Welserové (německý rod) a arcivévody Ferdinanda Tyrolského, případně někoho spříbuzněného s Filipínou. Podle další teorie jsou předci rodiny z Francie a někdo tam měl být snad údajně vojevůdcem. Osobně tomu nepřikládám velkou váhu i když si říkám, že praděda zase nebyl ten typ, který by si vymýšlel pohádky. Našla jsem rod "Welzer von Eberstein" (původem ze Štýrska) pak mě ještě napadl rod "von Vetsera", který byl spřízněný s Baltazziovými, kteří vlastnili nedaleká hřebčín v Napajedlích.

Jisté je jen to, že ve 40. létech minulého století měl praděda velký problém se svým německy znějícím příjmením (prý se před Němci v noci schovával pod velkým "lopuchem" v lese, kde přespával, aby ho nenašli), když chtěl začít stavit pro svoji pomalinku se rozrůstající rodinku dům (Němci po něm chtěli, aby snad přijal německé občanství nebo narukoval za Němce) v případě že by přijel občanství se stavbou by nebyl problém. Nevím, zda se praděda aktivně účastnil druhé světové války, ale spíš ne, každopádně je vyfocený jako dragoun v dobře padnoucí uniformě na koni. Celá rodina (i pradědovi ostatní příbuzní Welzerovi) roku 1951 změnila na českou variantu Velcer, snad aby to lidé začali správně vyslovovat ...

Myslíte si, že by mohl být příběh vůbec pravdivý nebo spíš ne?

[Kirvin]

V části rodiny ze strany mé matky se dlouho tradovala historka o šlechtickém původu praprapraprababičky. Údajně pocházela z patricijské rodiny ze severní Itálie, kde si zamilovala pradědu, který tam konal vojenskou službu. Láska to byla taková, že se za ním na Valašsko vydala pěšky a tím se vzdala svého šlechtictví i nároku na majetek. Mojí matce to říkala její babička "a ta by přece nelhala". Já jí bohužel nezažil, ale ona byla velkou nositelkou rodinné tradice a pamětí. Bohužel všechny dokumenty vč. fotografií shořely v bytě její sestry, která spáchala sebevraždu sebeupálením poté, co jí byla věnována zvýšená pozornost příslušníků StB.. Ale to je jiná historie. Tak jsem se dal před lety do rodopisu a těšil se na své šlechtické předky. A z prababičky Julie se vyklubala dcera dozorce v Přerovském cukrovaru.. Italští šlechtici byly buď dobře zakonspirování a nebo je to výmysl. Kloním se k bodu b) s tím, že je pravda, že na každém šprochu pravdy trochu a tak věřím tomu, že si některý můj praděda začal někde cosi s jakousi lepší ženou a nebylo jim přáno.. Tak si vysvětluji vznik této pověry..

Ale držím palce a přeji, aby byla nějaká romantická přízeň nalezena...

[MartinaN]

Moc děkuji za Vaši odpověď, už jsem nečekala, že se někdo ozve.

No, my jsme u nich zatím teprve v 18. století, tak třeba ještě na něco narazíme, ale když tomu tak nebude nebude to vadit - hlavně, když se ještě o pár generací posuneme a budeme vůbec vědět odkud sem vlastně přišli (zatím to možná směřuje do Rakouska) ... Jinak jak jste psal o těch ztracených materiálem, u nás to prý všechno skladoval praděda, kterého si pamatuji jako malá holka. Praděda, bohužel už zemřel (2000) a je možné, že si jeho dcera, sestra mého dědy (moc se nestýkají), ty věci nenechala a vyhodila je. Neustále otálím s tím, abych ji kontaktovala. Každopádně příbuzný, kterého znám jen díky tomuto foru (myslím, že jeho tatínek a můj praděda byli první bratranci, ale víte jak to chodí - "tenkrát bývalo dětí skoro jako smetí", a tak mladší generace trošku ztratily kontakt), by mi ještě teoreticky mohl nějakou historku říci i když to není žádný velký pamětník. Jsem "hledač" amatér, který starší zápisy sotva přečte.

Děkuji za přání, taky přeji a držím palce, třeba se ještě něco objeví úplně neočekávaně....

Přeji hezký zbytek dne.

MartinaN

[Zora]

Martino,
projděte si starší příspěvky, uvidíte, že se to rodinnými historkami o předcích jen hemží.
A když někoho třeba s označením D - urozený najdete, zase nemáte žádnou jistotu, že jde opravdu o urozeného a ne o důstojného, váženého muže (ženu). .

Pokud máte štěstí, tak zrovna tahle šlechta je zachycena v Pilňáčkovi nebo v seznamu rakouských šlechtických rodů.
Navíc, mnohá šlechta se vytratila většinou v období kolem Bílé Hory, a když třeba narazíte na Vysočině na příjmení Sklenář, nenapadne Vás, že stejné příjmení nesl i zdejší šlechtický rod. Pokud narazíta na přímé označení - třeba baron, tak potom máte teprve jistotu.
Mám mezi nepřímými předky rodinu Zozuli di Salino. Vyprávělo se, že jsou příbuzní s Napoleonem. )) To by svádělo snad každého, že jde o šlechtu.

Ano, snad i velice vzdáleně jsou, vím, kde a jak by mohla být tato návaznost, ale můj rod, i když to tak vypadá, není šlechtický, jen jsou to "Zozulovi" z města Salin v dnešní Italii a to jsem věděla od začátku.
Dopídila jsem se až k osvědčení, které praotci rodu vydal zástupce Benátské republiky.
Ale nepátrala jsem po šlechticích, pátrala jsem po tom, odkud tento člověk přišel a čím byl pro okolí tak zajímavý (je o něm napsána i kniha)
Pokud budete hledat pečlivě na netu, určitě narazíte na možné souvislosti s Vašimi příjmeními, na netušená fakta či úsměvné historky.
Můj pradědeček se podruhé oženil a rodina to vůnec netušila (1924), vzdálený prabratranec (ing. chemie) byl zatčen v souvislostí s úmrtím člověka - byl to vtipálek, který osnoval různé legrácky (kolem r. 1900)... Bratr Petra Bezruče si vzal manželku, se kterou mám společného prapředka , a můj šůechtický prapředek se asi česky jmenoval Podpatek ...
Jsou ale i fakta , která jsou nesmírně zajímavá... Jak asi chodili od nás do Brna do školy, v 19. století, (dost mužů z různých větví mělo vyšší vzdělání) a třeba vlak u nás do Brna začal jezdit až tuším v roce 1913 (teď to nevím přesně z hlavy) a to jeden spoj denně pro dělníky, před tím pěšky přes kopec v lese, asi půl hodiny. Když si vzpomenu, jak jsem často dobíhala do školy já, po chodníku, není mně jasné, jak bych takový vlak brzy ráno, v třeba v zimě stíhala..
A dědeček, narozený 1900 chodil na reálku do Brna.
V 19. století chodili předci na techniku v Brně. Ti chodili 4 hodiny do školy tam a zase zpět. Já, byť opravdu zdatný turista, si nedovedu představit, že bych došla do Brna a šla na vyučování... a pak ještě zpět domů... Stačilo mně každoděnní dojíždění na VUT... (hodinu vlak a další čas "šalinou")
Předkyně, zkoušená porodní bába, musela někde absolvovat kurz (polovina 19. století), určitě to nebylo u nás, ale zase asi v Brně... Měla dvě děti a manžel byl ve službě na jiném panství. Přesto to zvládla.
Tyhle věci jsou pro mě mnohem zajímavější, než to zda byl Podpatek opravdu von :_)))
Ale - hodně štěstí, určitě narazíte na nějakou zajímavost ))
Chce to čas, trpělivost a hlavně výdrž. Zora

[MartinaN]

V Pilňáčkovi si myslím, že nebudou, ale nevadí, i tak děkuji za radu. Existuje několik šlechtických rodin jejich jméno zní podobně nebo stejně jako jejich - tedy "Welzer", tak jsem si říkala, že by teoreticky mohlo být na historce něco pravdy, ale už uplynulo spousta generací takže i když by byli někdy šlechtici, dnes jsou už zcela normální "nemodrokrevníci". Pár generací byli Welzerovi mlynáři, kteří vyženili mlýn od předchozí mlynářské rodiny (či mlynáře). Kromě těchto mlynářů máme v rodokmenu ještě nezávisle na nich další mlynáře (z Kudlovic). Pak tam byli hrnčíři, provazníci apod.

Můj prapradědeček Bonifác Neoral pracoval jako dělník v Rakousku v Bad Vöslau (tehdy to bylo vše Rakousko-Uhersko) byl začátkem minulého století několik let (asi kolem 10) ve Spojených státech amerických jako nákupčí, údajně chtěl, aby se prapraprababička Eleonora přestěhovala i s jejich malým synkem, mým pradědečkem, Otakarem "Ottokarem" do USA (možná v Severní Karolíně) za ním, ta ale nechtěla, a tak nějakou dobu vychovávala synka sama. Krátce před svým odjezdem se stihl Bonifác (rodák z Dubicka, Olomoucký kraj) oženit (1906) do Huštěnovic (Zlínský kraj) s manželkou zplodit jejich jediného synka (1910). Sranda, že v té době mívali lidé většinou plné domy/chalupy dětí a oni dva "jen" jedno a to jim ještě matrikář špatně zapsal na matrice. Chtěli Otakara, zapsali jim ho jako Ottokara. Praděda to pak až po letech zjistil úplně náhodou, když mu doklady vystavili na jiné jméno (to z matriky).

Pak máme ještě nemanželské děti (jedno je samozřejmě ta Barbora Vávrová z Napajedel) a dokonce jedno je nemanželská dcera nemanželské matky, člověk si říká, že to byla asi tradice. Prababička byla z dvojčat. Taky jsem si všimla, že v Dubicku byla nějaká příbuzná porodní bábou (19. století), bohužel nevím, jak přesně byla spřízněna. Taky tam byl nějaký vojín (zatím nevím kde) a oficiál Císařského a Královského (CK.) pluku v Uherském Hradišti.

[Ekka]

Já poradit neumím, ale potvrzuji, že šlechtický původ se traduje snad v každé druhé rodině. U nás se vždy mluvilo o šlechtickém původu dědových předků (příjmení Herout). Historka byla velmi věrohodná - rod sem prý přišel po Bílé hoře z Francie (příjmení opravdu zní francouzsky) a na šlechtický původ narazil prý můj praděda, když sestavoval rodokmen (který se ovšem v průběhu let ztratil). Já jsem se tedy do hledání předků pustila taky, ale zatím jsem narazila jen na samé vesnické rolníky a řemeslníky (nejstaršího doloženého předka v této větvi jsem našla Jiřího Herouta, rolníka, který se narodil někdy ve 2. pol. 17. stol - to už zas od té Bílé hory nejsme tak daleko). To, že nemám v žilách zřejmě ani trochu modré krve mi ale vůbec nevadí - snad to zamrzí jen kvůli tomu, že o šlechtických předcích by člověk v archivech mohl dohledat víc informací, než o bezvýznamných rolnících odněkud ze vsi.

[Brasl]

v této větvi jsem našla Jiřího Herouta, rolníka, který se narodil někdy ve 2. pol. 17. stol

Herousiti, il, ení = bramarbasiren. — se čím = chlubiti se, prahlen. ("hoďte" si ty výrazy do něm. slovníku). Nomen omen
http://kott.ujc.cas.cz/index.php?vstup= ... is=&heslo=

Nakolik je rodinná sága pravdivá, tak to je dlouhé hledání. U mě to vyšlo. Nebylo to o šlechtickém předkovi, ale o příchodu do Čech. Datum a lokalita (obec), k 1/2 16. stol.

[venusev]

Historky o nějaké "zajímavém" nejlépe šlechtickém původu se opravdu vyskytují v každé druhé rodině
Taky jsme měli takovou, než jsem se pustila do sestavování rodokmenu. Jakýsi pradědeček měl přijít do Čech se španělskou inkvizicí. A měl být příbuzný s nechvalně proslulým Diegem de Landa. A nakonec jsem zjistila, že to byl Vašek Procházka, který v Sudoměři přijal jméno po střeše Landa
Držím palce, aby to u Vás vyšlo

[hozacwa]

je třeba také nevěřiti všem pramenům, o šlechtickém původu, které se naleznou;
např. obec Lipov na Slovácku "suší" ve své historii na obecním webu údajný šlechtický rod Bojanovský se znakem kozla jako obecním znakem.
ve skutečnosti se starým rodem Bojanovských (mimochodem nikdy neměl na území Čech a Moravy šlechtickou větev), který sahá svými kořeny až daleko před rok 1600 v Dolních Kounicích (tehdy Kanitz), neměl nikdy nic společného.
Lipov má být ve skutečnosti spojován s polským šlechtickým rodem Bujakovský, který vlastnil různá panství zejména na severní Moravě po svém příchodu na Moravu kol.po r.1620; i po upozornění, zaslaném obecnímu úřadu v Lipově více než před rokem, hnízdí rod Bojanovských v lipovské historii stále. k omylu došlo zřejmě nepřesným překladem historických listin.
H.

[slabici]

Zajímavé téma, mám podobnou historku.. maminka prý je potomek nějakého "von", samozřejmě utajeného, sňatek nebyl možný, ale podle vyprávění vlastnili snad půlku Prahy. Nebádala jsem ani tak moc dlouho, abych zjistila, že to až tak nahoru nevede.
Jenže teď mi bylo řečeno, že jsem se spletla, že to nebyla maminka, ale z otcovy strany prý byl kdosi jakýsi šlechtic. A tuhle větev jsem ještě ani nezačala. Tak se docela těším, u kterého pasáčka ovcí to opět skončí

[betelgeuze]

U nás se to traduje taky, příbuzní mojí prababičky vlastnili nějaký palác v Praze, který ale propili. Měli být údajně jednou z větví ašských Neubergů, asi zchudlou a zapomenutou, protože Neubergové byli velice rozvětveným rodem. Pokud by se to potvrdilo, jsem, i přes 2 přeslice, po předkovi i předkyni šlechtic - oba byli rození Neubergové